Zvláštní skupinu handicapovaných studentů na VŠE tvoří neslyšící. Dvou z nich, Barbory Peřinové a Jana Havelky, jsme se zeptali, jak se jim na školy studuje a s jakými nejčastějšími obtížemi se potýkají.
Zvláštní skupinu handicapovaných studentů na VŠE tvoří neslyšící. Dvou z nich, Barbory Peřinové a Jana Havelky, jsme se zeptali, jak se jim na školy studuje a s jakými nejčastějšími obtížemi se potýkají.
Jaký obor a jaký ročník studujete?
Bára: Já studuji prvním rokem Národní hospodářství na Národohospodářské fakultě.
Jan: Já jsem studentem Fakulty informatiky a statistiky, obor Informatika a jsem také v prvním ročníku.
S jakými nejčastějšími překážkami se ve škole každodenně setkáváte?
Bára: Pro mě je problém, když vyučující mluví rychle. Třeba na cvičení musím mít vždy tlumočníka do znakového jazyka, protože nestíhám. Pokud jde o přednášky, tak jdu většinou na první, abych zjistila, jestli budu rozumět, ale na většinu už teď nechodím.
Jan: Já mám podobný problém. Třeba v pondělí mám Marketing a Podnikovou ekonomii a na obou přednáškách učí páni profesoři, kteří mluví tak rychle, že vůbec nerozumím. Už tam ani nechodím. Nejlepší je, když je na přednášce prezentace. Když není, je to problém. Jsem ale vděčný za všeborce, kde většina přednášek je.
Absolvovali jste speciální přijímací zkoušky?
Bára: Ne. Já jsem dělala SCIO testy, takže to bylo v pohodě.
Jan: Já taky ne. Dělal jsem zkoušky normálně s ostatními studenty.
Pomáhá vám nějak Středisko handicapovaných studentů?
Bára: Ano, díky nim mám teď tlumočníka. Zařídili nám oběma také individuální hodiny matematiky, protože jsem nestíhala sledovat výklad, zapisovat si a ještě u toho nad tím přemýšlet. Někdy se jim to ale nedaří, jak by chtěli. Nemají ještě moc zkušeností, my jsme první ročníky. V prvním semestru jsem je například poprosila o přednášky. Oni mi je poslali až na konci listopadu a navíc to ani nebyly ty správné, byly pro někoho jiného.
Jan: Ano, když potřebuji, poradí mi.
A co spolužáci nebo učitelé, také se snaží vyjít vám vstříc?
Bára: Ano, všichni jsou v pohodě. Na ústní zkoušce mám tlumočníka (pro jistotu) a je to v pořádku.
Jan: Ano, když nestíhám všechno napsat, tak poprosím spolužáka s notebookem a je to bez problémů. Učitelé se také snaží, jen občas zapomenou. Jeden můj profesor třeba pořád chodí po třídě, a když je někde vzadu, neslyším ho. Musím počkat, až se vrátí.
Máte nějaké neslyšící kamarády, kteří studují na jiných vysokých školách? Mají tam lepší podmínky pro studium?
Bára: Ano, mám kamarády na Karlově univerzitě, na ČVUT, na České zemědělské univerzitě, ale nejlepší je to asi na Masarykově univerzitě, kde studuje asi osmdesát sluchově postižených studentů. Mají to tam rozjeté, na všechno už mají vybavení. Jsou tam zapisovatelé, mají speciální hodiny jazyků, pomáhají jim tam opravdu hodně.
Je něco, co byste chtěli na VŠE zlepšit, aby vaše studium bylo ještě snazší?
Bára: Mně by vyhovovaly individuální hodiny nebo alespoň malý počet studentů na cvičeních, to bych zvládala v pohodě bez tlumočníka. Třicet lidí už je moc, nestíhám sledovat všechny a zvyknout si na to, jak mluví.
Jan: Já teď čekám, až bude hotový program, který převede přednášky do textové podoby. Ten mi hodně pomůže. Jinak asi nic.
Většina studentů má při škole nějakou brigádu, co vy?
Bára: Příležitostně dostanu zajímavou brigádu a využiji toho. Ale většinou jsem líná si něco najít.
Jan: Já taky ne, dojíždím denně z a do Benešova, škola mě zatím zaměstnává dost, nemám na to čas.
