Prémie za riziko při oceňování akcií je zbytečná. Tři
Američané svůj objev ihned a úspěšně implementovali
do praxe.
Fisher Black, Myron Scholes a Robert Merton zjednodušili obchodování
s opcemi. Prémie za riziko je podle nich už obsažená v ceně samotné
akcie, takže není potřeba uvažovat tuto složku ceny opce znovu. Chicagská
opční burza, otevřená v roce 1977, umožnila jejich objev implementovat
takřka vzápětí po zveřejnění do praxe. Scholes a Merton byli v roce
1997 oceněni „Nobelovou cenou za ekonomii“. Fisher Black zemřel dva roky
před tím, ale pravděpodobně by ji dostal také.
Robert Merton se narodil roku 1941 a jako desetiletý zakoupil své první
akcie. Miloval matematiku a přes Uniersity of Colombia a California Institute
of Technology se dostal až na harvardskou Business School, kde získal svou
profesuru.
Merton se věnoval rizikům na finančních trzích. Zasloužil se
o praktické využití metody oceňování rizik. Společně se Scholesem se
zasloužil o přínos pro investory, kteří vkládají peníze například do
nákupních opcí (finanční nástroje zaručující právo na budoucí koupi
akcií za pevně stanovenou cenu). Důležitá je přitom cena nákupní opce,
protože investor spoléhá na to, že kurz akcií, jejichž budoucí koupi si
předplatil, poroste, takže na opci vydělá. Rozhodování mu usnadňuje
vzorec nalezený Mertonem, Blackem a Scholesem na počátku sedmdesátých
let – Black-Scholesiho model.
Ten vychází z předpokladu, že na trhu by neměly existovat
příležitosti pro arbitráž. To znamená, že výnos, kterého může
investor dosáhnout pomocí speciální kombinace kupních a prodejních opcí
by se měl rovnat výnosu, který může investor získat z držby
bezrizikového státního dluhopisu či pokladniční poukázky. Riziko spojené
s držbou akcií může odstranit vypsáním dvou různých opcí na každou
akcii. Pokud by byl výnos z tohoto portfolia odlišný od výnosu
bezrizikových státních dluhopisů, vznikla by příležitost pro dosažení
zisku pomocí arbitráže a rozdíl mezi výnosy by byl prostřednictvím
arbitráže postupem času odstraněn.
Myron Scholes je o tři roky starší než Robert Merton. V roce 1969 se
stal profesorem na University of Chicago a od devadesátých let spolupracuje
s firmou vyvíjející sofware pro finanční manažery. Metoda, kterou
spoluobjevil s kolegy Blackem a Mertonem, se stala neodmyslitelnou součástí
analýzy řady ekonomických problémů. Například pro optimální
investiční strategii je nutno ocenit flexibilitu využití investice,
k čemuž slouží právě Black-Scholesiho model (vzorec).
