Koronavirová situace jistě ovlivnila cestovatelské plány nejednoho z nás, ani já nejsem výjimkou. Místo balení kufrů na dovolenou, jsem najednou řešila zrušené lety a vracení peněz za letenky. Bylo mi smutno z toho, že se v létě nepodívám do zahraničí, když v tom přišla moje kamarádka s nápadem, že uděláme menší road trip kolem rakouských jezer.
Musím se přiznat, že jsem nikdy předtím nezkoumala, jaká v Rakousku jezera jsou a jestli stojí za to je vidět. Občas si však v takových situacích vzpomenu na heslo svého kamaráda, které zní: „Neptej se proč, ptej se, proč ne.“ Tím bylo rozhodnuto, hned další víkend jsme vyrazily.
Jely jsme na noc, což se vyplatilo, jelikož silnice byly prázdné a cesta rychle ubíhala. První zastávka byla ve městě Gmunden, což je město ležící na severním břehu jezera Traunsee. Město se pyšní promenádou kolem jezera a zámkem, který se nachází na menším ostrově a s pevninou ho pojí molo.
Odpoledne jsme dorazily k jezeru Attersee a ve chvíli, kdy jsme viděly přeplněné kempy, nás přepadla nervozita, jelikož za kempování mimo kempy jsou v Rakousku udělovány vysoké pokuty. Nakonec jsme zavítaly do kempu Inselcamp v městečku Unterach am Attersee, které leží na jižním cípu jezera. Kemp provozuje, dle našeho úsudku, starší pár a obzvláště pán je velmi nápomocný při hledání a vyměřování místa pro vaše auto i stan.
Přestože to dopoledne na koupání nevypadalo, odpoledne jsme neodolaly a ledové jezero vyzkoušely. Kemp nabízí krásnou pláž s výhledem na horu, kterou můžete vidět na úvodní fotografii.
Někdy se i jednoduchá trasa změní v náročnou
Druhý den jsme měly naplánovanou kratší pěší túru k vodopádu Nixenfall, která by byla skutečně nenáročná tak, jak se píše v průvodcích, kdybychom zaparkovaly na správném parkovišti. Takhle se z ní vyklubal desetikilometrový boj o přežití, ale co by to bylo za výlet, kdyby šlo vše podle plánu. Odpoledne jsme přejely k jezeru Wolfgangsee, konkrétně do městečka St. Wolfgang, které se pyšní především nejstrmější železnicí v Rakousku. Nazývá se SchafbergBahn a návštěvníky vyveze na vrchol hory Schafberg, kde se nabízí nevšední výhledy.
K večeru opět nastal boj o místo v kempu a ač jsme plánovaly spát jinde než předchozí noc, po čtvrtém k prasknutí přeplněném kempu jsme se rozhodly vrátit do Unterachu. Při cestě jsme spatřily jezero Mondsee a užily si ještě jedno koupání s výhledem v „našem“ kempu.
Péřovky s sebou!
Poslední den jsme měly pěkně nabitý, tudíž jsme hned brzy ráno vyrazily směr Salzburg na ledovec Hoher Dachstein. V letních měsících je nutno lanovku z kapacitních důvodů rezervovat na přesný čas. My jsme na místo dorazily takzvaně za pět minut dvanáct, rychlostí blesku zaparkovaly na dost pravděpodobně zakázaném místě a uháněly k lanovce. Na vrcholu ledovce se kromě jiného nachází visutý most, několik prosklených vyhlídek či ledový palác. Podívaná určitě stojí za to. Následná zpáteční cesta lanovkou na otevřené střešní ploše kabiny byla jen třešničkou na dortu.
Na odpoledne jsme měly v plánu přesun do všemi oblíbeného Hallstattu, který je nyní z důvodu menšího počtu turistů ještě hezčí. Konečně jsme si daly vytouženou rybu v restauraci na břehu jezera, zajedly jí zmrzlinou a kremrolí a vyrazily zpátky do Čech.
Když si po sobě text čtu, musím uznat, že z neplánovaného výletu se můžou vyklubat vzpomínky na celý život a určitě mě nemusí mrzet, že se letos k moři asi nepodívám.
