Proti represi i proti legalizaci
NezařazenéDrogová politika je oblíbené téma pro řadu ekonomů. Je to učebnicový důkaz toho, že regulace nefungují. Drogy jsou totiž jediný obchodovatelný statek, který je na celém světě nelegální, kromě dětské pornografie takový zákaz na nic jiného neplatí. Liberální ekonomové vítají každou příležitost pro obhajobu legalizace drog, nebo alespoň možnost nasbírat pro ni argumenty. Takovou událostí byla i přednáška ekonoma Davida W. Rasmussena, která proběhla 4. dubna v Praze.
Drogová politika je oblíbené téma pro řadu ekonomů. Je to učebnicový důkaz toho, že regulace nefungují. Drogy jsou totiž jediný obchodovatelný statek, který je na celém světě nelegální, kromě dětské pornografie takový zákaz na nic jiného neplatí. Liberální ekonomové vítají každou příležitost pro obhajobu legalizace drog, nebo alespoň možnost nasbírat pro ni argumenty. Takovou událostí byla i přednáška ekonoma Davida W. Rasmussena, která proběhla 4. dubna v Praze.
Rasmussen publikoval spolu s Brucem Bensonem v devadesátých letech kontroverzní výzkumy, ze kterých vyplynulo, že válka proti drogám je nesmysl. Z jejich společných prací vyplývá, že jakmile se policie zaměří na vymáhání drogových deliktů, které ve většině případů znamenají pouhá držení drogy, nestíhá sledovat další druhy kriminality. Za silný argument proti americké hyperrepresi také oba ekonomové považují její nákladnost. Nevyčíslují jen položky ve státním rozpočtu, ale i ušlé příjmy v době uvěznění nebo individuální škody.
Základní problém spočívá v tom, že stíhaní lidé jsou z velké části uživatelé měkkých drog, kteří se držením drogy dopustili zločinu. Jedná se přitom o zločin bez oběti, který pachateli prakticky zničí život. Respektive – obětí se stává „zločinec“ sám. Rasmussen naznačuje, že se Spojené státy mohou učit od Evropy. Americký federální systém totiž omezuje jednotlivé státy, které se snaží o změny. Je zajímavé, že ačkoli Rasmussen vyzdvihuje různé alternativní přístupy, včetně holandského modelu, přesto není zastáncem legalizace.