Řecká verze 28. října
NezařazenéNo řekněte, napadlo by vás, že nejen Češi, ale i Řekové slaví 28. říjen? Tím pádem vás musím před svým druhým řeckým okénkem malinko varovat, protože koho nezajímá historie Řecka, měl by přestat číst za následujícím odstavcem a obrátit na kulturní stránku.
No řekněte, napadlo by vás, že nejen Češi, ale i Řekové slaví 28. říjen? Tím pádem vás musím před svým druhým řeckým okénkem malinko varovat, protože koho nezajímá historie Řecka, měl by přestat říct za následujícím odstavcem a obrátit na kulturní stránku.
Popravdě dlouho jsem přemýšlela, čemu věnovat druhý zahraniční sloupek, napadalo mě psát o trzích, které začínají každou sobotu ráno v naší ulici, zrovna když se vracíme z pátečního kulturního programu. A koupíte tady úplně všechno, od čerstvého ovoce a chobotniček až po zaručeně stříbrné snubní prstýnky za jedno euro. Myslela jsem také na řecké jídlo, o kterém nejde nepsat, anebo o všech procedurách, které tu musíte absolvovat, abyste dostali průkazku a mohli jít do místní tělocvičny. Asi mi nebudete věřit, když napíšu, že musíte na rentgen, ke kardiologovi a dermatologovi, abyste si mohli zaplavat ve školním bazénu. Také mě nepřestávají fascinovat všechny studentské „multinefunkční“ karty, kvůli kterým si většina z nás musela koupit velké peněženky.
Všechny články píšu tak nějak v předstihu, takže zatímco vy máte listopad, já jsem pořád někde u konce října a nemůžu jinak, než psát o řeckém 28. říjnu. Strachovala jsem se, že letos přijdu o den volna, ale tato olivami oplývající země mě zase příjemně překvapila. Tento den taky slaví „neprací“ a týden před ním pro změnu stávkovala, takže nám nejezdily některé linky metra a do školy se šlo opět pěšky. Zatímco my si připomínáme jeden ze starších „osmičkových“ roků, Řekové se nevracejí ve vzpomínkách na 28. říjen tak daleko.
„Jen“ roku 1940, kdy řecký diktátor Ioanis Metaxas dostal po večírku na německé ambasádě v Aténách od Itala Mussoliniho ultimátum. Buď Metaxas povolí vstup a okupaci blíže neurčené části strategického území Řecka, anebo bude válka. Metaxas byl podle některých zdrojů stručný a vypálil rozhodně „Ne“. Podle toho se tomuto dni také říká „Den Ne“. Jiné zdroje uvádějí, že Mussoliniho řecký protějšek byl výřečnější a svoje rozhodnutí vyhrkl francouzsky „alors, c‘est la guerre“ (tak tedy válka). O hodinu a půl později italské jednotky umístěné v Albánii napadly řecké hranice. Za několik týdnů se ale Italové museli vrátit do albánských hor, Řekové je nemilosrdně zatlačili zpátky.
Metaxova záporná odpověď se považuje za vstup Řecka do druhé světové války. Tento den se slaví jako svátek od roku 1942 a je provázen studentskými parádami na třídě Patison (té se ostatně také říká Třída 28. října a sídlí zde i má univerzita) a snad všechny veřejné budovy, pokud ještě vyzdobené nebyly, se zahalí do řecké vlajky. Ulicemi pochodují školáci odění do nejrůznějších uniforem a slušivých podkolenek, vojáci mašírují a vzduchem se prohánějí letadla. Prostě takový hezký podzimní den.
P. S. Jestli vás napadlo, že je onen likér Metaxa pojmenován právě po diktátorovi Ioanisovi Metaxasovi, asi vás zklamu. Metaxu poprvé připravil Spyros Metaxa v roce 1888.