„Doporučit konkrétní akci nejde. Všechny budou stát za to,“ tvrdí
mi během „Investiční snídaně“ jeden z členů Klubu investorů. Mluvil
o Investiční konferenci, která nabídla celkem sedm přednášek
z prostředí investování, tradingu a private equity.
Pondělní debata, která se stala jakýmsi předskokanem následného
programu, byla připravena ve spolupráci s IES a konala se na půdě
Institutu. Na panelovou diskusi s tématem Kam investovat v roce 2013?
přijali pozvání Tomáš Hochmeister, Milan Vaníček a Pavel Streblov.
Investice do volatility
„Málo přednášek na vysokoškolské půdě se asi těší takové
účasti,“ rozesmál Tomáš Hochmeister hned na úvod studentské publikum.
Účastníci nejenže zaplnili celý sál, ale nemálo jich postávalo i ve
vestibulu.
Viceprezident Société Générale Corporate & Investment Banking, který
již působil v Praze, Paříži i Londýně, by prý rád pohovořil
o rozhodnutích, před jakými nyní stojí investoři. Oproti pokrizovým
letům se totiž v tomto i minulém roce situace na finančních trzích
o mnoho zlepšila. „Strategie portfolio manažerů se mění. Objevují se
nové výzvy a je potřeba jim přizpůsobit chování,“ tvrdí
Hochmeister.
Mezi dilemata tohoto roku patří otázka konzervativních portfolií do
státních či korporátních dluhopisů. Roli zde hraje nejen rizikovost, ale
i italské volby či cyklické zlepšení asijského trhu. Hochmeister
vyjádřil obavu z dlouhodobých obligací i měnového rizika.
Největším překvapením jeho přednášky byl však patrně důraz na
investice do volatility (tzv. vol invest). O ty je dnes zájem především ve
Velké Británii. Podle Hochmeisterových slov se jedná o „zajímavá
podkladová aktiva“ poskytující alternativu dosavadním investičním
strategiím.
Evropu nelze zvrátit
Jaký druhý vystoupil Milan Vaníček, analytik J&T banky a vedoucí
oddělení výzkumu pro akcie. Těmi nejvýkonnějšími aktivy v lednu
2013 podle něj byly právě ta nejvýše riziková. „Nebráním se nazvat
tuto éru obdobím měnových válek“ prohlásil.
Zatímco v prosinci loňského a v lednu tohoto roku došlo k uklidnění
situace v souvislosti s tzv. fiscal cliffem a růstu rizikových aktiv,
únorové volby v Itálii naopak ukázaly snahu od rizika odstoupit. „Situace
se ale vrací,“ domnívá se Vaníček, Evropa je podle něj silný celek,
který nelze zvrátit.
Nájemní bydlení a vzdělání
Poslední vystoupil Pavel Streblov, business development manažer v Penta
Investments. I on má za sebou studium v Praze na IES a Londýně, kde se
věnoval politické ekonomii. Působil jako poradce na ministerstvu financí
i ve společnosti JPMorgan.
Nyní se věnuje hlavně oblasti nemovitostí. „S domy to není jako
s akciemi. Dům je buď dobrý, nebo špatný. A když je dobrý, tak už si
ho zkrátka nikdo další nekoupí – na rozdíl od akcií.“ Raději než do
čeho, se proto chce věnovat otázce, jak investovat.
To ukazuje na příkladu penzijních fondů a pojišťovacích společností
a svou zkušenost z private equity přirovnává k potravnímu řetězci. Za
správu investice si společnost odvádí poplatky i procenta z vydělané
jednotky. Tyto peníze jsou pak investovány do „fondů fondů“ a tak to jde
stále dál. Každý článek si přitom odvede poplatky i podíl ze zisku a
návratnost je nakonec kolem 16 procent. „Platíte tím armádu dobře
vydělávajících manažerů,“ varuje Streblov před problémem
složitějších struktur. Klíčem k dobré investici je tak podle něj snaha
snížit počet mezičlánků v tomto potravním řetězci – a tedy situace,
kdy k přechodu mezi zdrojem peněz a přímou investicí dochází pouze
v jedné společnosti.
Co se týče příležitostí na trhu nemovitostí, Streblov doporučuje
nájemní bydlení. „Je to ta nejstabilnější a nejvýhodnější investice.
Zatímco dluhopisy v reálné hodnotě klesaly, nemovitosti přinášely
nejvyšší výnosy.“ S pousmáním odkazuje i na „důvody našich
babiček“ – jak dluhopisy, tak i akcie se v rámci restituce nevracely.
Nájemní bydlení však ano.
A co vidí Streblov jako nejlepší investici z našeho pohledu?
„Jednoznačně vzdělání,“ tvrdí bez zaváhání. „Master v cizině
vám otevře úplně nové možnosti.“
Důvěryhodnost Fedu
Nakonec přišly na řadu dotazy z publika. Ten nejzajímavější snad padl
jako úplně poslední: „Má americká centrální banka stále ještě
důvěryhodnost?“ obrátil se na trojici jeden student. „Víte,“ pousmál
se Vaníček: „existuje taková fráze ‚Don’t fight the fat.‘ A to je
všeříkající.“
Vaníčka záhy doplnil i Streblov. Nezávislost centrálních bank byla
původně reakcí na rostoucí inflaci. V souvislosti s finanční krizí to
vyústilo v nárůst dluhů jednotlivých vlád, které se nyní jen těžko
zvládají. Co tedy můžeme v budoucnu čekat? Streblov má na to jasnou
odpověď. Dojde podle něj k omezení nezávislosti a monetizování části
dluhu. „Čeká nás návrat k zavedeným pořádkům.“
Autorka je studentkou VŠE a IES
