Podobně jako v parlamentu, i na naší škole pobíhá každoročně kolotoč plánování, schvalování a kontroly rozpočtu. A protože jde pravidelně o částku v řádu stamilionů, jedná se o proces naprosto klíčový, určující vývoj školy v její vědecké a vzdělávací činnosti a projevující se i v kvalitě podpůrných procesů.
Podobně jako v parlamentu, i na naší škole pobíhá každoročně kolotoč plánování, schvalování a kontroly rozpočtu. A protože jde pravidelně o částku v řádu stamilionů (loni ca Kč 800 mil.), jedná se o proces naprosto klíčový, určující vývoj školy v její vědecké a vzdělávací činnosti a projevující se i v kvalitě podpůrných procesů.
Přestože je VŠE podle nového vysokoškolského zákona veřejnou vysokou školou a již ne příspěvkovou organizací, peníze ze státního rozpočtu jsou majoritním zdrojem příjmů. I proto je každý rok tvorba rozpočtu VŠE harmonogramem úzce napojena na schválení rozpočtu ČR v Poslanecké sněmovně. Podaří-li se ten schválit v řádném termínu, pak je možné přibližně od února běžného roku, dle dispozic pro rozdělení prostředků ministerstvem školství, začít sestavovat předběžné proporce rozpočtu (tzv. nultá varianta). Ta je předložena kvestorem, diskutována a připomínkována v různých grémiích školy; od vedení VŠE (rektorka, kvestor, prorektoři) přes kolegium rektorky (navíc děkani fakult), Pracovní skupinu pro přípravu rozpočtu (stálý odborný poradní orgán jmenovaný rektorkou pro metodickou přípravu rozpočtu a kontrolu jeho plnění), až po Akademický senát VŠE a jeho Ekonomickou komisi.
Zhruba v březnu schvaluje finální verzi rozpočtu Správní rada VŠE (má 9 členů, jimiž jsou např. Ing. Josef Tošovský – bývalý guvernér ČNB, Ing. Jiří Fabián – gen. ředitel Podniku výpočetní techniky, Ing. Pavel Kafka – gen. ředitel SIEMENS, Ing. Jan Fischer – místopředseda ČSÚ) a celý proces pak završí Akademický senát VŠE, který je dle zákona instancí s posledním rozhodným slovem. Z pohledu komerční sféry je nicméně až paradoxem, že rozpočet na běžný rok, jako hlavní nástroj finančního řízení, je schválen na přelomu třetího a čtvrtého měsíce roku (!) a ne, jak by si to věcně žádalo, před jeho začátkem.
Ačkoliv je rozpočet VŠE teoreticky jen jeden, fakticky je sestavován ve třech částech: „Škola“ (fakulty 1. – 5. + rektorátní a obslužná pracoviště vzdělávacího procesu dislokovaná v Praze), F6 (fakulta 6. + její obslužná pracoviště umístěná v Jindřichově Hradci), SÚZ (Správa účelových zařízení – koleje, menzy a ostatní objekty typu Dobronice, Suchomel apod.).
A co je obsahem rozpočtu? Zásadní rozdělení je na části investiční a neinvestiční, které jsou naprosto odděleny. Klíčovou charakteristikou části investiční je její vázanost na předem jasně stanovené projekty (za r. 2001 se jednalo o zhruba Kč 116 mil.); část neinvestiční je pak určena obecně na provoz školy a to jak na činnosti vzdělávací a vědecké, tak i na obslužné procesy (knihovna, výpočetní centrum, …). Pro kvantitativní představu lze tuto část rozpočtu charakterizovat celkovou sumou nákladů a výnosů (rozpočet se sestavuje jako vyrovnaný) na neinvestiční činnost za rok 2001: Celkem Kč 685 mil; „Škola“ – 565 mil., F6 – 31 mil., SÚZ – 90 mil.
Podíváme-li se na strukturu výnosů, pak přibližně 80 % tvoří hlavní činnost, tedy vzdělání a věda (z toho asi 10 % vlastní příjmy, 90 % dotace), 20 % pak činnosti doplňkové (např. Centrum doktorských a manažerských studií, Program studií Střední Evropy apod.). Na straně nákladů tvoří největší položku mzdy (necelé 2/3 vč. pojištění) – vždyť také lidský kapitál je (nebo by alespoň rozhodně měl být) to nejcennější aktivum vysoké školy.
Ačkoliv se jedná o suchá čísla, pro pochopení rozsahu a komplexnosti rozsahu, je jejich znalost nezbytná. O tom, na co, kolik a jak efektivně vydává VŠE své získané prostředky detailněji snad někdy příště.
Marek Jindra
AS VŠE
Pracovní skupina pro přípravu rozpočtu
