V létě 2009 jsem strávila dva měsíce v Malajsii na rozvojové stáži
AIESEC. Pracovala jsem na projektu organizovaném místní univerzitou UKM,
který měl za cíl rozšiřovat povědomí o hrozbě HIV/AIDS mezi mladými
lidmi napříč celou zemí.
V létě 2009 jsem strávila dva měsíce v Malajsii na rozvojové stáži
AIESEC, v projektu organizovaném místní univerzitou UKM za podpory Standard
Chartered Bank, který měl za cíl rozšířovat povědomí o hrozbě HIV/AIDS
mezi mladými lidmi napříč celou zemí. Projekt existuje nejen tam, ale ve
více státech regionu a jsou do něho zapojeny desítky univerzit. Přestože
většina věcí neprobíhlala tak, jak měla, což jsem začala zjišťovat už
od prvního setkání s malajskými „aiesekáři“ (ale tak už to v Asii
bývá, jak jsem se záhy naučila), bylo to rozhodně moje nejzajímavější a
nejpřínosnější léto.
První překvapení přišlo už cestou z letiště, kdy jsem se
dozvěděla, že projekt má problémy jak organizační, tak finanční, takže
nebudu bydlet na univerzitě, jak bylo domluveno, ale v narychlo pronajatém
domě a ještě navíc jsou workshopy na čas zastaveny kvůi nedostatku peněz.
Hezké přivítání, ale musím uznat, že studneti z UKM byli opravdu milí a
snažili se o nás postarat, jak nejlépe uměli, takže náš „interns‘
house“ se brzy stal naším druhým domovem navzdory tomu, že v něm bydlelo
asi dvakrát více lidí, než pro kolik byl určený, a veškeré vybavení
sestávalo z matrací na zemi, protože nábytek už nebyl čas sehnat.
Cílem projektu bylo vzdělat co nejvíce mladých Malajců, především
studentů, v oblasti HIV pomocí workshopů, které jsme pořádali hlavně na
vysokých školách a univerzitách. V popisu naší práce tedy bylo
organizování workshopů, na což jsme byli rozděleni do několika skupin
(například komunikační oblast, finanční oblast, rozvoj lidí). V mém
komunikačním oddělení bylo naším úkolem kontaktovat místní školy, a to
nejdříve telefonicky a potom emailem, seznamovat je s naším projektem a
popřípadě domlouvat workshopy. Volání do malajských škol a nabízení
projektů o HIV je rozhodně velký zážitek. Nicméně brzy se ukázalo, že
tahle taktika moc nefunguje, a naší roli museli převzít rodilí Malajci, aby
se vůbec něco domluvilo.
Prezentování na workshopech jsme se potom účastnili střídavě všichni
a právě jejich průběh byl pro mě jedním z největších překvapení
celého pobytu, protože tamní studenti a jejich reakce jsou naprosto jiné,
než na co jsme zvyklí z Evropy. Právě workshopy byly jednou z nejlepších
příležitostí opravdu poznat malajskou kulturu zevnitř a vidět, jak
místní lidé stejného věku i postavení jako my žijí. Jen byla škoda,
že vzhledem k nedostatečné organizace celého projektu jsem stihla za osm
týdnů prezentovat jen na čtyřech workshopech, protože celý projekt měl
větší potenciál, než co se nám z něho podařilo udělat. Ale na druhou
stranu – díky ne úplné připravenosti projektu jsme měli o to více
volného času, který jsme mohli využit k poznávání Malajsie, a třeba
takové výlety na tropické ostrovy Pacifiku mají pro Evropany také svoje
kouzlo.
Rozvojovou stáž s AIESEC můžu tedy jenom doporučit, zvláště mimo
Evropu, protože je to jedinečná možnost poznat cizí kultury opravdu do
hloubky!
Více informací o zahraničních stážích najdete na stránkách praha.aiesec.cz
