Rybí angína není o moc příjemnější než jiné nemoci
NezařazenéDivadelní spolek Comica Economica přispěl k programu Dne s VŠE
představením své autorské hry Úřad a rybí angína z pera Bohumíra
Štědroně. Námět hry je jednoduchý. Jakési ministerstvo se obává
zrušení, proto si vymyslí novou zákeřnou nemoc, aby svou existenci
ospravedlnilo.
Proč ne, řeknete si možná. Na půlhodinový satirický kousek nejde
o špatný námět. Optimista by mohl poznamenat, že cítí vzdálenou
podobnost s dramaty Karla Čapka. Iluze vydávaná za pravdu, podobenství
o aroganci moci, nechybí ani záludná nemoc. Po zhlédnutí Rybí angíny by
však i největší optimista musel uznat jednu věc. Kdyby se Karel Čapek
dožil současnosti (bylo by mu 122 let) a rozhodl se psát jednu divadelní
hru denně, ta ze všech nejslabší, kterou by napsal na ubrousek během pauzy
mezi polévkou a hlavním jídlem, by opravdu mohla vypadat jako Úřad a rybí
angína.
Až je mi trochu trapné, shazovat práci ochotníků. Lidí, kteří se ve
svém volném čase snaží dělat umění. Moc rád bych napsal, že je za
představením vidět spousta práce a tvůrčího nadšení. Jenže není.
Můžu tedy jen alibisticky prohlásit, že s představením jistě spoustu
práce měli, není to však ani v celku ani v nejtitěrnějším detailu
vidět. Od první do poslední vteřiny je všechno špatně. Představitel
ministra dostává nejvíce prostoru a plně ho využívá k tomu, aby ukázal,
kolika způsoby neumí hrát. Ostatní se snaží nezůstat pozadu. I tady je
asi na místě poznamenat, že to platí pro měřítka ochotnického divadla.
Viděl jsem mnoho středoškoláků, kteří byli ve své roli nesrovnatelně
přesvědčivější. Jediný, na koho se dá dívat, je slovenský herec
v roli jednoho z úředníků.
U herců je však důležité nejen jak hrají, ale také co hrají.
Vítejte v druhé části katastrofy. Příběh? Celý jsem vám ho prozradil
v prvním odstavci. Nic jiného se neděje. Děj neplyne, jen stojí.
Úředníci jsou zkorumpovaní, ministr tlustý a neschopný, sekretářky
hloupé a intrikující. Jako z knihy „Tisíc a jedno klišé, která musíte
omílat, než zemřete.“ Je mi záhadou, proč Comica Economica zvolila
právě autorskou hru. Dialogy jsou střídavě hluché a křečovité, náznaky
humoru vyznívají do ztracena. Dokonce nechybí ani aktualizace o krabici od
vína se sedmi miliony. Téměř deset minut z celé půlhodinové hry tvoří
sáhodlouhé čtené pasáže z tiskové konference o rybí angíně ve stylu
seminářů divadla Járy Cimrmana. Jen nečekejte, že by byly zábavnější,
než jiné přednášky ve Vencovského aule. Celek působí spíš jako
nepovedené improvizační číslo, než jako divadelní hra, která má autora,
režiséra, a kterou má spolek v repertoáru už rok a půl. V závěru
představení se přenášíme o několik desítek let vpřed do bodu, kdy je
celé ministerstvo rozpuštěno a všichni viníci přísně potrestáni.
Vlažný potlesk přerušuje náhle výkřik z publika „Přestaňte tleskat!
Co je tohle za blbost!?“ Dostali mě. Skutečně jsem si na pár vteřin
myslel, že někdo projevuje moje pocity příliš expresivním a necitlivým
způsobem. Kdepak, hromada klišé jen potřebovala špičku. Závěr si tak
diváci užili znovu, jen z ministra se nestal vězeň, ale prezident a
všichni byli osvobozeni.
Divadelníkům z Comica Economica bych moc přál, aby jejich další hry
dopadly lépe. V Úřadu a rybí angíně jsem však nenašel ani jediný
náznak, že by se to mohlo povést.
Nahrávání ...
