Svatým Petrem zapomenuté Rychlebky

Svatým Petrem zapomenuté Rychlebky

Je půlnoc. Většina lidí poklidně spí, jen skupina čtyř šílenců postává na Hlavním nádraží a čeká na spoj Praha–Žulová v 0.43. Těmi šílenci jsou členové turistického oddílu stíhající první tříčlennou skupinu, která je celý den na cestě a teď patrně podřimuje ve srubu poblíž rychlebského Špičáku.

Je půlnoc. Většina lidí poklidně spí, jen skupina čtyř šílenců postává na Hlavním nádraží a čeká na spoj Praha–Žulová v 0.43. Těmi šílenci jsou členové turistického oddílu stíhající první tříčlennou skupinu, která je celý den na cestě a teď patrně podřimuje ve srubu poblíž rychlebského Špičáku.

Náš vlak má čtyřicet minut zpoždění. Nezbývá než čekat a pozorovat mikrosvět Hlavního nádraží. Někteří se tu už zabydleli, chodí jen tak v bačkorách. Jiní volají domů a těší se na gulášovku. Další bloumají po okolí a žebrají o peníze. To vše za přítomnosti hordy policajtů koketujících s policajtkami. Když se blíží čtyřicátá minuta našeho čekání, odebíráme se na perón. Tam se po chvíli číslice čtyřicet na informační tabuli nenápadně přemění na sedmdesát.

V devět hodin ráno vystupujeme v Žulové. Sraz s první skupinou je už v 10.03 na Špičáku, od kterého nás dělí osm kilometrů chůze do kopce. Posíláme SMS a Janek vyráží napřed. Třeba to stihne. Krajina je líbezná, dá se říct bohem zapomenutý kraj. Vypadá to však, že na něj zapomněl i svatý Petr, když z nebe sypal sníh. My s Žurinem se radujeme, na radu Šárky jsme totiž jako jediní nechali běžky doma.

Rychlebky

Na Špičák dorážíme se spožděním hodina a půl. Janek už tu stepuje dlouho, ale nikdo z první skupiny nás nečeká. Obklopuje nás mlha a zima, fouká vítr. Snídáme a spekulujeme, co se asi mohlo stát kamarádům. Zatkli je Poláci? Sežrali vlkodlaci? Nebo se na nás vyprdli? Když vyryjeme do země vzkaz, že odcházíme na Smrk, vynoří se z mlhy tři osůbky. Shledání jako v pohádce. Společně se vydáváme dobýt vrchol.

Postupujeme závratnou rychlostí dvou kilometrů za hodinu a nezapomínáme se každou půlhodinku řádně občerstvit. Sněhu přibývá, ale na běžkách se jet nedá. Zatím. Jen se boříme a boříme. Mé pohory odolnost dlouho nepředstírají, a tak za chvíli dost čvachtám. Široko daleko ani živáčka, až teprve odpoledne potkáváme bandu nám podobných šílenců. Na rozdíl od nás ale nemají běžky v ruce, nýbrž na nohou. Vypadá to, že jim je úplně fuk, sunou-li se občas po trávě.

Pomalu se začíná stmívat, a tak na jednom travnatém plácku váháme, zda zůstat či ne. Dobrodruzi chtějí dobýt Smrk ještě dnes, proto jdeme dál. Na pokraji smrti hladem a vyčerpáním jsme ten pyšný kopec nakonec pokořili!

Kousek od Smrku, u pramene Brousek, zakládáme ležení. Má to jeden háček. Po zeleni ani památky, všude jen mrazivý sníh. Všem je jasné, že noc bude drsná. Šárka, já a Žurin stavíme stan, ostatní se pachtí s přístřeškem z plastanů. Není čas na hrdinství, všichni svorně uléháme se slepicemi. Vyprávím pohádku o modrém nebi, slunci a výhledech, které nás určitě zítra čekají.

Rychlebky

Noc k nám není ani trochu milostivá, celou dobu silně prší. Náš stan se drží statečně, ale ti pod plastanem brzy leží na vodní posteli. Po předlouhé noci balíme mokré spacáky a oblečení. Brácha si nechala pohory na taktickém místě a teď se chlubí, kolik do nich nachytala vody. K velké radosti všech začíná chumelit. Cíl je jasný: chata Paprsek. Pomalu se začínají dít věci neuvěřitelné: splňuje se má pohádka a my prvně spatřujeme slunko!

Konečně. Paprsek je před námi. Vletíme dovnitř a nenasytně hodujeme. Posíleni se vydáváme na nádraží do Starého Města. Jak se říká, kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Tedy naši běžkaři. Sjíždějí místní kopečky a my s Žurinem šlapeme po silnici. Sraz máme v cukrárně na náměstí a na oslavu, že jsme přežili, vykupujeme snad všechny dobroty.

Turistický oddíl VŠE má i na další víkendy naplánované akce všeho druhu. Ve svých řadách rád uvítá nové členy. Více informací můžete najít na nástěnce v prvním patře SB vedle počítačů.

Diskuze

Jak anonymně přispívat do diskuze? Stačí zaškrtnout "Chci zveřejnnit jako host" a vyplnit náhodné jméno a e-mail

Mohlo by vás zajímat

dcc76da4-e6e4-47b0-81bc-04949e453b58

Milion dětí, nula kondomů, tuny dat: rozebrali jsme vztahy a sex na Erasmu

Studium v zahraničí – ať už je to Erasmus, nebo jiný výměnný pobyt – je pro většinu studentů jednou z nejlepších zkušeností v životě. Nové prostředí, lidé z různých koutů světa, nekonečné večírky, volnost…a ano, taky dost často zvýšená pravděpodobnost romantických a sexuálních zážitků. Když se ocitnete v novém prostředí obklopeni lidmi z celého světa,...

IMG_8384

Anna-Marie Horáková: Sbalit batoh a dát si pár měsíců off

Máte pocit, že je toho na vás hodně, že nestíháte školu, práci a své zájmy? Polemizujete o prodloužení studia? Nejste sami! Přesně tyto problémy řešila bývalá šéfredaktorka iListu a již absolventka FMV, Anna-Marie Horáková. Anička díky prodloužení svého studia o jeden semestr získala pár měsíců bez školy a závazků. Ideální čas na to sbalit batoh...

1583752051616

Adam Vološin: Na cestu na kole z Porta do Prahy mě namotivovala moje nadřízená

Adam Vološin je studentem magisterského stupně programu Management na Fakultě podnikohospodářské. V rozhovoru nám povyprávěl nejen o své činnosti v Klubu cestovatelů VŠE nebo o práci v Procter & Gamble. Adamovou velkou vášní je také cyklistika a před několika měsíci přejel na kole trasu z Porta až do Prahy. Dozvíte se, co si na této...