Rozhodnutí rodičů ho přivedlo ke kariéře šachisty. Student VŠE Viktor
Láznička patří dnes mezi padesátku nejlepších šachových
hráčů světa.
V šesti letech ho rodiče přihlásili do šachového kroužku. „Šachy
mě teda moc nebavily, raději jsem běhal na hřišti,“ líčí Viktor
Láznička, student magisterského oboru politologie na Fakultě mezinárodních
vztahů. Přesto u tohoto sportu zůstal a dnes je oficiálně druhým
nejlepším hráčem České republiky.
Občas ale váhá, zda volba hrát šachy závodně byla správná. „Jestli
člověk chce být úspěšný v širší světové špičce, musí obětovat
strašně moc věcí a času,“ popisuje Viktor. Kvůli svému sportu tráví
často letní prázdniny intenzivním tréninkem, který zabere osm až deset
hodin denně. Dodává, že čas strávený na tréninku nikdy nezaručuje
úspěch nebo zlepšení. „Můžu trénovat měsíc intenzivně, ale pak hrát
naprosto tragicky na dalším turnaji,“ uvádí.
Politologii na VŠE si vybral hlavně proto, aby si rozšířil rozhled a
vzdělání. Rozhodně neplánuje po ukončení svých studií ihned nastoupit
do zaměstnání nebo si založit vlastní firmu. Teprve poté, co ho jeho
koníček přestane bavit, by se rád začal věnovat oblasti veřejného
života – upřesnit to však ještě neumí. Zatím ale plánuje živit se
hraním šachů. „Stý hráč šachu se uživí dobře, padesátý hráč bez
problémů,“ vysvětluje Viktor.
Učitelé o jeho úspěchu vědí
Skloubit vysokou školu s hraním šachů prý jde, ačkoliv mu již
nezbývá moc volného času. Proto Viktor také upřednostnil VŠE –
umožňuje značnou flexibilitu při tvorbě rozvrhů a může se tak věnovat
dalším zájmům. Na otázku, jestli je před zápasem nervózní odpovídá:
„Nejvíc jsem nervózní, když mám prezentaci před třídou a před
spolužáky,“ směje se.
Přesto, že je VŠE někdy označována za anonymní školu, Viktor tvrdí,
že někteří jeho spolužáci a učitelé o jeho úspěších již slyšeli.
Párkrát se mu dokonce stalo, že ho požádali o šachový zápas lidé,
které neznal – obvykle se ale jedná o vyzyvatele mimo VŠE.
Viktorovým hlavním cílem je dokončit magisterské studium a dosáhnout
dalších úspěchů v šachách. Na doktorské studium se zatím nechystá,
i když to úplně nezavrhuje. „Život studenta není špatný, člověk
může zajít do divadla, pobavit se a tak dále,“ říká. Na druhou stranu
potvrzuje, že už se těší, až bude se školou konečně hotový.
