Sněženky a ekonomové odolali mrazu i větru
NezařazenéZ plejády mnoha zimních kurzů, které VŠE nabízí, se vám pokusím
vylíčit, co všechno potkalo účastníky kurzu v Peci pod Sněžkou na
chatě Šohajka.
Složení zimního sportovního kurzu Šohajka v mnohém vypovídalo
o zájmu studentů o mimosemestrální kurzy pořádané školou. Dvě
třetiny už nějaký, ať letní, nebo zimní kurz absolvovaly a zbylá
třetina byla tvořena převážně prváky a studenty vyšších ročníků,
kteří potřebovali zápočet nebo konečně našli odvahu na kurz vyrazit.
Chata Šohajka se vypíná v polovině strmého kopce a shlíží na centrum
Pece pod Sněžkou. Strategická poloha proto, abyste si dobře rozmysleli,
jestli se vydáte dolů do města nebo radši zůstanete v útrobách roubené
chaloupky. Ze zkušenosti účastníků mohu zkonstatovat, že útulná,
neříkejme tomu hospoda, restaurace v přízemí chalupy téměř ve všech
případech zvítězila.
Jak se od zimního kurzu očekává, došlo i na lyžování. Otrlejší
jedinci brázdili kopce na dvou prkýnkách, ještě otrlejší borci na jednom.
K velké nechuti mnohých studentů došlo i na běžkařský výcvik. Večer
před ním musel každý podstoupit opravdu vyčerpávající školení pana
Vebra, vedoucího celého kurzu. Ti, co doufali, že když si sebou nevezmou
běžky, nebudou na ně muset, byli nemile překvapeni, když ráno po
probdělé noci v půjčovně fasovali běžkařské náčiní. Jako na
potvoru, když se všichni po prvním úspěšném běžkařském výletě
těšili na celodenní výlet, zkazilo se do té doby slunné počasí. Ranní
probuzení za hvizdu větru a sněhové vánice jedni oslavovali, druzí
proklínali. I přes nepřízeň počasí se ale našlo dvanáct odvážlivců,
kteří se vydali na celodenní polární výpravu. Zbytek kličkoval mezi
sněhovými vločkami na svazích sjezdovek.
Polární výprava na Černou Horu měla v sobě cosi kouzelného. Nejen,
že člověk mohl vyzkoušet, jak se jezdí v mlze, v níž je vidět asi tak
na dva metry, ale taková vizáž ve stylu Yettiho po sjezdu z vrcholku Černé
Hory se prostě nezapomíná.
I na sjezdových lyžích nebo snowboardu se dala zažít spousta
dobrodružství. Když jsme se poslední den pobytu vraceli z celodenního
lyžování na Černé Hoře, vyzkoušeli jsme si trochu toho nefalšovaného
outdooru. Onu běžkařskou trasu z minulého dne jsme zdolali na sjezdovkách
a prknech. Pravda, cesta vedla skoro celou dobu z kopce, ale museli jsme
překonat asi půlkilometrový úsek do kopce. Ovšem, když to šlapete ve
sněhové vánici, v lyžácích, po pás se boříte do sněhu a vyučující
v čele skupiny to vzdává se slovy, že raději jede autobusem, stává se
takový výšlap rázem veselejším.
Je na místě dodat, že vše skončilo happy endem. Nikdo neumrzl, nikdo se
nezranil, ani se nikdo nestal nadobro Yettim. Ač celý kolektiv limitovaly ony
na začátku utvořené skupinky spřízněných duší, probdělé noci a
neobyčejné výkony na krkonošských svazích stály za to.