Spaní na medu: Je to projekt, na kterém jsme spolu poprvé pracovali jako partneři
RozhovoryDruhá část rozhovoru s Lenkou a Tomášem Dočekalovými, kteří po odchodu z korporátů ve svém Spaní na medu skloubili glamping a apiterapii. V tomto díle se s námi podělí o tom, jak Spaní na medu prožívají hosté, zamyslí se nad svými úspěchem i budoucnosti konceptu. První část si můžete přečíst zde.
Na co by se měl host před příjezdem připravit?
Jen na to, že totálně vypne. I když se to může zdát jako jednoduché zadání, často vidíme, že to pro čím dál tím větší množství lidí tak jednoduché není. Člověk by měl před svým příjezdem vyřídit všechny svoje maily, SMS zprávy, telefonáty a jiné kontakty, třeba na sociálních sítích. Měl by si vyčlenit prostor – i mentální – proto, aby zde nemusel vyřizovat věci z každodenního života a mohl opravdu vypnout a užít si vše, co toto místo nabízí. Ideální je, když se člověku podaří neustále se nevracet do uspěchaného života a na chvíli se „odpojit“. Wifi tu máme, ale je zaručeně lepší se napojit na něco jiného.
Mají někteří hosté zpočátku strach? Ptají se na řešení?
Spaní na Medu je opravdu nezapomenutelný zážitek a naši hosté jsou nadšeni. Luxusní glampingové ubytování v překrásné horské přírodě spojené s objevováním světa včel a jejich blahodárnou léčivou silou – to je to, za čím k nám od jara do podzimu jezdí.
Hosté jsou daleko více v pohodě, než jsme sami předpokládali a než v co jsme vůbec doufali. I když je někdo zpočátku rezervovaný, odjíždí v naprostém klidu. Tím, že svět včel pozná (včely nejsou vosy), zjistí, jak úžasný je a že se není čeho bát. Samozřejmě když dodrží jednoduchá pravidla.
Že by někdo z našich hostů měl vyloženě strach, tak s tím jsme se nesetkali. Právě naopak. Nicméně každému našemu klientovi se maximálně věnujeme již od první minuty po jeho příjezdu a nic nepodceňujeme.
Jak tedy probíhá takové přivítání v maringotce?
Každá návštěva začíná tím, že (většinou oba dva) naše hosty přivítáme a ukážeme jim, jak Spaní na medu funguje. Vše jim podrobně vysvětlíme. Je to čas, kdy se vzájemně poznáváme a naši hosté se postupně seznamují se světem včel a s tím, jak včely fungují. Obvykle naše úvodní setkání s hosty končí u včelí televize, kde Tomáš vypráví o včelách, co je možné pozorovat ve včelí televizi a odpovídá na zvídavé otázky, například jak se včelařením začal, kolik je včel v úlu, kolik vajíček denně královna naklade, jak dlouho žije včela a podobně.
Často pak za námi hosté přijdou a chlubí se, že například uviděli včelí královnu, že ji sami poznali mezi tisíci dalších včel a že ji dokonce zachytili na fotce či videu, jak klade vajíčka. Z toho máme upřímnou radost.
Setkali jste se hned od začátku s přívětivými reakcemi, nebo jste museli překonat i nějaké nepochopení?
Od začátku naší myšlenky jsme se setkávali se dvěma základními skupinami lidí. Lidé v první skupině byli od samého počátku nadšeni a neuvěřitelně nám fandili. Lidé ve druhé skupině byli už od svého založení konzervativnější, skeptičtí a říkali, že je to celé blbost a že určitě nikdo nebude chtít přijet do včelína. Dokonce nám radili, ať slovo „včelín“ raději vůbec nepoužíváme, že se lidé budou bát a nikdy nepřijedou.
I tak jsme vytrvali, včelín postavili a hned na domovské stránce našich webových stránek uvidíte napsáno velkými písmeny „Unikátní ubytování ve včelíně v srdci Orlických hor“. Také na našem Instagramu jsme v biu jasně vysvětlili, o čem Spaní na medu je. Poměrně vysoký počet sledujících, které náš obsah za pouhých 6 měsíců oslovil, nám jen potvrzuje správnost našeho přístupu. Co nám přijde úsměvné je fakt, že celá řada lidí z druhé skupiny teď říká, že už od začátku tvrdili, že je to skvělý nápad a že jim bylo hned jasné, že to bude mít úspěch.
Plyne z toho pouze to, že si člověk má jít za svým snem. Zvlášť když vytváří něco úplně nového a unikátního, s čím nikdo jiný nemá žádnou předchozí zkušenost. Neexistuje žádná reference, není s čím srovnávat. Takže není možné se v tomto případě řídit názory ostatních, protože názor lidí odráží pouze jejich otevřenost ke hledání a zkoušení nových cest, k ochotě riskovat. Nikoli obsah a kvalitu myšlenky samotné.
Jak moc osobní je pro vás Spaní na medu?
Je to velmi osobní záležitost. Po mnoha letech práce pro někoho jiného v cizím prostředí jsme vytvořili vlastní projekt. Pracujeme v místě, kde trvale žijeme, všechno si určujeme sami, zodpovídáme se pouze sami sobě. Je to projekt, na kterém jsme poprvé pracovali spolu jako partneři. Dali jsme do tohoto projektu nejen naše schopnosti a dovednosti, ale hlavně naše srdce (ať to zní jakkoli moc nadneseně, je to tak), takže je to hodně osobní.
Umíte oddělit osobní a pracovní život nebo se prolínají?
Myslím, že umíme oddělit osobní a pracovní život velmi dobře. To ale nepovažujeme za nejpodstatnější. Dobrá cesta může být i ta, na které nemusíte oddělovat osobní a pracovní život. Když už člověk věnuje něčemu čas, neměl by mít u toho pocit, že o něco jiného přichází. Měl by mít možnost věci ovlivňovat, měly by mu dávat smysl, měl by fungovat s radostí, neměl by se přestat dívat kolem sebe, mělo by ho to zkrátka bavit. Ať už je to práce, nebo cokoli z osobního života.
Co povazujete za svůj dosud největší úspěch?
To, že jsme byli schopni opustit relativně pohodlný život v korporacích, změnit svůj životní styl, přestěhovat se do hor, bydlet v přírodě. Přímo na místě, kde žijeme, vytvořit něco jedinečného, co nás baví.
Jaký dopad na vás měla pandemie?
Projekt Spaní na medu jsme v době pandemie budovali, nikoli provozovali. Díky tomuto načasování, jsme byli schopni Spaní na medu uvést do provozu hned po uvolnění opatření. Snažíme se každou hrozbu nebo změnu vnímat jako příležitost. Právě díky pandemii jsme dostali prostor projekt realizovat, jinak bychom asi náš společný projekt odsouvali a dělali bychom něco jiného.
Jaká jsou vaše přání nebo sny do budoucna?
Co se týká tohoto projektu, tak náš sen do budoucna zní velmi prostě. I nadále slyšet z hlasu našich hostů nadšení, které zažívají u nás na Spaní na medu a sdílí ho s námi. Vědomí, že lidé u nás zažijí něco nevšedního a že jim to trochu změní život, je právě to, co nám vrací energii, kterou jsme do Spaní na medu vložili a dennodenně vkládáme.
Co byste vzkázali někomu, kdo by chtěl přijít s netradičním konceptem podnikání, ale nemá dost odvahy?
Pustit se do toho, nehledat překážky a důvody, proč to nejde, neodkládat věci. Je potřeba začít. To je nejtěžší. Ostatní pak už jde. Klíčový moment je rozhodnutí. V momentě, kdy člověk rozhodnutí učiní, změní svůj přístup, který se stává „řešitelským“. V tu chvíli se mozek nastaví takovým způsobem, že si nepřipouští, že by nenašel řešení problémů, které nastanou. Dokud člověk rozhodnutí neučiní, někdy až zbytečně moc času zkoumá, jestli to jde, analyzuje, zaměřuje se na potenciální překážky a rizika. Tato fáze je sice podstatná, ale nesmí člověka paralyzovat, odvést ho od jeho cíle, zabránit mu v jeho akceschopnosti.
Foto: Archiv Spaní na medu
Mohlo by tě zajímat:
- Do sesterstva vezmeme i chlapce, ale poslední slovo má vždy žena. Je to příprava na klasický život, říká Ilona Syrová, předsedkyně Alfa Fí
- Halyna Kovalenko: Cesta k vlastnímu podnikání začíná v AIESECu
- "Žižkovský tygr" Marek Vašátko: Švédsko sice nebyla první volba, ale díky běžkám mě moc lákalo