Naše škola stojí na velmi pěkném místě. Blízko centra a z určitých míst se naskýtají nádherné a neokoukané pohledy na stověžatou matičku. Přesto se zde někteří studenti necítí dobře – žižkovský komplex VŠE je totiž postaven na místě, kde stávala šibenice. Po chodbách školy se jistě procházejí desítky duší, které skončily svůj pozemský život předčasně. Některé zaslouženě, některé se do této společnosti dostali nevinně. Také jiná dramata a hrůzy se nedaleko školy odehrávaly ještě poměrně nedávno.
Naše škola stojí na velmi pěkném místě. Blízko centra a z určitých míst se naskýtají nádherné a neokoukané pohledy na stověžatou matičku. Přesto se zde někteří studenti necítí dobře – žižkovský komplex VŠE je totiž postaven na místě, kde stávala šibenice. Po chodbách školy se jistě procházejí desítky duší, které skončily svůj pozemský život předčasně. Některé zaslouženě, některé se do této společnosti dostali nevinně. Také jiná dramata a hrůzy se nedaleko školy odehrávaly ještě poměrně nedávno.
O něco výše nad naší školou je totiž ukryta přepychová vila. Když půjdete bočním východem z Rajské budovy, hned po levé straně ji za vysokou zdí najdete. Jmenuje se Tereza. Členitá fasáda je zdobena velkými okny a celé stavbě nechybí ani věžička. Bohužel ji dnes nemůžete navštívit – její současné využití tají před návštěvníky velice nesdílná ochranka. Před lety jsem uvnitř byl a její luxusní interiér mě přímo uchvátil. Sídlila tam tehdy redakce jednoho ruského časopisu. Časopis tam dnes už není a vila je opět obestřena mírným tajemstvím. Pravděpodobně tam nestraší, ale její zdi byly svědkem mnoha, často tragických, příběhů.
Jeden se udál za druhé světové války. V Tereze tehdy sídlilo sovětské zastupitelství. Když Sovětský svaz s Německem podepsali pakt o neútočení, tušili už sovětští agenti, že jednou ke konfliktu určitě dojde. Zastupitelství je výsostné území státu, jemuž náleží. Moc a zákony hostitelské země se na ně ve velké míře nevztahují. Dokonce i Třetí říše částečně respektovala výsostné postavení zastupitelství a konzulátů. Vila se stala základnou pro agenty, kteří systematicky získávali informace o zbrojním průmyslu na našem území.
Budoucí agenti, většinou z řad armády, po výcviku v Rusku začali ve vlasti provozovat ilegální činnost. Bylo jich šest a stali se jednou z prvních ilegálních skupin. Většinou mladí muži si snad ani neuvědomovali, do jaké nebezpečné hry se zapojili. Tato „hra“ však byla ušlechtilá. Rozhodli se bránit svobodu a mír, i když ohrozili svou rodinu i blízké.
V každém stádě je černá ovce, tak i jeden z informátorů tajné skupiny zradil. Následovalo zatýkání, výslechy, mučení a popravy. Po odhalení této šestičlenné ilegální skupiny, která chtěla najít bezpečí hned za hranicí naší školy, bylo popraveno na padesát lidí a dalších dvě stě se dostalo do koncentračních táborů.
Budete-li čekat na zastávce za naší menzou na autobus, podívejte se na vilu Terezu. Je dobré si uvědomit, že neposkvrněných míst je v naší zemi velmi málo. Neposkvrněných ať hříchem, nebo hrdinstvím. Výjimkou tedy není ani bezprostřední okolí naší školy. Všude žili lidé a na některé příběhy a osudy není správné zapomínat.
