Studentský list se prostě nedá žrát
NezařazenéPodpořit studentskou aktivitu, tím spíše studentské noviny, je myslím celkem přirozená věc. Kvalita může být často diskutabilní, člověk by se ale měl nad to dokázat povznést a říct si: Přece se to nějak naučit musí. Co ale předvádí Studentský list, který vychází již několik let na pražské VŠE, je opravdu příliš silná kráva.
Převzato z MF Včera
Podpořit studentskou aktivitu, tím spíše studentské noviny, je myslím celkem přirozená věc. Kvalita může být často diskutabilní, člověk by se ale měl nad to dokázat povznést a říct si: Přece se to nějak naučit musí. Co ale předvádí Studentský list, který vychází již několik let na pražské VŠE, je opravdu příliš silná kráva.
Jakmile vstoupíte na půdu VŠE a máte to „štěstí“, že zmiňovaný plátek právě vyšel, je na útěk pozdě. Vtíraví redaktoři, kteří Studentský list (SL) nejen píší, ale i sami prodávají (zřejmě nemají na kameloty), jsou naprosto neodbytní. Opilý distributor Nového prostoru na Hlavním nádraží je s veškerými svými přesvědčivými projevy (včetně močení na kolemjdoucí) proti prodejcům novin na VŠE jen šarmantním a decentním chodcem, který spíše potěší, než obtěžuje. Navíc je nutno podotknout, že Nový prostor má oproti SL nejen šlechetnější cíle, ale i neporovnatelně vyšší kvalitu článků.
Pokud už se necháte pisálky ze SL zlomit k nesmyslně vysoké investici deseti korun do jejich pramálo vyvedeného dílka, doporučovala bych rovnou cestu k popelnici na tříděný odpad. Těžko říct, jestli ostatní papír v koši přítomnost Studentského listu příliš neurazí. Pokud se ale přece jen pustíte do čtení, Bůh vám žehnej.
Nevyvážené zpravodajství psané těmi nejpochybnějšími charaktery, které se na VŠE najdou, má jediný cíl. Zcela zdiskreditovat instituci, která této partě amatérů ještě poskytuje místnost pro jejich sektářské hrátky. Hřát si hada na hrudi (resp. ve 4. patře) je ale možná jen vynikající taktika, jak se zbavit nepřítele. V kutlochu je totiž takové vedro, že se s každou hodinou pobytu zde snižuje pravděpodobnost dožití konce studia každého ze členů redakce o dvacet procent. Pět hodin tedy již znamená smrt. „Novináři“ ale zřejmě nejsou tak tupí, jak se může na první pohled zdát, a tuto lest zřejmě prokoukli. Setkávají se proto raději v hospodách nejtežšího kalibru. Výsledek jejich práce tomu odpovídá. Za bulvární zpravodajství nejhrubšího zrna, které v Listu najdete, by se nemusel stydět ani Blesk. Kdyby ovšem na něco tak hloupého vůbec kdy přišel.
Například nacionalisticky laděný titulek „Bulhar zakope ekonomy pod zem“ napovídá nejen to, že se autoři snaží vzbudit mezi čtenářstvem antibulharské nálady, ale také to, že pisálci zcela ztrácí soudnost. Tvrdit totiž, že jeden muž cizí národnosti zvládne (ať už v jakémkoliv časovém horizontu) zneškodnit zakopáním blíže nespecifikovaný počet ekonomů, je krajně nezodpovědné až lživé. Stejně tak titulek „Wrestling na FNH“ může ve čtenáři vzbudit dojem, že na páté fakultě není něco v pořádku. Jak ale všichni dobře víme, národohospodáři spolu hrají volejbal a chodí na výlety mnohem častěji, než kteříkoliv jiní akademici. O jakém násilí je tedy řeč? A do třetice. Ve článku s názvem „Kde je zakopán hemoroid?“ se o místě posledního odpočinku zákeřné choroby nedozvíte vůbec nic.
Obsah článků raději ani hodnotit nebudu. Snad bych jen parafrázovala slova jednoho intelektuála, který se onehdá odvážil objednat si ve studentském klubu na koleji Blanice smažený sýr. Po pokusu sežvýkat kus předmětu na talíři počastoval kuchaře rozladěným konstatováním „Prostě se to nedá žrát!“. Studentský liste, ani ty se nedáš žrát!
Nahrávání ...
