Kulturní sektor je jedním z těch, na kterých se pandemie koronaviru výrazně podepsala. Zavřená divadla, galerie, koncertní sály a další kulturní zařízení mají za následek tíživou situaci nejen výkonných umělců, ale i celých těchto institucí. Vlivem COVIDu-19 na kulturu se zabývá nově vydaná studie, na které se podílel pedagog Katedry arts managementu na Fakultě podnikohospodářské při Vysoké škole ekonomické v Praze (FPH VŠE) Marek Prokůpek.
Autory manažerské studie s názvem COVID-19 a umělecký a kulturní sektor: zkoumání kontextových faktorů zemí a včasná politická opatření, jsou kromě Prokůpka mimo jiné Diana Betzler (Fribourg University), Ellen Loots (Erasmus University Rotterdam), Lénia Marques (Erasmus University Rotterdam) a Petja Grafenauer (University of Ljubljana).
Studie porovnává opatření a politiky v pěti malých a středně velkých evropských státech během globální koronavirové pandemie. Těmito státy jsou Česká republika, Nizozemí, Portugalsko, Slovinsko a Švýcarsko. Aby bylo možné takové srovnání provést, její autoři shromáždili údaje o vládních opatřeních, která by mohla ovlivnit kulturní a kreativní organizace a pracovníky a jsou vydávána různými institucemi, které se zabývají mimo jiné hospodářstvím a obchodem, sociálními věcmi, vzděláváním a kulturou.
Štědrá podpora kulturního sektoru v Česku
Studie došla k několika závěrům, z toho Marek Prokůpek vyzdvihuje jeden, pro mnohé překvapivý výsledek: „Jeden z výsledků ukazuje, že díky nízkému státnímu dluhu České republiky před krizí, došlo k poměrně štědré podpoře uměleckého a kulturního sektoru ve smyslu objemu podpory a v porovnání například se Slovinskem a Portugalskem. Právě v těchto dvou zemích, které mají v evropském porovnání poměrně velký státní dluh, došlo k relativně malé vládní podpoře uměleckého a kulturního sektoru.“
K vypracování studie došlo v květnu roku 2020, což znamená, že od té doby bylo zavedeno mnoho dalších opatření. Prokůpek zdůrazňuje, že ze studie vyplývá i malá podpora umělců, kteří nejsou institucionálně zakotveni a pracují často jako OSVČ. „Jde nejen o umělce samotné, ale i podpůrné profese v umění a kultuře. To je ovšem dáno zoufalým nedostatkem kvalitních dat v oblasti umění a kultury v ČR a absence statutu umělce. Bez systematického sběru kvalitních dat se jen velmi těžko stanovuje efektivní podpora. Opravdu doufám, že se z toho Ministerstvo kultury ČR poučí a na tuto oblast se zaměří,“ říká Prokůpek.
O důležitosti kulturních dat si můžete poslechnout nový podcast Suflér Institutu umění – Divadelního ústavu (IDU) s názvem K čemu jsou kulturní data. Prokůpek v něm vysvětluje, jak bylo koronavirovou krizí zasaženo výtvarné umění. Informace v podcastu vychází ze studie Dopadu koronaviru na kulturní sektor v ČR, na které spolupracoval IDU s Katedrou produkce DAMU a Katedrou arts managementu VŠE.
Sám Prokůpek si spolupráci s výzkumným týmem ze zahraničních univerzit pochvaluje. Říká, že mnohdy je práce na studii společně s několika dalšími odborníky náročná, zde však vše probíhalo bez problémů. Jako nejobtížnější část označil sběr dat, protože každý z participujících států má odlišný systém a způsob zpřístupňování kulturních dat. S dalšími dvěma kolegyněmi si po pracovní a osobní stránce natolik porozuměli, že nyní chystají dva výzkumné projekty. „Rozhodli jsme se pokračovat ve spolupráci, už se ale těšíme, že se místo Zoom schůzek potkáme i osobně na nějaké konferenci,“ uzavírá Prokůpek.
Zdroj fotografie: Maksym Kaharlytskyi, unsplash.com
