Asi jako každý jsem si někdy přestavoval, jaké to je být slavný. A během mého studijního pobytu v Číně tyto představy stávají realitou. Se školou jsme v rámci několikadenního výletu navštívili město Ťing-te-čen (Jingdezhen) ve východní provincii Ťiang-si (Jiangxi). Večer jsme se v tomto městě o velikosti Prahy (má 1,5 milionu obyvatel) vydali do centra hledat nějaký bar. Na ulici si nás místní natáčeli, někteří požádali o selfie a ihned to sdíleli na sociálních sítích. Evropské obličeje tu zkrátka obvykle nepotkávají a je to pro ně velký zážitek.
V Číně je celkem běžné, že se lidé po večerech shází na různých místech jako je plácek před obchodem či malé parkoviště. Pustí si tam hudbu a tancují či jen konverzují, je to jednoduchá a levná zábava. My jsme na sebe opět strhli všechnu pozornost ve chvíli, kdy jsme se k nim připojili. Tímto zážitkem se nejspíš i teď chlubí všem známým. Zkuste si to ale představit opačně. Po ulici v českém městě jde Číňan, všechny holky z něj jsou na větvi, chtějí se s ním vyfotit a pak se tím chlubí kamarádům, jaké mají super selfíčko. To je docela komická představa, ne?
Po více než dvou hodinách hledání jsme na hlavní ulici konečně našli bar, kde si můžeme sednout a trochu popít. Ze začátku jste byl z místa lehce nervózní, jelikož byl klub zvenku růžový a na průčelí měl symbol ve tvaru dvou G… nicméně jsme opatrně vešli. Uvnitř nás upoutalo nasvícené pódium s tyčí a okolo něj gaučové boxy, kde seděli převážně starší páni. Na pódiu stálo zhruba deset slečen a moderátor. Ten nás ihned zpozoroval a vyzval nás, abychom si sedli do hlavního boxu přímo před pódiem. Byli jsme si vesměs jistí, že jsme vlezli do strip baru nebo něčeho podobného.
Kamarádky okamžitě vzbudily pozornost místních pánů, evropské holky jsou pro ně totiž úplně jiná liga. Přišel za námi i personál a podal nám ruce. Pak nám přinesli zadarmo čaj, který byl kdo ví proč ve sklenicích od piva a k tomu slunečnicová semínka. Po chvíli se před námi zjevila i lahvová piva, která zaplatil někdo z hostů. A nakonec se nám dokonce dostalo i banánů na občerstvení. Velmi neobvyklé.
Holky vrtící boky a vybírání peněz nás šokovalo
Stále jsme ale netušili, v jakém podniku jsme se to ocitli. Slečny na pódiu sice nebyly oblečené jako striptérky, ale lehce vyzývavé to bylo. Stály v půlkruhu okolo zmíněné tyče. Moderátor vždy jednu vytáhl dopředu, načež vyzval publikum, ať platí. Mezi lidmi chodili další dva pomocníci, kteří sbírali peníze. Vůbec jsme nechápali, o co jde. „To se na ně jako skládají?,“ ptali jsme se jeden druhého.
Každá slečna pak dostala ceduli, kde byla například číslice 250, načež začala do hudby kroutit boky a následně se vrátila do půlkruhu. „Proč jim platí jen tak?,“ dívali jsme se na sebe nechápavě. Říkali jsme si, že jestli podle toho, kolik dostanou od publika, bude nějaká show. Koukali jsme na dění v klubu s otevřenou pusou, jelikož to byla lehce bizarní situace. Nevěděli jsme, jestli nemáme taky pár drobných hodit do placu. Radši jsme to ale neudělali, jelikož jsme netušili, co by pak následovalo.
Asi hodinu jsme se zájmem počínání Číňanek pozorovali a čekali, co z toho vyleze. Najednou ale moderátor show ukončil a lidé se začali zvedat k odchodu. „Cože? To jako chlapi platí i několik stovek za to, aby viděli mladé holky tancovat s cedulí, která říká, kolik vybrali?,“ vrtalo všem hlavou.
Před odchodem se u nás zastavilo pár pánů a vyptávali se, odkud jsme. Využili jsme toho a zeptali se, o co tu vlastně šlo. Prý jsme přišli pozdě, ze začátku večera všechny slečny zpívaly a teď se jim za to dávaly odměny. Asi něco jako městská superstar. Najednou celá ta komická až bizarní show dávala větší smysl, i když místo stále působilo jako strip klub. Posuďte sami – nasvícené podium s tyčí, černé gaučové boxy, tma a mladé holky snažící se zalíbit starším pánům, aby od nich získaly peníze. Koho by napadlo za tímhle hledat pěveckou soutěž? Existuje jednoduché vysvětlení – jste v Číně, takovéhle zážitky jsou tu skoro na denním pořádku.
Jak se Lukášovi studuje čínština v asijském kolektivu si můžete přečíst zde.
