Kyperská organizace CIIM pořádá třikrát ročně odborné ekonomické kurzy pro studenty posledních ročníků a pro čerstvé absolventy vysokých škol. Radka Nováková, dnes už absolventka specializace cestovní ruch na VŠE Praha, se v březnu letošního roku jednoho takového třítýdenního kurzu zúčastnila.
Kyperská organizace CIIM (Cyperus Institute of International Management) pořádá třikrát ročně odborné ekonomické kurzy pro studenty posledních ročníků a pro čerstvé absolventy vysokých škol. Radka Nováková, dnes už absolventka specializace cestovní ruch na VŠE Praha, se v březnu letošního roku jednoho takového třítýdenního kurzu zúčastnila. Nesl název Project Planning a probíhal v hlavním městě Kypru Nikósii.
Na Kypru neexistují univerzity, protože by se při počtu 700 000 obyvatel „neuživily“. Místní studenti jezdí na školy hlavně do Řecka, Ruska a Velké Británie. CIIM je něco jako naše VŠE. Je to ekonomický institut, který mimo jiné organizuje i studia MBA. Pro výuku si „půjčuje“ externí spolupracovníky, kterými jsou profesoři z 20 nejvýznamnějších evropských univerzit. Kurz, jakým byl i zmiňovaný Project Planning, je určen 15 studentům a absolventům ze zemí bývalého Východního bloku. Z každé země přijedou 1-2 účastníci. Cílem programu je zlepšit manažerské dovednosti a znalosti nejen mladých ekonomů, ale také informatiků, pracovníků státní správy a nevládních organizací. I když, jak dodává Radka, skrytým cílem programu je především navázání styků s lidmi z východní Evropy, vzájemné odbourání předsudků a seznámení se s jinou kulturou. CIIM hradí bydlení, jídlo i kapesné, jen letenku si platí každý sám.
Výuka probíhá v centru města, pětkrát týdně a pouze dopoledne. Radka si výuku kyperských učitelů, kteří mluví perfektně anglicky, velmi pochvaluje. „Byli k nám přátelští a jednali s námi jako se sobě rovnými. Co nám vykládali, nebyla jen suchá teorie, ale všechno bylo prakticky zaměřeno. Učili nás hlavně myslet logicky, výuka byla hodně interaktivní a všechno nám vysvětlovali na příkladech z praxe. S mnohými z nich jsme navázali přátelské vztahy. Věnovali se nám i odpoledne. Seděli jsme spolu v hospodě a o všem si povídali.”
Institut hradí během pobytu dva výlety a pomáhá organizovat všechny další akce, které si účastníci kurzu naplánují. V rámci programu pozvali pořadatelé své hosty i na pravý kyperský oběd a večeři, řecky zvané „meze“. Každé jídlo má 30 chodů. Večeře začíná až ve 22 hodin. V průběhu večera se pořád nosí na stůl. Kypřané jsou velmi družní lidé, takže večeří nejméně ve společnosti 50 lidí. Bohatý pokrm se zapíjí místním vínem značky Commandaria a padesátiprocentní pálenkou Zivania. Po večeři odnesou číšníci všechny mísy a talíře kvapně pryč, protože ví, že se za chvíli začne tančit na stolech (ani ředitel CIIM se prý nenechal zahanbit a předvedl užaslým zrakům Východoevropanů národní tanec Syrtaki). V místních hospodách patří k obvyklému vybavení lokálů masivní dubové stoly, neboť se s pravidelnými bujarými zábavami počítá. Po vydatném jídle se pak všichni odeberou do ulic a navštíví buď bary nebo večerní kluby, které otvírají o půlnoci a zavírají až v osm ráno.
Podle slov Radky je na Kypru nulová kriminalita. Auta na ulicích se nezamykají. Pokud někde něco ztratíte nebo zapomenete, vždy všechno zase najdete. Lidé se tady navzájem všichni znají. K cizincům jsou přátelští a otevření. Nikdo nikam nespěchá. V obchodě na vás má obsluha spoustu času. Pracovní den zde začíná v devět a končí v šest, ve středu už ve dvě odpoledne. V poledne je velká přestávka – všichni přestanou pracovat a v ulicích nepotkáte živou duši.
Na Kypru se mísí různé kultury. Najdete zde vedle sebe křesťanské kostely i turecké mešity, ačkoli se turecká část obyvatel přestěhovala téměř celá na severní část ostrova, kontrolovanou Tureckem. Radka bydlela spolu s ostatními ve vile poblíž Zelené linie procházející středem metropole. Linie odděluje řecké a turecké obyvatele a hlídají ji vojáci OSN. „Na hranici je díky tomu klid,“ dodává Radka, „ale už v pět ráno vás budí „vykřikování“ z mešit přicházející z turecké části města, ke kterému se v sobotu přidává i pravoslavný křik z amplionů, takže je to pořádný hluk.“ Podle jejích slov každý Řek i Turek demonstruje navenek vůli k sjednocení ostrova, ale debaty, které mezi znesvářenými stranami probíhají každý týden, ukazují jasně, že jejich vzájemné nároky jsou druhou stranou nesplnitelné.
