„Znám jeden příběh, po kterém uvěříte v boha,“ řekl jeden stařec v indické Puduččéri Yannu Martelovi. Ten chtěl před touto větou starci poděkovat za příjemné posezení v kavárně a odebrat se dál, kde by mohl načerpat inspiraci pro připravovanou knihu o Portugalsku v roce 1939. Výše zmíněná věta ho ale zaujala natolik, že místo, aby číšníka, kterého přivolal, poprosil o účet, požádal o dvě kávy.
„Znám jeden příběh, po kterém uvěříte v boha,“ řekl jeden stařec v indické Puduččéri Yannu Martelovi. Ten chtěl před touto větou starci poděkovat za příjemné posezení v kavárně a odebrat se dál, kde by mohl načerpat inspiraci pro připravovanou knihu o Portugalsku v roce 1939. Výše zmíněná věta ho ale zaujala natolik, že místo, aby číšníka, kterého přivolal, poprosil o účet, požádal o dvě kávy.
O několik málo dní později vyhledal samotného hrdinu příběhu, Piscina Molitora Patéla, od kterého si nechal vyprávět jeho životní příběh.
Název: Pí a jeho život
Autor: Yann Martel
Nakladatelství: Argo, Praha 2004
Celá téměř čtyř set stránková kniha začíná v městečku Puduččéri, kde žije malý Piscine, kterému ale nikdo neříká jinak než Pí, se starším bratem a rodiči. Jeho otec je majitelem místní zoologické zahrady a malý Pí tam také tráví většinu svého času. Pozorování tygrů, krmení orangutanů, stejně jako trochu zvláštní záliba – hledání bohů – byla jeho každodenní náplní. Když se rodiče rozhodli z Indie odstěhovat, nebylo chlapcům do smíchu. Většina zvířat, která pro ně představovala kamarády, musela být prodána. Jen ti nejvzácnější s rodinou cestovali do Kanady. Mezi nimi třeba orangutan, tygr, zebra či hyena. Všechna tato zvířata se posléze octla s Pím v záchranném člunu, když se japonská loď směřující do Kanady potopila. Piscine byl jediným cestujícím, který se zachránil a dokázal přežít. Pí si postupně uvědomoval, že nejen ztratil svou rodinu, ale možná už předem prohrál svůj boj o život, když zjistit, že dalšímu pasažéry jeho v člunu jsou tygr Richard Parker, hyena, orangutan a zebra. V přírodě vždycky přežije jen ten nejsilnější, a tak se za několik dní na člunu ocitl Pí sám s tygrem, který postupem času zabil ostatní zvířata. Kdokoli z nás by se možná vrhl dobrovolně do hlubin Tichého oceánu, ale malý Pí, který v zoologické zahradě vyrůstal, věděl, že přežití je otázkou vydobytí si své pozice.
Myslím, že nikdo z nás si nedovede představit život na voru. Ani Pí to nedokázal, ale během několika dní se ze zapřisáhlého vegetariána musel stát krvelačný lovec, který zabíjel želvy, pil jejich krev, a odřezával rybám hlavy, aby se najedl jejich vnitřností.
Celý příběh se vám možná bude zdát poněkud rozvleklý, popis skoro každé minuty, kterou Pí tráví na voru spolu s tygrem Richardem Parkerem, vás možná přinutí stejně jako mě, přeskočit několik řádků a možná i stránek. Když se ale do knížky ponoříte a začnete si představovat sami sebe na voru, s holýma rukama a tygrem za zády, začnete si vážit toho, co máte. Pokud se vám povede do příběhu se řádně vnořit, začnete chápat, že v situaci, kdy nevíte, jestli kdy položíte svou nohu na pevnou zem nebo jestli ještě někdy uvidíte dalšího člověka, začnete minimálně o nějaké vyšší moci uvažovat. Pro malého Pí to byl bůh, pro kohokoli z nás to může být cokoli jiného, vyššího, možná i rozumem nevysvětlitelného. Malinko zklamaná z této knížky jsem byla jen jednou, a to když jsem zjistila, že mi autor nebude vyprávět příběh nekonečného matematického Pí, ale kluka, který 227 dní přežil s šelmou na voru.
