Učím základ, odborníky si spořitelny vychovají samy

25. 5. 2012 | | Nezařazené

Jak řídit stavební spořitelnu, se mohou studenti VŠE dozvědět na
Odborném semináři z bankovnictví, který na Fakultě financí a
účetnictví vede Petr Kielar. V následujícím rozhovoru si přečtete, jak
se dostal z fyziky do bankovnictví nebo zda by měly spoření na bytové
potřeby nabízet i obchodní banky.

Dočetla jsem se, že jste vystudoval kvantovou optiku na
Matematicko-fyzikální fakultě. Jak se absolvent podobného oboru dostane do
oblasti bankovnictví?

Když jsem studoval postgraduál, přivydělával jsem si jako programátor.
A jedna z mých zakázek byla pro stavební spořitelnu. To byl první
kontakt. Později jsem od dané spořitelny dostal nabídku. V tu dobu jsem už
měl nějakou tu etapu odborného života za sebou, tak jsem chtěl zkusit něco
jiného.

Co přesně jste ve spořitelně dělal?

Začínal jsem jako analytik. Pracoval jsem na úvěrovém oddělení –
půjčky se tehdy rozjížděly – a moje první práce se týkala spíše
finanční matematiky. Časem to přešlo na controlling a matematiku
stavebního spoření, která mě živí dodnes.

Po roce 2006 jste přešel na nezávislou pozici. Co vás
k tomu vedlo?

Vždycky jsem se cítil spíše jako odborník. A ve spořitelně jsem
řízením osudu udělal něco, čemu se říká kariéra, dostal jsem se na
pozici manažerskou. Jsem rád, že jsem si tím prošel, ale po určité době
mi to stačilo. Teď pracuji pro banky, nejčastěji pro stavební
spořitelny.

Jak jste se dostal na VŠE, toužil jste učit?

Měl jsem o přednášení zájem, protože v České republice je
matematika stavebního spoření téměř neznámý pojem. Finanční řízení
je u spořitelen přitom zásadně odlišné než v případě klasických
bank. Takže jsem tu viděl něco, čemu se říká díra na trhu. Navíc si
myslím, že obecnou znalost, jak to funguje, by neměli mít pouze odborníci
ve stavebních spořitelnách.

Po absolvování jednosemestrálního kurzu se ale ze studenta
nejspíše odborník nestane.

Myslím si, že rozsah předmětu je adekvátní. Není možné vychovávat
ze všech studentů experty, ale je dobré, aby každý měl nějaký základ.
Stavební spořitelny si pak člověka, který k nim nastoupí, musí
pochopitelně vychovat samy.

Vy se věnujete řízení spořitelen, ale díky své praxi
v Českomoravské stavební spořitelně jistě znáte i trh financování
bydlení jako takový. Jak jej v Česku hodnotíte?

Stavebních spořitelen je tu podle mě přiměřeně a konkurují si tvrdě,
ale férově.

Jaký bude mít vliv na jejich činnost zpřísnění podmínek pro
získání příspěvku od státu?

Snížení státní podpory na dva tisíce korun ročně stavebním
spořitelnám nepomůže, je možné, že klientů ubude. Na druhou stranu to
není krok, který by pro ně byl dramaticky špatný. Daleko horší je novela,
která se v současné době připravuje.

Můžete přiblížit, o co se jedná?

Jsou tu dva hlavní body. Jeden se týká povinnosti prokázat účelovost
použití státní podpory na bytové potřeby, což mi přijde jako
nešťastné – ničemu nepomůže, bude znamenat vyšší administrativní
zatížení klientů, spořitelen i státu, nepřinese žádnou úsporu ve
státním rozpočtu a nezlepší fungování systému. Daleko hůře se dívám
na druhý návrh. Podle toho by měly stavební spoření poskytovat
i banky.

Jaké budou důsledky?

Jak víte, stavební spořitelny mají omezenou možnost investic. Peníze ze
stavebního spoření mohou ze zákona použít pouze na úvěry na bydlení a
zbytek na vyjmenované druhy aktiv – například hypoteční zástavní listy
nebo státní dluhopisy. Toto omezení banky mít nebudou. Lze tak očekávat,
že klasická banka bude stavební spoření považovat za zdroj levných
primárních vkladů. Banky budou moci nabídnout vyšší zhodnocení vkladů,
protože namísto úvěrů ze stavebního spoření s regulovanou úrokovou
sazbou budou raději poskytovat spotřebitelské úvěry nebo tyto levné zdroje
využijí jiným způsobem. Tím pádem nebude státní podpora sloužit
k tomu, aby banky poskytovaly levné úvěry, ale pouze jako přilepšení ke
spoření klientů.

Proč má o to stát zájem? Projevuje se tu vliv
bankovní lobby?

Jedná se o opatření, nad kterým může odborník pouze pozvednout
obočí. Jako hlavní důvod se uvádí snaha o stabilizaci systému,
přičemž je zřejmé, že důsledkem bude naopak destabilizace. Stabilitu
stavebních spořitelen přece neposílíme tím, že jim nadělíme konkurenci,
která bude mít zákonem garantované výhodnější podmínky.

Foto: Petr Kielar

Mohlo by tě zajímat: