Půl roku studia v zahraničí. Můj dlouholetý sen, který byl vždy tak trochu v mlhách, se v letošním dubnu stal realitou. Ocitla jsem se poprvé sama na delší dobu v cizině. Jaké jsou moje počáteční pocity? Jednoznačně pozitivní.
Mnichovská univerzita je krásná instituce s dlouhou historií. Němci jsou na ni stejně pyšní, jako my na Karlovu.
Půl roku studia v zahraničí. Můj dlouholetý sen, který byl vždy tak trochu v mlhách, se v letošním dubnu stal realitou. Ocitla jsem se poprvé sama na delší dobu v cizině. Jaké jsou moje počáteční pocity? Jednoznačně pozitivní.
Mnichovská univerzita je krásná instituce s dlouhou historií. Němci jsou na ni stejně pyšní, jako my na Karlovu. Profesoři a asistenti jsou k nám cizincům velmi vstřícní a ochotni kdykoli diskutovat a odpovídat na někdy i směšné dotazy. Učitelský sbor je rozsáhlý a mění se každým semestrem. Je obvyklé, že profesoři pobývají na různých univerzitách v celém Německu.
Český student se tu vůbec nemá za co stydět. Znalosti jsou srovnatelné, životní styl podobný, i když u nás o trochu skromnější. Jedinou odlišností, kterou jsem zatím odkryla, je, že my z Čech tu jsme za odměnu, po náročném výběru. Studenti z EU mají tento pobyt jen tak na doplnění, v rámci poznávání ostatních členských zemí. Neprocházejí žádným konkurzem a většinou nemusí splňovat ani žádná kritéria pro studium zde. Odlišujeme se tedy i v přístupu k povinnostem. Zatímco my se snažíme vše maximálně využít, oni ví, že možnost studia v další cizí zemi není omezena a nejsou tedy tolik stresováni.
Český občan, nejenom student, má v Německu spoustu výhod. Na boj s úřady jsme poměrně uvyklí, a tak kvetoucí a bohatě rozvětvená německá byrokracie cení své tesáky celkem zbytečně. Na počátku pobytu je nutné vyřídit obrovské množství formalit, vyplnit kupy papírů. Ani bych se nedivila, kdyby po mně zítra chtěli vyplnit formulář ohledně nákupu ponožek či spodního prádla. Na druhé straně je nutné zmínit, že německé úřady fungují opravdu perfektně a snaží se tyto nepříjemné záležitosti maximálně usnadnit. Fronty jsou přiměřené, odbavování rychlé a efektivní. Úředníci vykouzlí i po celodenní dřině příjemný úsměv a opravdu pomohou. V tomto směru si nelze stěžovat.
Co se týče Mnichovanů, jsou to lidé srdeční, otevření a vždy ochotní pomoci. Známé zkazky o studených Němcích či bavorském dialektu tu u mne vzaly za své. Z celého města dýchá pohoda, svoboda, tolerance a sportovní duch. Jsou tu perfektní podmínky pro cyklisty a sportovce všeho věku. Lidé si váží všeho, co zde vybudovali. Divila jsem se velkému množství zákazů a příkazů, ze začátku trochu komických. Ony zde však mají smysl, protože jsou dodržovány. Každý ví, že sám přispívá k lepšímu životu. Není anonymním článkem davu, nýbrž osobností se svými povinnostmi, ale také jim odpovídajícími a dost obsáhlými právy.
Na konec bych chtěla zmínit, že ačkoliv se mi v Mnichově opravdu moc líbí
a všem doporučuji „vzít příležitost za pačesy“ a studovat v zahraničí, cítím silně vlastenecké pudy. Vše, co je tu české, mi připadá vzácné a neobyčejné a k Čechám se také hrdě hlásím. Jako země jsme vnímáni dobře a Mnichované toho o nás také dost ví. I přes dokonalé úřady, lepší životní styl, milé lidi a krásné prostředí však musím říci: „Už se na tebe, Praho, zase těším!“
