Když osud sfoukne svíčky
tvých nadějí a snů,
sepiš vše, co bylo krásné,
dej si to do kapsičky
a snaž se milovat a odpouštět…
Když osud sfoukne svíčky
tvých nadějí a snů,
sepiš vše, co bylo krásné,
dej si to do kapsičky
a snaž se –
milovat
a odpouštět
a mít zas rád
svůj zbylý svět,
žij ze zahrad
a stromů, stínů
minulosti
a nenech vinu vykoupat se v zlosti
a odpusť,
prosím odpusť si(jim) do sytosti,
spolkni slinu,
dosti bylo
splínu,
a navíc,
co ti zbývá?
Srdce zívá
prázdnými konci,
neuzavřenými konci šňůrek příběhů,
perly či tepané
železné oči,
zažil jsi to –
ať svět žasne, nebo potí strach,
to co bylo krásné,
až ta svíčka zhasne,
zůstane ti blízko,
v kapsičkách…
