S CK Mundo jsem se na cesty vypravila poprvé a sama. Ujišťovali mě, že
to není žádný problém, že tam jezdí spousta fajn mladých lidí. To se
potvrdilo už na cestě autobusem. První kolo seznamování proběhlo za pomoci
rumu, slivovice a kofoly bez cukru.
Druhé kolo seznamování se konalo hned na naší první zastávce,
v makedonské vinařské oblasti Tikveš, kde nás čekala prohlídka
vinařství spojená s ochutnávkou a malým občerstvením. Víno odstranilo
zábrany a stud a ze skupiny cizích lidí se stali přátelé. Nocleh jsme
měli domluvený v klášteře v Negotinu. Dopředu nás varovali, že
vzhledem k povaze ubytování není vhodné žádné noční řádění. Mniši
nám přidělili místo mezi srázem do řeky, strašidelným kostelem a
zuřivým psem. Turecké záchody a koryto namísto umyvadel nás trochu
poděsily, ale ve sprše tekla teplá voda, tak byla dobrá nálada
zachráněna.
Klášter Negotino v Makedonii
Následující den nás čekala návštěva rodiště Alexandra
Makedonského – řecká Pella. První muzeum, které jsme navštívili, nás
překvapilo svou moderností, čistotou a hlavně tím, že studenti EU měli
vstup zdarma (to pak platilo v celém Řecku, až na létající kláštery
v Meteoře). Vykopávky v Pelle a ve Vergině, kde údajně leží pohřbený
otec Alexandra Filip II., nabídly velký prostor pro představivost. Pro ty,
kterým chyběla, to byla jen „hromada šutrů“. Navečer jsme dorazili do
kempu pod bájným pohořím Olymp, kde jsme měli strávit dvě noci.
Slavná busta Alexandra Makedonského v archeologickém
muzeu v Pelle
Třetí den vyrazili odvážnější členové výpravy slézat bájný
Olymp. Já jsem dala přednost celodennímu válení na pláži. Odradilo mě
brzké vstávání (zatímco mi v šest ráno déšť konejšivě bubnoval na
stan, ostatní se rozhodovali, jestli ranní hygienu zvládnou po cestě do
autobusu, nebo se budou muset vrátit do stanu), náročnost výstupu (jenom
několik jedinců vztyčilo vlajku na úplném vrcholu) a láska k moři
(první frapé jsem si vychutnala na liduprázdné pláži s výhledem na hory
v mlze). Když se ale asi v deset večer vrátili z náročného výletu,
nelitovali ani na okamžik.
Mytické sídlo řeckých bohů Olymp
Nejvíce jsem se těšila na mytickou věštírnu v Delfách. Na cestě do
antického centra diplomacie jsme se zastavili ještě na křižáckém hradu
Platamonas, který by klidně mohl zapadnout do českých luhů a hájů, a
u památníku bitvy u Thermopyl, který byl asi jediným zklamáním zájezdu.
V očekávání tajemné soutěsky jsme se vyhrnuli z autobusu na rozpálené
parkoviště uprostřed ničeho, ale čekala nás jen socha spartského krále
Léonida I. vedle dálnice. A taky ultramoderní muzeum z peněz EU
s čistými záchody.
Památník řecko-perské bitvy u Thermopyl
Antické Delfy byly umístěny do nádherného prostředí uprostřed
pohoří Parnassos – do pupku antického světa. Mýtus praví, že když
bůh Zeus hledal střed světa, vypustil dva stejně rychlé orly z opačných
konců světa a ti se střetli právě v Delfách. Na místo, kde se setkali,
umístil bůh kámen Omfalos – pupek světa. Věštírna byla považovaná za
diplomatické centrum antického Řecka, scházeli se zde mocní, aby mohli
prodiskutovat své příští kroky, a radili se s věštkyní Pýthií
o správnosti svých rozhodnutí. Věštby byly ale často dvojznačné.
Například lýdský král Kroisos se před válkou s Peršany ptal na
výsledek boje. Pýthie mu předpověděla: „Překročíš-li řeku Halys,
zničíš velkou říši.“ Kroisos povzbuzen proroctvím zaútočil na
Peršany a zničil velkou říši – tu svoji.
Nádherný výhled ze starověké věštírny
v Delfách
Apollonův chrám v Delfách, ve kterém kneží tlumočili
pýthijská proroctví
Byzantský klášter Osious Loukas nám nabídl nádherné mozaiky, tajemná
zákoutí a nekvalitní klášterní víno. Pro ženy, které měly příliš
odhalující odění, byly připraveny nepříliš slušivé, zato velice
příjemné dlouhé sukně. Kvalitní materiál příjemný na dotek vynahradil
ohavnou zelenou barvu. Navečer šestého dne jsme se měli vypravit pozorovat
západ slunce z Poseidonova chrámu na mysu Sounion. Ještě předtím jsme ale
stihli koupání v křišťálově čistém Egejském moři a tradiční oběd
v taverně v kempu.
Západ slunce nad Poseidonovým chrámem na mysu
Sounion
Následující den nás čekala celodenní prohlídka řecké metropole
Atény. Výstup na starověkou Akropoli byl adrenalinovým zážitkem ze dvou
důvodů. Na stoletími uhlazeném mramoru se nám všem klouzaly boty a měli
jsme co dělat, abychom se z bělostných vykopávek nezřítili dolů.
Otravnější problém byly ale davy turistů. Kolem Athénina chrámu jsme se
proplazili tempem zpoceného šneka, aby si zvídaví návštěvníci mohli
Parthenon vyfotit z každého úhlu. Kromě majestátní Akropole jsem
v Aténách navštívila ještě řeckou Agoru, starou čtvrť Plaku, Parlament
a taky hlavní nákupní třídu Ermou, kde zajásá srdce každé
milovnice bot.
Chrám Erechteion na aténské Akropoli
Aténská čestná stráž v tradičním kroji
Pokračování cestopisu z Řecka vám přineseme zítra
Autorka fotografií: Lucie Palíková
