Starodávné město Santiago de Compostela leží na severu Španělska. Ve středověku bylo nejoblíbenějším cílem poutníků a místem modliteb – pod tamní katedrálou z 11. století je prý pochován apoštol Jakub. Santiago je zapsané v kulturním seznamu UNESCO. Středověká poutnická cesta je i dnes dokonale vyznačená. „Přátelé cesty“ pečují o značky a zřídili poutnické noclehárny.
Starodávné město Santiago de Compostela leží na severu Španělska. Ve středověku bylo nejoblíbenějším cílem poutníků a místem modliteb – pod tamní katedrálou z 11. století je prý pochován apoštol Jakub. Santiago je zapsané v kulturním seznamu UNESCO. Středověká poutnická cesta je i dnes dokonale vyznačená. „Přátelé cesty“ pečují o značky a zřídili poutnické noclehárny. Jinde se o ubytování starají obce a kláštery.
Pohnutky, které k cestě vedly Míšu, nebyly ani tak duchovní, jako spíš pragmatické. Byla to možnost při docela nízkém rozpočtu poznat Španělsko, kulturu, jazyk a lidi. Za měsíc urazily s Katkou a Zuzkou 600 kilometrů po svých a 200 kilometrů se vezly vlakem. „Měly jsme s sebou spacák, karimatku, dvě trička, šortky, mikinu a foťák. Do našeho výchozího bodu, průsmyku Rouces-Valles v Pyrenejích, jsme se dostaly autem. Využily jsme tzv. spolujízdy. Člověk, který někam jede autem, nabídne na internetu volná místa ostatním. Zpátky jsme jely z Barcelony s cestovkou, která neměla zaplněný autobus,“ popisuje Míša technickou stránku výletu. A dodává: „Každý poutník dostane na začátku svůj průkaz, do kterého sbírá razítka z jednotlivých ubytoven. V Santiagu ho pak vymění za certifikát, že pouť absolvoval.“
Jako hlavní komunikační prostředek používala Míša španělštinu, protože anglicky se s místními většinou nedá domluvit. V Pamponě zažila svátek San Fermin, při kterém se pořádá slavný býčí běh. „Nejdříve vypustí do ulic lidi a za nimi rozzuřené býky. Celé město bylo týden vzhůru nohama a v alkoholovém oparu,“ říká. „Jako tři holky jsme neměly problém se seznámit, spíš byl problém se neseznámit,“ usmívá se Míša. Putovat severem Španělska je prý zážitek. Míšu zaujaly hlavně některé vesnice: „Je tam jen kostel, na něm čapí hnízdo s rodinkou, vedle bar a kolem pár chalup. V tom baru se děje úplně všechno, co je pro místní lidi důležité.“ „Mám pocit, že ve Španělsku se pořád něco slaví,“ vypráví Míša. Středověké putování mělo dřív svůj důležitý duchovní rozměr. Míša připouští, že na cestě opravdu jakýsi „duch doby“ zůstal: „Cestou se potkáváte s lidmi a povídáte si, ale stejně je tam člověk tak nějak sám za sebe. Má hodně času na přemýšlení.“ Letos se Míša chystá s přítelem na tři měsíce do Indie. Teď zařizuje očkování a shání mapy a průvodce.
