Když v březnu přišla z Institute for Human Studies zpráva, že jsem
dostal stipendium na jeden z jejich letních seminářů v USA ani na minutu
jsem neváhal. Koupil letenku do Chicaga a těšil se na nové zážitky a
zkušenosti.
Na seminář jsem se přihlásil přímo na stránkách Institute for Human
Studies. Institut působí na George Mason University ve Washingtonu a patří
k největším institucím orientujícím se na liberální ekonomii
v Americe. Mezi jiným taky pořádá týdenní letní ekonomické semináře,
které jsou alokovány po celém území USA. Tento rok to byl New York,
Chicago, Philadelphie a Orange County.
Dlouhá je cesta do Větrného Města
Kritériem pro přijetí na seminář je úspěšné absolvování
výběrového řízení formou motivačního dopisu a vyplnění osobnostního a
profesního dotazníku. Dále je potřeba přiložit Transcript of Records
z domovské university a tři reference. Standardně se uchazeč hlásí na
konkrétní seminář. V mém případě však bylo výběrové řízení
poněkud netradiční a i díky brzkému přihlášení jsem měl možnost
výběru lokace až po splnění všech náležitostí. S jistotou místa jsem
si tak dopřát luxus výběru mezi výše zmíněnými destinacemi.
V mém případě volba padla na Chicago, kde se seminář konal na místní
Loyola University. Důvody byly hned tři, takže rozhodování nebylo nijak
obtížné. Přednášející na semináři v čele s Davidem Friedmanem,
krásný kampus na břehu jezera s vlastní zastávkou metra a v neposlední
řadě samotné Chicago – větrné město, které jsem si při jeho poslední
návštěvě zamiloval. Důležité je zmínit, že na seminář bylo institutem
poskytováno kompletní stipendium. Účastníci si tak platili pouze dopravu na
místo konání. Na rozdíl od Američanů to ale v mém případě byla docela
zásadní položka. S přispěním akce u Virgin Atlantic se mi nakonec
podařilo dostat na rozumnou částku a koncem června jsem odletěl
za oceán.
32 hodin dlouhý den
Když jsem po devíti hodinách v letadle a sedmdesáti minutách
v chicagském metru dorazil na zastávku Loyola, energií jsem zrovna
neoplýval – a to můj první americký den teprve začínal. Po krátkém
uvítacím intru, kdy nám byly rozdány konferenční ID karty, jsme měli asi
pět minut na ubytování, hned poté následovala první přednáška. Sedím
v prostorném honosně působícím sálu a vychutnávám si atmosféru kolem.
Úvodní téma nese prozaický název „The Foundations to Economic Thought“.
Přednášející nabízí originální pohled na rozdělení škol
ekonomického myšlení a snaží se vyvolávat diskuzi. Především bych
vyzdvihl plodnou debatu o tom, jaký je rozdíl mezi „Mainline Economics“ a
„Mainstream Economics“ (k tomuto tématu doporučuji skvělou knihu Petera
Boettkeho Living Economics). Uvědomění si tohoto rozdílu v chápání
ekonomických teorií by zabránilo nejednomu nedorozumění mezi ekonomy.
Po skončení přednášky, přibližně v deset hodin večer chicagského
času, kolik už je asi v Evropě, je v plánu uvítací recepce. Takže spát
ani omylem. S lahví lokálního piva v ruce zjišťuju, že kromě
Angličanů jsem tu jediný Evropan. Což se záhy ukazuje jako moje výhoda.
Představa většiny Američanů o Praze je značně zkreslená, ale můžete
se spolehnout, že ji mají zaškatulkovanou jako jakési město snů a starých
budov a jejich představy o ní jsou výlučně pozitivní. Pomalu si tak
začínám zvykat na větu „You are from Prague, awesome!“, která mě bude
provádět celým pobytem. Hned další ráno mi ji zopakuje zaměstnanec
kantýny.
Foto: Autor
Pokračování čtěte ZDE
ČTĚTE TAKÉ:
