Za zanedbávání kultury na kolejích hrozily svazácké tresty
NezařazenéV dobách, kdy počítače v Československu ještě nosily plenky a
internet byl pojmem neznámým, se studenti ubytovaní na koleji Jarov III. F
rozhodli, že poselství pro budoucí generace zachovají formou kroniky.
Kronika nazvaná Kapitál začíná v roce 1973 při příležitosti
příchodu nového školního roku. Autor se věnuje popisu kolejí, přičemž
úsek „…máme též dvě vrátnice, kde ve dne v noci dbají, aby na kolej
nevnikla nekalá individua a nerušila nás při studiu,“ vyvolává dojem
naprosté sečtělosti tehdejšího studentstva. Tato teze je však
zpochybněna, věnujete-li pozornost poslední větě při líčení průběhu
předchůdce dnešní burzy učebnic. „Kampaň výměny učebních pomůcek
vyvrcholila tradiční burzou skript. Spojovací chodba byla přeplněna davy
studentů, navzájem se překřikujících při vyvolávání titulů skript a
ostatní literatury. Kluci se snažili upoutat pozornost svými hlasivkami,
naproti tomu křehká a tichá děvčata využívala zejména svého
přitažlivého zevnějšku (…) Někteří z těch, kdo šťastně nakoupili,
se okamžitě odebrali do ústraní, aby se pohroužili do tajů ekonomických
věd. Jiní zase okamžitě spěchali k Fotrovi, aby proměnili výtěžek
z prodeje v oblíbené tekuté zlato.“
V sedmdesátých letech se kolejní rady potýkaly s nedostatečnými
kapacitami kolejí, mnohdy se na pokoje přidávávaly postele a vyjednávalo se
o výpomoci ministerstva školství, které nakonec poskytlo lůžka v jiných
ubytovnách. Pozornost upoutá i vlepená žádost o ubytování z roku 1974,
kde bylo nutno vyplnit mimo jiné rodinný původ (dělnický a rolnický nebo
ostatní), potvrzení o příjmu rodičů, počet nezaopatřených sourozenců
a u ženatých potvrzení o příjmu manžela.
Přišel i Kája
Velmi pozoruhodné jsou záznamy o kulturním životě studentů, který byl
více než bohatý. Tuto oblast měl na starosti kulturní referent každé
koleje, jehož činnost byla pravidelně hodnocena Centrální kolejní radou.
„Na Roosveltově koleji nebylo nic uspořádáno, a to z důvodu pasivity
kulturní referentky. V tomto případě jsem doplatil na svoji shovívavost.
Jelikož jsem jí neudělil žádný svazácký trest, tak v prvním semestru
roku 1980 opět neuspořádala žádnou akci,“ uvádí hodnocení
z května 1980.
Protože na Jarově neexistovaly žádné zvláštní prostory, kde by se
mohly konat větší akce, sloužil k těmto účelům vestibul vstupní haly
bloku Jarov I. D. Pořádaly se zde besedy, koncerty, představení, soutěže a
další podobná setkání. O osobnosti velkého formátu rozhodně nebyla
nouze. V kronice je k vidění nespočet vzkazů od známých zpěváků nebo
herců. „Bylo mi s Vámi fajn, těším se znova na viděnou někdy
příště. Váš oddaný Karel Gott,“ uvádí záznam z roku 1978. „Vy
jste byli fajn, já už míň. Vlasta Brodský,“ podepsal se slavný herec
o rok později. Ostatní vzkazy jsou méně čitelné, ale jmenujme dále Hanu
Hegerovou, Miloše Kopeckého, Jiřího Menzela, Jaromíra Hanzlíka, skupinu
Olympic a další.
Za holkama do devátého patra
Studenti museli projevit patřičné nadšení i pro Stranu, což je patrno
ze záznamu z roku 1976, kdy si Kolejní rada Svazu socialistické mládeže
(KR SSM) dala závazek, že studenti odpracují 2 800 hodin na počest XV.
sjezdu KSČ. „To sobotní ráno nebylo snad jediného svazáka naší
republiky, který by nespěchal na dobrovolnou pracovní směnu, v jejímž
průběhu členové SSM připsali na konto splněných závazků na počest
sjezdu strany nové hodnoty(…) K 24. únoru 1976 bylo odpracováno 3 590
hodin, to znamená, že o osm set hodin byl původní závazek
překročen.“
Kromě kroniky slouží jako paměť Jarova také pan Dvořák, dlouholetý
kolejní údržbář. Doplňuje, že koleje byly původně rozděleny na
dívčí a chlapecké. „Pamatuji, jak kluci zvenku šplhali za holkama.
Jednoho odvážlivce jsem dokonce viděl až v devátém patře,“ vzpomíná
Dvořák. Poslední záznamy Kapitálu jsou z počátku osmdesátých let,
není nijak ukončena, zbylé stránky zejí zežloutlou prázdnotou.
Nahrávání ...
