Život v každém divadelním kousku

10. 4. 2005 | | Nezařazené

Máte rádi překvapení na jevišti? Když herec takříkajíc vypadne z role a zapomene text? Divadlu Vizita taková situace nehrozí. Herci tu hrají ne jednu, ale hned několik rolí a mění je podle situace; improvizace není záchranou, ale základním stavebním kamenem hry. Vstupem na jeviště však aktéři přeci jen, byť neúmyslně, vymezují prostor, v němž se bude hra odehrávat.

Máte rádi překvapení na jevišti? Když herec takříkajíc vypadne z role a zapomene text? Divadlu Vizita taková situace nehrozí. Herci tu hrají ne jednu, ale hned několik rolí a mění je podle situace; improvizace není záchranou, ale základním stavebním kamenem hry.

Vstupem na jeviště však aktéři přeci jen, byť neúmyslně, vymezují prostor, v němž se bude hra odehrávat. Přinášejí si s sebou totiž svou osobnost, své zkušenosti, svůj vztah k hereckému partnerovi i určitou náladu. Na sobě přece jen mají kostým a na pódiu mají rekvizity, i když jen jednoduché.

V představení Nové koště inspirovalo Jaroslava Duška kindervajíčko. Jeho kolega Martin Zbrožek se tak stal „Velkým Kindrem“ a hra mohla začít. Ne, děj prozrazovat nebudu. Myslím, že bych to nesvedl a nebylo by to ani příliš smysluplné, ani zábavné. Mnohem zajímavější jsou principy, na kterých se odvíjí dialog Duška a Zbrožka: není to jen momentální nápad, co určuje repliky herců. Snaží se v nich připravit půdu pro druhého: „To by pak byl incest!“ – „Ano, všechny incesty vedou do Říma.“ nebo „Klid, už to máte za sebou.“ – „Co mám za sebou?“ ohlíží se Zbrožek.

Těžko ale lze postavit celou improvizaci pouze na hře s jazykem. Důležitá je i samotná herecká akce: Jaroslav Dušek sedí na židli jako na trůně a peskuje Zbrožka, který se k němu prodírá přes několik neviditelných závěsů. Jindy na té samé židli sedí Martin Zbrožek, jede autem a do Duška nabourá. Až po chvíli obecenstvo zjistí, že Zbrožek jel pouze na trenažéru a Dušek byl jeho učitel v autoškole, tedy „trenéržér“. A do třetice: Dušek musí na kobereček k řediteli, ale předtím musí přejít přes nepříjemného nadřízeného. Klidně jej obejde obloukem a se slovy: „Já ho vynechávám.“

Když se trochu nedostává slov, přijde na řadu i tanec a zpěv, za doprovodu kontrabasu Jaromíra Honzáka nebo klavíru Martina Zbrožka. Když přijde odezva z publika, někdo se zasměje zvlášť nahlas či v jinou chvíli než všichni ostatní, z jeviště se ozve: „Nevšímej si kolemjdoucích“. Veselý je i závěr hry: Dušek své kindervejce zbaští raz dva, Zbrožek otálí, až se mu nakonec rozteče mezi prsty.

Ještě ale neodcházejte! V improvizaci lze přidat kdykoli a cokoliv. Přídavek, který předvedli zpěvák Dušek, Zbrožek za klavírem i s houslemi, basista Honzák , ale i osvětlovač Viktor Zborník v představení začátkem března stál za to. Lehce obscénní písni, v níž se opět vrací hra se slovy („sperma“ – „ s permanentně…“), dominuje i poslední velká myšlenka tohoto promyšleného velkodivadla: „Sperma – život v každém kousku.“ Až někdy vyrazíte na Duška a spol., asi těžko znovu zaslechnete posledně zmíněné moudro, ale určitě se skvěle pobavíte a zcela jistě se stanete spoluautory premiéry i derniéry zároveň.

Mohlo by tě zajímat: