Když studentský život přestane být tak úplně nezávazný a
nevěřícně žasnete, o čem že to u piva mluvíte. A možná vám
i zpětně dojde, že to mohlo být skutečně vážné.
Tak jsem se rozhodla svůj „zážitek“ (co nejméně pateticky) sepsat,
protože jsem do té doby netušila, co se může stát, a mám pocit, že to
neví ani mnoho lidí kolem mě. Slovy ekonoma? Pocit, že tím třeba někomu
pomůžu, leží na vyšší indiferenční křivce než jistota, že mi nikdo
nevynadá v diskuzi.
Můj návrat do školy po roce a čtvrt proběhl skutečně ve velkém.
Místo toho, abych si z knihovny vyzvedla povinnou literaturu, jsem rozesílala
cvičícím přes ISIS omluvenky, že se nemohu dostavit. A válela se
v Motole.
V nemocnici jsem byla naposledy v pěti letech a vážně by mne nenapadlo,
že při další příležitosti mě sem dožene trombóza. Tedy vlastně spíš
já trombózu. Tedy krevní sraženinu. Nepříjemné tahání v lýtku, které
se nijak nelišilo od namožené nohy po sportu, jsem se totiž snažila
několik dní poctivě rozchodit. Mezi školou a prací, na procházce, při
dobíhání metra, všude. Hodinu od hodiny bylo ale neúnosnější sedět
v klidu na přednášce, stát v tramvaji a vlastně cokoliv.
Po dlouhé „sazečské noci“, kdy jsme dávali dohromady říjnový List
před odesláním do tiskárny, třech hodinách spánku na zemi v redakci,
dvoupřednášce Mikra II, nepoživatelném obědě v menze a přemýšlení,
zda jet ještě na pár hodin do Aktuálně jsem se proto i s krosnou a
karimatkou, které jsem měla právě u sebe, vydala na pohotovost. Doufajíc,
že tam nestrávím moc času. Čekaly mne maily, napsat článek z úterní
tiskovky…
Po pár hodinách ve vykachlíčkovaném podzemí, kde jsme s přítelem
střídavě klepali zimu a mě si přehazovali z jednoho sálu na jiný, bylo
jasno. Nenechali mě dojít ani na pokoj, každým pohybem se totiž při
trombóze zvyšuje riziko, že se krevní sraženina utrhne a bude putovat –
až do plic. Takto jsem se dozvěděla o embolii.
Jak člověk trombózu „chytne“? Nejčastěji k ní má dispozice,
které někteří lékaři nejsou příliš ochotní zjišťovat a uklidní
vás, že pokud nekouříte a nikdo z vašich rodičů zrovna nezemřel na
mrtvici, tak jste zcela v pohodě. A s tím se vezou další, pro většinu
lidí běžné věci. Hormonální antikoncepce, dlouhé cesty v autobuse,
občasné létání, zlomená noha. Lidé s tzv. Leidenskou mutací by tyto
věci měli buď škrtnout (hormony), případně se patřičně vybavit
heparinem. Pokud by se někdo zajímal více, může si číst třeba
ZDE.
Ale zpátky
Přestože jsem si na interně odpočinula jako už dlouho ne, běžný
studentský život se mi obrátil trochu naruby.
Na léky jsem si zvykala asi měsíc. Neumím dobře popsat, jak si přijde
workoholik zvyklý studovat více škol, vydělávat na sebe, mít koníčky,
kulturu, dělat věci bez chyby a do toho přiměřeně pařit, když se ve
čtyři odpoledne cítí tak, že už skutečně nic nezvládne. Padá mu hlava,
omluví se v práci a jde spát. Na školu první měsíc ani nesáhne.
Co dalšího vám trombóza dá? Některé lidi bolí postižená noha
poměrně dlouho. Musíte ji mít staženou něčím elastickým. Řada akcí
pro vás prostě není. Dokud berete léky, tak si můžete dát jen dvoudecku
vína nebo půllitr piva denně. Přímo vám nejspíš skoro-abstinence vůbec
vadit nebude, mnohem nepříjemnější je ale být mezi lidmi, které očima
(jediného) střízlivého vidíte úplně jinak. Nejspíš mezi ně přestanete
chodit. Začnete si pokládat otázky, jestli v podobné situaci vážně
stojí za to hrotit nějaké body za průběžné testy. Dojdete k tomu, že
ano, pokud se nechcete zbláznit. Kamarádi vás začnou pouštět sednout
v metru. Naučíte se vstávat na odběry. S každou drobností se budete
obracet na doktory. Protože víte, že jste to už málem projeli. Odvyknete si
dopřávat ve větším dobrou půlku zeleniny, kuřecí maso nebo zelený čaj,
protože vitamín „K“ ve velkém nesvědčí. Pokud jsou vaše geny
zmutované, smíříte se s tím, že každý delší výlet (a u dam
těhotenství) budou provázet již zmíněné heparinové injekce.
Začnete šířit osvětu, protože běžné starosti jako sedmý týden,
odpracované hodiny, zimní outfit, drby, kdo s kým, málo peněz na dárky
nebo kam na hory vám sice stále šrotují v hlavě, ale právě teď vám
pořádně došlo, že to, že žijete, není a nemusí být samozřejmost. Že
je to množina omezená, uzavřená, konvexní… a přinutí vás to
přemýšlet, jestli vaše optimum opět leží na hranici, nebo to výjimečně
nehraje roli.
Čtěte další komentáře:
