Abych to uvedla na pravou míru, neučte se to, co nepotřebujete. To
znamená v podstatě všechno, co se učíte násilím. Mučíte svůj mozek,
znásilňujete ho informacemi, které ho zabahní a opotřebují.
K čemu potřebujete vědět, co vyjadřuje druhá derivace, pokud nejste
matematici? Nač vám bude znalost data jakéhosi povstání kdysi za
feudalismu? Proč musíte vědět, jak se chová spotřebitel za nereálných
podmínek, které nikdy nenastanou? Odpověď žádejte u zástupců
akademické obce.
To, co k životu nepotřebujete, je zbytečné se učit. To, co
potřebujete, vás život ve správný čas naučí sám. Možná klišé, ale
já ho podepíšu. Učila jsem se celý život.
Premiantka na výběrovém gymnáziu, červený diplom, dvě vysoké školy.
Dovedlo mě to k jedné věci. Znechucení z učení. Když vidím ta
příšerná souvětí v trpném rodu, typická pro většinu „učebnic“,
dělá se mi fyzicky zle. Teď pracuju. U pohovoru se mě ani jednou nezeptali
na školu, na předměty, nedej bohu na průměr. Zeptali se mě, co jsem
dělala mimo školu. Chcete vědět, co jsem dělala? Pařila jsem, skoro celou
výšku. Na koleji, na Erasmu, ve Studentském listu. To jsou moje nejlepší a
myslím, že i nejpřínosnější zážitky. Už teď si ze studií pamatuju
hlavně párty. Co teprve za deset let? Na nějakou makroekonomii si určitě
ani nevzpomenu, leda v hypnóze. Ale vzpomenu si na kamarády. Jak jsme tehdy
pili v Riegráčích, jak jsme jezdili na výlety, jak jsme kouřili na
střeše školy a jak jsme se procházeli nad ránem po nábřeží.
Kontakt s lidmi mi otevřel oči a rozšířil obzory, naučil mě
poslouchat a nesoudit. Chápat, že každý člověk je jiný a že jiný
neznamená špatný. Že skutečnost je daná úhlem pohledu a pravda záleží
na tom, kdo ji podává. Kontakt s knihami mě učil jednomu názoru, jednomu
pohledu na věc, jediné správné verzi pravdy, jednomu životnímu postoji.
Nebýt blahodárným vlivům mimo akademickou půdu, možná bych ani možnost
jiné cesty neviděla.
Pokud se bojíte, že bez učení nenajdete práci, vězte, že jediné, co
potřebujete, je umět se prodat. A kdo říká něco jiného, tak lže.
Nechápejte mě špatně, já jsem velká zastánkyně vzdělanosti. Miluju
literaturu, hudbu, filosofii. Souhlasím se rčením, že kdo nezná vlastní
historii, je nucen prožít ji znova. Ale proboha, učme se něco
užitečného.
Nepotřebujeme prohloubit znalosti, ale rozšířit obzory. Potřebujeme
věcem rozumět, ne je tupě odříkat. Člověk, který se učí, jen aby
látku slepě odříkal, je jako křesťan, který se modlí, jen aby se na něj
pan farář škaredě nepodíval. A to pak nemá skutečný význam.
