HRA/Na – v duchu tohoto symbolickém označení pro překročení mezí nebo odkazující na výrok Zvoní ti hrana? se nesl zářijový Tedx Youth Prague. Řečníci vyjádřovali své názory k třídění odpadu, umělé inteligenci nebo hazardním hrám. Akce se uskutečnila na neobvyklém místě – za hranou pražské Náplavky – na Rašínově nábřeží na lodi Tajemství. Stísněné prostory ale navodily malebnou atmosféru a nechybělo ani občerstvení od Kuchařek bez domova.
Prvním a zároveň nejmladším řečníkem byla osmnáctiletá Lucie. Čerstvou maturantku živí polymerová hmota, ze které se dají vyrobit sochy, šperky a dekorace. Lucie původně psala blog, kde radila sledujícím, jak vyrábět šperky. Ten ale četli jen tři lidé, proto se rozhodla pro změu – a tak vznikla první polymerová školička. Nyní už si její nápady a postupy můžete koupit jako elektronickou knihu nebo se zúčastnit mezinárodního Polymerweeku.
Komik Luděk Staněk promluvil o tom, co ho naučil poker. Vtip vidí v tom, že hráč musí přesvědčit soupeře, že má lepší kartu. S vidinou zisku ale přitom riskuje vlastní peníze. Co si z pokeru odnesl do běžného života je hra s nulovým součtem. „Nikdy nemohou vyhrát všichni,“ řekl. Diváci na lodi se ale s tímto názvem neztotožnili. Hazard obohatil komika o umění blafování. „Není důležité umět dobře lhát, ale důležitější je umět poznat, když někdo lže,“ myslí si Staněk.
Být popelářem může být cool
O tom, že jen třídění odpadu naši planetu Zemi nezachrání, vyprávěl trashhero Jan Bareš. Od malička chtěl být popelářem a jeho sen se mu v podstatě splnil. Díky své zálibě ve freedivingu (potápění bez dýchacího přístroje, pozn. red.) si všiml, kolik odpadu plave v mořích. Pod hladinu vzal s sebou i posluchače díky autentickým videím, kde proplavával mezi odpadem. „Video mě vyděsilo. Překvapilo mě, kolik odpadu je v moři,“ svěřil se iListu se svými pocity účastník Jan. Bareš upozornil diváky na takzvané mikroplasty, které pouhým okem nelze vidět. Ty lidé mohou něchtěně sníst při konzumaci ryb. Bareš také popsal, jak viděl kašlat rybu, které se plast dostal do žábry.
Druhou část přednášek zahájila Dita Horochovská, kvadruplegička, která mluvila o síle hlasu. Dále Daria Hvízdalová, mladá vědkyně, přiblížila téma umělé inteligence, takzvané AI. Ta se učí z chyb stejně jako člověk. I my tak můžeme roboty něco naučit. Třeba tím, že v překladači opravíme špatný překlad.
Digitální nomádství představil promluvil Adam Marčan. „Život je o tom se zabavit než umřeme, a proto bychom se měli občas zastavit a zamyslet se nad tím, jestli nás to, co právě děláme skutečně baví,“ zahájil přednášku. Nejde dělat něco jen proto, že to vypadá dobře na Instagramu. Důležitější je rozvíjet své dovednosti a komunitu.
„Jsme moc vděční, že se nám i přes nepřízeň počasí podařilo vytvořit stejně přátelskou a otevřenou atmosféru, o kterou se na TEDx Youth snažíme už pátým rokem,“ ohodnotila akci jedna z organizátorek. “Zima byla, to je pravda, ale o to víc jsem si mohl všímat úžasné atmosféry,“ sdělil své dojmy účastník, pro kterého to byl první TEDx, který mohl vidět naživo. „Žádní pozéři, lidi si spolu navazovali kontakty s takovou lehkostí, jakou těžko pohledávám u svých přátel,“ komentoval zážitky.
Diváci ocenili i doprovodné akce – společné bubnování, kterým se všichni příjemně zahřáli, networkingovou soutěž nebo první pomoc.
Foto: Nataliya Yashchuk Photography
