„Musíš stíhat všechno, musíš vyhovět všem, musíš mít diplom, musíš založit rodinu.“ Těmito slovy začíná studentský dokument s názvem Musíš?, za kterým stojí Michaela Ondráková, Jakub Kršňák a Šárka Večerníková. Snímek se věnuje tématu hektických životů mladých lidí, dlouhodobému stresu a zdravotním dopadů, které tyto faktory mohou mít. Dokument natočili s dalšími třemi spolužáky původně jako týmový projekt v rámci vedlejší specializace Multimediální komunikace na Fakultě informatiky a statistiky (FIS) na Vysoké škole ekonomické (VŠE). Snímek ale nezůstal jen v odevzdávárně, studenti se s ním umístili na třetím místě v rámci filmového festivalu Multifest na VŠE a na základě pozitivní odezvy pak dokument zveřejnili i na Youtube. O tom, jak s tlakem na výkon pracují ve svém životě sami autoři snímku, o průběhu jeho tvorby, ale i o tom, jak se vypořádat se svými vlastními „musíš,“ se dočtete níže.
S nápadem věnovat se ve snímku právě tomuto tématu přišla Michaela. „Říkala jsem si, že by se to mohlo týkat spousty lidí v mém okolí. Zároveň se v tu dobu dost týkalo i mě,“ přiznala. Michaela trpěla zhruba půl roku velkými bolestmi zad, lékaři však nedokázali určit, odkud bolest pochází. „Zažívala jsem taky úzkostné stavy a ve stresových situacích jsem se hodně třásla. Dlouho jsem si ani neuvědomovala, že se třesu, začalo mě na to upozorňovat okolí,“ svěřila se Michaela.
Zdravotní potíže stresového původu zažívala i Šárka. „Několikrát jsem ve vypjatých situacích omdlela. Pak se mi po těle začala nárazově objevovat kopřivka, a tak jsem to začala řešit s lékaři. Dlouho jsem si nechtěla přiznat, že se něco děje. Myslela jsem si, že moje potíže jsou způsobené třeba nedostatkem spánku nebo špatnou stravou,“ popsala Šárka.
Studenti odstartovali práci na dokumentu zveřejněním výzvy na Facebooku. Chtěli tak poznat lidi, kteří trpí podobnými obtížemi a poslechnout si, čím si prochází. „Setkali jsme se s hodně silnými příběhy. Nakonec jsme vybrali tři nejrelevantnější, které podtrhly téma, které jsme chtěli předat, a zároveň na sebe navazovaly,“ vysvětlila Michaela výběr respondentů. Skutečnost, že respondenty jsou tři muži, považuje za pozitivum, jelikož jsou to často právě muži, kteří své potíže před okolím skrývají.
Celou myšlenku dokumentu podtrhl příběh osmatřicetiletého podnikatele Milana, respondenta, který v dokumentu popisuje, jak se mu vlivem dlouhodobého stresu a závratného tempa, ve kterém žil, zastavilo srdce. „Když se člověk ani na chvíli nezastaví a v takovém tempu žije dlouhodobě, může to tak dopadnout. To je realita, kterou jsme v dokumentu jenom ukázali,“ řekla Michaela. „I proto je to pro sledující tak silné,“ dodala.
Z odevzdávárny rovnou na Multifest
Po natočení a sestříhání dokumentu ho studenti odevzdali k hodnocení. Vyučující následně vybrali čtyři nejlepší snímky, které v rámci předmětu Digitální video vznikly. Tyto snímky se pak prezentovaly na Multifestu, filmovém festivalu, který na VŠE pořádají studenti oboru Multimédia v ekonomické praxi. Zpětná vazba na dokument Musíš? byla velmi pozitivní. „Naši práci okomentoval režisér Ondřej Kepka, který nám řekl, že bychom se projektu měli určitě dál věnovat. Navrhl nám dvě možnosti, a to buď dokument poslat do různých soutěží nebo ho zveřejnit,“ řekl Jakub.
Tým se shodl, že dokument zveřejní. „Od začátku jsme chtěli, aby se toto téma rozšířilo. A zveřejněním se tento účel splnil,“ vysvětlila Michaela. Zpětná vazba veřejnosti byla velmi pozitivní a silná. Jakub byl dost překvapený, kolik lidí v jeho okolí něco podobného zažívá. „Psali mi spolužáci, se kterými jsem se potkal jen párkrát. A tak jsme zjistili, že není tak nereálné mít kolem sebe někoho, kdo takové problémy má,“ řekl Jakub.
Dokument rozvinul debatu nejen mezi vysokoškoláky, ale i mezi staršími lidmi. „Film zaujal i moji babičku, která má celý život tendenci brát si toho na sebe moc,“ řekla Michaela. „Když dokument viděli moji rodiče, otevřelo to u nás doma velkou debatu,“ doplnila Šárka. Podle Michaely a Šárky má plno „musíš“ obrovské kořeny v dětství, kdy na děti a dospívající kladou nároky jak rodiče, tak společnost. „Pak už si jenom my sami přidáváme vlastní nároky. A čím víc bychom chtěli dokázat, tím víc nároků na sebe klademe,“ doplnila Michaela.
Terapie sdílením
S vlastními „musíš“ se vypořádávají i sami autoři dokumentu. Univerzální návod, jak „nemuset“ sice nemají, ale společná práce na snímku každému z nich přinesla vlastní zjištění, o která se s iListem podělili. „Natočení dokumentu pro mě bylo terapeutické, i když spoustu věcí mám pořád pocit, že musím,“ přiznala Michaela. V průběhu času se však naučila lépe pracovat například se školou. „Dávám si více prostoru na to klidně něco pokazit a neudělat. Paradoxně, když dělám věci s větší lehkostí, tak mi jdou mnohem lépe, a nakonec se i podaří,“ dodala.
Jakuba zastihl iList na studijním výjezdu ve Slovinsku, kde se mu daří udržet si work-life balanc. „Mám tu spoustu volného času a jsem tak v trochu jiné situaci než Míša a Šárka. A hlavně doufám, že se mi tento balanc podaří udržet i po návratu do Česka,“ řekl Jakub. Šárku dokument naučil říkat „ne“ a nebát se ho říct ani doma, ve škole nebo v práci. „Díky dokumentu se taky zlepšil můj vztah s mamkou, jsme teď k sobě mnohem otevřenější. Celkově teď vedu podstatně klidnější a příjemnější život,“ doplnila Šárka s úsměvem.
Na závěr by studenti vzkázali čtenářům, že je důležité poslouchat svoje tělo a své emoce. „Když už se pro něco rozhodujete, rozhodujte se na základě svého přesvědčení. Jakmile se budete řídit standardy společnosti nebo podle někoho jiného, dobře vám nebude,“ řekla Michaela.
Čtenářům a sledujícím, kteří sami bojují s psychickými potížemi, autoři připomínají, že na konci dokumentu najdou odkazy na různé formy pomoci, které můžou vyhledat. „Klíčové je si uvědomit, že je něco špatně. Na tom se pak dá postavit úplně cokoliv,“ zdůraznila Michaela. „Proberte to s kamarády a s blízkými, ti vás znají nejlépe,“ vzkázal čtenářům Jakub. „A pamatujte, nejste na to sami,“ zakončila Šárka.
Foto: archiv studentů
