Žijeme v reálném světě. Tento svět není pouhou hříčkou abstraktních modelů a zjednodušujících prvků. Musíme respektovat skutečné pozice a ujednání. Naprostou realitou a jednoznačnou skutečností je vstup naší republiky do EU. Polemiky nad tímto faktem jsou vznášením se v oblacích. Řeší se pouze otázky výhod a nevýhod vstupu do EU, ale není řečeno jasně, co by se dělo, kdybychom do tohoto společenství nevstoupili.
Žijeme v reálném světě. Tento svět není pouhou hříčkou abstraktních modelů a zjednodušujících prvků. Musíme respektovat skutečné pozice a ujednání. Naprostou realitou a jednoznačnou skutečností je vstup naší republiky do EU. Polemiky nad tímto faktem jsou vznášením se v oblacích. Použijeme ono klišé: „Alternativa neexistuje“. Řeší se pouze otázky výhod a nevýhod vstupu do EU, ale není řečeno jasně, co by se dělo, kdybychom do tohoto společenství nevstoupili.
A co by se mohlo stát? Je večer 16. června 2003. Českou republikou právě zní zpráva, že se v referendu vyjádřilo 51 % lidí proti vstupu do EU. ČR je první kandidátskou zemí, která vstup do EU zamítla. U vládních představitelů panuje rozhořčení. Naopak euroskeptikové, kteří mají hlavní podíl na tomto výsledku, se radují. Jenže nikdo netuší, co se bude dít dál. Se zděšením ve tváři zjistíme, že nemáme ropu jako Norsko a že nejsme ekonomicky silní a stabilní jako Švýcarsko. Ekonomiky ostatních devíti kandidátských zemí, které do EU vstoupily, se pomalu, ale jistě přibližují svou výkonností ekonomikám svých partnerů. Za pět let budou všechny země EU členy měnové unie. O rok později i „unie fiskální“, protože všem dojde, že tyto politiky musí být koordinované na stejné mocenské úrovni, aby se mohly vzájemně ovlivňovat, doplňovat a vyrovnávat. Politika monetární bez politiky fiskální na určité úrovni nemá význam, je neúčinná a neefektivní. V tento okamžik se už bude jednat o federální Evropu.
ČR jako ostrůvek uvnitř jiného státního uskupení nezachytí ekonomický růst okolních zemí, hranice jí budou bránit ve volném pohybu zboží a služeb, lidí i kapitálu. Česká koruna bude pevně zavěšena na euro a dojde k velkému schodku zahraničního obchodu a nevyrovnanosti jeho struktury (import ze zemí EU, export do rozvojových zemí). Tato vize je banální, ale ukazuje jeden ze scénářů, jak by mohla ČR dopadnout, kdyby do EU nevstoupila.
Další oblastí euroskepse je vstup do Evropské měnové unie. Často se uvádí, že měnová integrace připravuje státy o provádění jejich vlastní měnové politiky, a že jednotná měnová politika v nesourodé EMU bude působit kontraproduktivně. Ovšem tato situace nastává již v rámci jednotlivých států. Na území ČR je uskutečňována jediná měnová politika, ale rozdíly v hospodářské úrovni určitých regionů existují – Praha by si určitě zasloužila jiné nastavení měnových nástrojů než severní Morava. Bundesbanka také prováděla jednotnou politiku jak na území bývalé NDR, tak v Bavorsku. Proto je tento argument odpůrců irelevantní. ČR se nezříká vytváření měnové politiky, neboť v rámci ECB bude mít svůj hlas a může tak ovlivňovat její rozhodování.
Navíc již dnes se politika ČNB řídí dle rozhodování ECB. Guvernér ČNB Zdeněk Tůma říká: „Malé země, které jsou součástí většího celku, mají problém držet nezávislou měnovou politiku. I když měly nezávislou měnu, kopírovaly rozhodnutí větších měnových autorit…“ (MF Dnes, 20. 2. 2003).
Měnový kurz (plovoucí) představuje jakýsi „polštář“, který částečně vstřebává zahraniční šoky. Pro malou a otevřenou ekonomiku, jakou je ČR, která se nemůže bránit toku zahraničního spekulativního kapitálu, může paradoxně měnový kurz představovat zdroj makroekonomické nerovnováhy. Tento problém při vstupu do EMU odpadá.
Důležitá je existence kritérií, kterých je třeba pro vstup do EMU dosáhnout. Především dodržování maximálně 3% podílu deficitu státního rozpočtu na HDP je silným argumentem. Dalšími kladnými aspekty přijetí eura je např. nepotřebnost pojišťování se proti kurzovým rizikům, snížení dalších transakčních nákladů či pohodlnost cestování po zemích EMU. I tyto drobnosti hovoří pro integraci do EMU.
Jan Jakob a Jakub Haas
členové Centra pro sociálně tržní ekonomiku
