Mezi studenty VŠE se pohybuje mnoho sportovců, kteří slaví světové
úspěchy. V disciplíně zvané freestyle frisbee se takovými výsledky
může chlubit Pavel Baranyk z Fakulty podnikohospodářské.
Co si můžeme pod pojmem freestyle frisbee představit?
Freestyle frisbee je kolektivní sport, kde se spoluhráči, jak už to ve
freestylových sportech bývá, snaží udělat co nejlepší triky, společně
a stále si při tom rotující disk všemožně prohazují. Proti nikomu se
nesoupeří, nestřílí se žádné góly, ani se neprohrává. Ve frisbee
vyhrávají všichni.
Takže podstatou freestyle frisbee je efektně si přehazovat
rotující disk.
Ten základní trik se jmenuje nail delay. Znamená to, že dokážeš
vodorovně udržet roztočený frisbee na nehtu. Pak si ho můžeš začít
podhazovat pod nohama, za zády, nechat si ho projíždět po rukách. Jakmile
umíš tohle, musíš sekvenci různých triků taky nějak zakončit –
ideálně nějakou otočkou a pořádnou chytkou.
Jak dlouho trvá, než se člověk naučí základní
trik?
Trvá to docela dlouho, řekněme minimálně týden. Samozřejmě záleží na
tom, jak moc člověk trénuje, než prvek ovládne. Každopádně to není jako
třeba ve fotbale, kde do míče umí kopnout snad každý. Docela dost lidí to
zkouší, ale nemají vytrvalost a vzdají to.
Vnímáš freestyle frisbee více jako sport nebo jako
show?
Určitě víc jako sport. Nejdřív si to člověk musí vydřít a potom se
teprve dostane na úroveň, kdy se jeho hra dá považovat i za show. Na první
pohled to může vypadat lehce a jednoduše, ale je za tím spoustu dřiny,
spousta odtrénovaných hodin. Frisbee je fyzicky hodně náročné.
Jak ses k frisbee vůbec dostal?
Už na základce jsme si s frisbee vášnivě házeli. Nadchlo nás dokonce
natolik, že jsme si řekli, že by stálo za to mít nějaké fakt pořádné.
Proto jsme jeden profi disk koupili. My, ani ten chlápek, co to prodával,
neměl o rozdílech mezi disky ani páru, a tak jsme vybrali podle designu. Až
když jsem doma na netu hledal, co jsme to vlastně koupili, zjistil jsem, že
nějaký freestyle vůbec existuje. A jakmile jsem to viděl, měl jsem hned
jasno: tohle musím umět taky!
Od té doby uplynulo dost času. Kam ses dostal?
Myslím, že snad můžu říct, že moje úroveň šla dost nahoru.
Poštěstilo se mi několikrát vyhrát české mistrovství. Ale za největší
úspěch považuji loňské třetí místo z mistrovství Evropy a především
osmé místo z mistrovství světa. Celkově už mají Češi ve světě
dobré jméno.
Přesto ale nejde o masový sport.
V Praze je v současnosti nějakých třicet hráčů, převážně
vysokoškoláků, co se tomu opravdu věnují. Přidávají se ale stále noví
a noví. Velkým impulsem je každoročně turnaj Freestyle Frisbeer Cup, který
pořádáme. Letos to byl největší turnaj v Evropě a každoročně na něj
dorazí i několik stovek diváků. Nicméně celkově se nejedná o žádnou
masovou záležitost. Navíc si myslím, že je to takhle správně a mně to
vyhovuje. Jsme komunita, lidé jsou si blízcí.
V čem spočívají freestylové turnaje?
Soutěží se v družstvech, která se během tří až pěti minut,
v závislosti na kategorii, snaží předvést ty nejlepší triky, co umí.
Jejich vystoupení se říká rutina a celá je hraná do hudby. Hodnocení
rutin je dost podobné třeba krasobruslení – devítičlenná porota
posuzuje obtížnost, provedení a umělecký dojem.
Takže mezi celky vládne klasicky velká rivalita.
Ne tak docela. Rivalita tam samozřejmě je, ale rozhodně nejde o vítězství
za každou cenu. To ale neznamená, že by se hráči nepřipravovali. Jen se
prostě dokážou radovat i z úspěchu ostatních. Navíc je zajímavé, že
u většiny freestylových sportů si každý hráč choulostivě tají svoje
nejlepší triky, zatímco u frisbee tomu tak není. Klidně můžeš zajít za
mistrem světa a on ti řekne, jak na to. Jiná věc už je to, že je to
většinou tak obtížné, že to stejně jen tak někdo nezvládne.
Máš tedy nějakého trenéra?
Ne, ve freestyle frisbee nejsou žádní profesionální trenéři. Učíme se
navzájem. Ti, co umí víc, učí ty, kteří toho umí míň. Hodně si
člověk odnese především z turnajů, kde potkává hráče z celého
světa. Letos v květnu chceme navíc natáčet pro naše stránky školu
triku, kde bude každý trik ukázaný a bude popsáno, jak na něj.
