Smeknout klobouk je třeba již před odvahou realizačního týmu hry Ubu králem Alfreda Jarryho. Po zdařilém filmovém zpracování F.A. Brabce s Mariánem Labudou jako nechutným, hloupým Otcem Ubu a Lucií Bílou v roli mazané a sexuchtivé Matky Ubu je velmi těžké Jarryho postavy ztvárnit dostatečně osobitě, aby nebyly vnímány jako nepovedené karikatury.
Smeknout klobouk je třeba již před odvahou realizačního týmu hry Ubu králem Alfreda Jarryho. Po zdařilém filmovém zpracování F.A. Brabce s Mariánem Labudou jako nechutným, hloupým Otcem Ubu a Lucií Bílou v roli mazané a sexuchtivé Matky Ubu je velmi těžké Jarryho postavy ztvárnit dostatečně osobitě, aby nebyly vnímány jako nepovedené karikatury.
Nicméně je nutné sejmout pokrývku hlavy ještě jednou, protože herci divadla Disk pod režijním vedením Petra Vodičky dokázali, že udělají maximum, aby se divák bavil a hra přitom neztratila nic ze své alegoričnosti a poetičnosti.
Dějová linie staví především na Jarryho originálu, ale přesto je patrný vliv Brabcova zpracování. Pojetí Disku je však civilnější, současnější a snad i trochu syrovější než filmová podoba. Na jevišti se střídají všechny špatné lidské vlastnosti a slabosti. Nevkus, oplzlost, hloupost otce Ubu vyvážená vychytralostí a živočišností Matky Ubu. Ty střídá demence a oportunismus kapitána Obruby a vše graduje dynastickou degenerací královské rodiny.
Matka Ubu je velmi ctižádostivá žena, a proto začne snovat plány, jak svého muže učinit polským králem. Pro svůj cíl získá nejen Otce Ubu, ale i omezeného kapitána Obrubu. Svým úspěchem si je téměř jistá: „Díky Bohu a mně samé budu do týdne polskou královnou.“ Vojenská přehlídka se zdá vhodnou příležitostí ke královraždě. Královna tuší zradu a varuje krále. Ten, nedbaje jejích slov, odchází na přehlídku. S královnou nechá i syna Hromoslava. Sám je pak spolu s dalšími potomky zrádnými Ubuem a Obrubou zabit. Otec Ubu se stane králem a zavádí nové pořádky: „Touto reformou vzápětí zbohatnu, pak všechny povraždím a půjdu.“ Matka Ubu se jej snaží mírnit a chce, aby splnil alespoň sliby dané Obrubovi. Namísto toho se Ubu rozhodne skoncovat se šlechtou, úředníky a vůbec všemi nepřáteli. Obruba však uprchne a vstoupí do služeb ruského cara, který vytáhne proti Ubuovi. Novému polskému králi nezbude než povolat vojsko a vydat se bránit nově nabytá území. Matka Ubu má v plánu mezitím najít poklad polských králů a prchnout. Překvapí ji však lid vedený Hromoslavem, který se rozhodl pomstít své předky. Matka Ubu na útěku nachází Otce Ubu, který prchá z bitevní vřavy. Jejich hádku ukončí lední medvěd, který sežere nejen Matku Ubu, ale i jejího pronásledovatele Hromoslava. Otec Ubu tedy může dál nerušeně vykořisťovat polskou zem.
Ač polsko-francouzský dramatik psal svou alegorii na absolutistické panovníky, ve zpracování Petra Vodičky nechybí mnohé současné prvky. Původní polský král Václav není nepodoben Václavu Havlovi, doplněnému o prvky Miloše Zemana. Ve válečné vřavě můžeme hledat paralelu k irácké krizi a ve vystoupeních státníků, slibujících dotace zemědělcům, odezvy Evropské unie.
Osobitě působí také na první pohled jednoduchá, avšak důmyslná scéna Hynka Dřízhala, která se proměňuje v celou řadu objektů od stroje na drcení šlechty, přes dům Ubuových až po horskou jeskyni jen díky malým úpravám. K nesporným kladům představení patří herecké výkony, zejména Ilony Semrádové v roli Matky Ubu a Filipa Humla jako nezletilého prince Hromoslava. Samostatnou kapitolou je precizní ztvárnění Otce Ubu Jakubem Žáčkem. Nejen oni, ale celý soubor dokázal využít jak komiku, tak hloubku jarryovských figurek. Nezbývá než dodat nejoblíbenějšími slovy Otce Ubu: „Hovnisko na hovnisko, to stojí za to!“
