Žijeme v době, kdy máme všechno – a možná právě proto nám něco chybí. Svět se zrychlil do bodu, kdy se realita zploštila na dotek displeje. Můžeme si pustit Mozarta na Spotify, zjistit počasí na Fidži a objednat si kávu z Kolumbie – to všechno během několika sekund. Jenže čím víc se svět stává bezchybným, tím víc pochybná se nám zdá jeho skutečnost. A právě proto se mladá generace začíná obracet zpátky.
Všimli jste si toho? Gramofony mizí z půd a objevují se v obývácích. Sekáče se staly novými butiky a retro značky získávají status kultu. Na Instagramech zaplavují feedy fotky z analogových foťáků, kde je každá chyba – přesvětlený snímek, prach na objektivu nebo neostrá tvář – paradoxně tím, co záběr dělá krásným. Správný fajnšmekr dnes netouží po 4K rozlišení, ale po staré kameře na VHS.
Tento jev přitom není jen estetický dojem, ale měřitelný tržní fenomén. Podle nedávné studie společnosti Cognitive Market Research trh s retro technologiemi, konkrétně se 35mm filmem, zažívá raketový růst a očekává se, že do roku 2030 dosáhne hodnoty přes 350 milionů eur, což je obrovský skok oproti 260 000 eurům v roce 2023. Důkazem je i návrat ke klasickým hráčům: například společnost Kodak, známá svými jednorázovými fotoaparáty, zaznamenala během jednoho léta zdvojnásobení poptávky po svých filmech. Analog se nikdy neprodával tak dobře jako teď, což potvrzuje, že za tím stojí hlubší kulturní posun než jen chvilkový módní rozmar.

K analogovému šumu, zrnu a chybám
Není to přitom jen povrchní móda. Tento návrat je přímou reakcí na informační přesycení a digitální hyperrealismus. Dokonalost digitálního obrazu v nás vyvolává pocit odcizení – všechno je přefiltrované, okamžité a kontrolovatelné, ale zároveň sterilní. Lidé začínají vnímat drobné nedokonalosti jako znamení autenticity. Chyba se stává estetickou hodnotou, protože nese stopu lidskosti, kterou algoritmus neumí napodobit.
Tuto touhu po chybě a pomíjivosti přitom dokonale vystihuje filozofie, která se v posledních týdnech stala internetovou senzací: Wabi-Sabi. Tato staletí stará japonská estetika, kterou TikTok oživil jako oslavu chaosu a nedokonalosti, je v podstatě antitezí našeho digitálního světa. Hledá totiž krásu ve věcech nedokonalých, pomíjivých a neúplných. Zatímco digitální ideál usiluje o symetrii, věčné mládí a pixelovou ostrost, Wabi-Sabi uctívá prasklinu na keramice, rez na kovu nebo šum na fotografii.

Proč dokonalost nefunguje, ale chyba ano
Proč nás ale rozmazaná fotka dojímá víc než ta dokonale ostrá? Odpověď můžeme hledat u francouzského filozofa Rolanda Barthese. Ten ve své slavné knize Světlá komora,která je pro teorii analogu klíčová, rozlišuje dva prvky fotografie: studium a punctum. Studium je kulturně čitelný obsah fotografie, punctum je to, co nás „píchne“. Malý detail, nehoda nebo chyba, která vytrhne diváka z letargie a zasáhne ho přímo do srdce.
V digitální době, kde lze každou fotku vyretušovat k dokonalosti, punctum mizí. Analogové technologie jako retro foťáky či polaroidy nám tuto možnost vrací. Právě ta nečekaná chyba, onen šťastný omyl, je důkazem, že věc má příběh, že okamžik skutečně existoval a nebyl jen vygenerován.
Sociolog Zygmunt Bauman by řekl, že žijeme v tekuté modernitě, kde vše plyne, mizí a proměňuje se dřív, než to stihneme uchopit. V takové společnosti je návrat k analogu pokusem o záchranu trvalosti a hmotnosti světa. Gramofonová deska má váhu, filmová fotka má vůni, dopis má otisk ruky. To všechno jsou drobné důkazy, že jsme tady byli – skutečně, ne jen v cloudu.
Nostalgie, která inspiruje
Historie se neopakuje náhodou. Teoretička Svetlana Boym v knize Budoucnost nostalgie rozlišuje nostalgii na restorativní, tedy snahu obnovit minulost, a reflexivní. A právě o tu jde dnešní generaci. Netoužíme žít v roce 1980 bez internetu a antibiotik. Toužíme po pocitu, který nám z té doby zbyl – po zpomalení, po rituálu.
Gramofon musíte očistit, film vyvolat. Vyžaduje to trpělivost, nutí nás to soustředit se na proces, ne jen na výsledek. V éře okamžité gratifikace se tato pomalost stává formou tichého odporu. Protože možná právě tam, v prasklinách a šumu, se ztrácí to, co nazýváme opravdovostí.
Foto: unsplash.com