Another way: Chceme obohatit českou scénu
RozhovoryUž jste slyšeli o Another way? Je to rocková kapela, která se začíná prosazovat na naší hudební scéně a už se jí povedlo i pár celkem zajímavých kousků. S jejich kytaristou Ondrou jsem se dal do řeči jednou před vyučováním. Tento rok nastoupil do prvního ročníku Fakulty národohospodářské. Slovo dalo slovo, sešli jsme se v malé hospůdce u Karláku a dali se do rozhovoru.
Už jste slyšeli o Another way? Je to rocková kapela, která se začíná prosazovat na naší hudební scéně a už se jí povedlo i pár celkem zajímavých kousků. S jejich kytaristou Ondrou jsem se dal do řeči jednou před vyučováním. Tento rok nastoupil do prvního ročníku Fakulty národohospodářské. Slovo dalo slovo, sešli jsme se v malé hospůdce u Karláku a dali se do rozhovoru.
Mohl bys na začátek našim čtenářům přiblížit, kdo jste, odkud jste a co hrajete?
Kapela se jmenuje Another way a existujeme zhruba od roku 2002. Jsme z Tábora. Co se týče naší muziky – těžko popsat. Je to kytarovka s prvky grunge, rocku, popu, blíž to konkretizovat nejde. Dávali nám různá pojmenování na koncertech – poprock, indierock, grunge, různě se to kombinovalo. Jsme hodně ovlivnění skupinami jako jsou Pearl Jam, Foo Fighters a britskými kytarovkami – Killers apod.
Kolik vás je v kapele, jak tvoříte?
Jsme čtyři: já (19) hraji na basovou kytaru, bubeník Vojta (19), potom sólový kytarista – jeho brácha Martin (19), pak tu je zpěvák Petr (23), který je zároveň kytarista, píše texty a skládá muziku. To ale není přesné, když řeknu, že skládá muziku. Probíhá to tím způsobem, že někdo přinese nějaký rif (melodii), zahraje to a každý si k tomu něco domyslí.
Jak jste se vlastně prosadili, jak jste začínali? Muselo to být těžké, ne?
Po tom, co jsme se dali dohromady, jsme měli první koncert v roce 2002 v Táboře. To jsme to ještě ani neuměli… Potom jsme hráli různě po republice a bylo to občas dost drsné – někdy dokonce i pro prázdný sál. Ale jsem rád, že jsme si tím prošli. Pak to byly hospody, kluby a tak různě. Jednou jsme dokonce hráli i v obchoďáku u Plzně, to byl mazec! Dostali jsme se tam přes několik známých a před námi vystupoval Václav Upír Krejčí s představením pro děti, pak nějaké tanečnice a potom my! Lidi projížděli s tím svým nákupním vozíkem a nevěřili vlastním očím. Nakonec nám dokonce řekli, jestli bychom to nemohli ztlumit.
Časem jsme se v Táboře dostali do jediného pořádného klubu, kde to bylo úplně narvané. Konečně to pro nás byla pořádná akce. Bylo to fajn, spousta kámošů a dobrá atmosféra. Časem už jsme hráli jako předkapela Visacího zámku, Katapultů, Sunshine (s tou dokonce dvakrát) a taky v pražském Batalionu. Hodně důležité je, že máme fakt dobrého manažera, který dělá v televizi produkčního, má spoustu známých a zprostředkoval spoustu zajímavých míst a dokonce i vystoupení v televizi na benefičním koncertě (spolu s Anetou Langerovou, Support Lesbiens nebo s Lucií Bílou) a v Prima jízdě.
Viděl jsem váš klip, který jste museli natočit v poušti. Jak jste se k tomu vlastně dostali? Jaké to tam bylo? Jak se vám tam líbilo?
Na začátku byl singl. Na Barrandově jsme to točili s Michalem Dvořákem z Lucie, který nám dělal producenta. V únoru 2005 jsme natočili klip s pomocí sponzora (cestovní kancelář – pozn. red.) v Tunisu. Byli jsme tam týden a zvláštní bylo, že byla hrozná zima, což bych tam nikdy nečekal. Jezdili jsme s filmaři po různých zajímavých místech a točili – na Sahaře, na starých opuštěných místech a dokonce jsme viděli i vesnici Anakina Skywalkera, kde se točily Hvězdné války. Dokonce jsme zažili i písečnou bouři.
Váš sponzor je cestovní kancelář, měli jste to all inclusive?
Ano a taky jsme toho využili. Hned první den, jak jsme tam přijeli, jsme začali pít. Začalo to tím, že nás filmaři pozvali na panáka, padla flaška whisky. Druhý den to probíhalo už během natáčení (protože musíš pořád desinfikovat a tak) a ten večer už přišlo nejhorší. Vyndali jsme flašky koupené na letišti, a tak jsme se na pokoji úplně zničili do pěti do rána. Ani nevím, kolik jsme toho vypili (víno, slivovice, whisky…). Průšvih byl v tom, že se hned v osm jelo dvě hodiny autobusem do pouště. To jsme pak byli celkem rádi, že jsme tam nepoškodili autobus. Proto na fotkách, na kterých vypadáme jako že drsně, nám tam ve skutečnosti bylo úplně hrozně blbě… Byl to pěkný týden, kdy jsme jezdili po zajímavých místech se skvělými lidmi, a bylo to úplně super.
Tak to vidím že jste si to náležitě užili po všech stránkách. Taky bych si občas vyrazil točit klip do pouště… A co vám tenhle rok ještě přinesl nového?
Byl to například křest klipu, když jsme hráli jako předkapela Sunshinu v Táboře. Přijel tehdy ředitel televize Óčko pan Balbín, takže od té doby to tam občas běží a bylo to i v Esu. Tam jsme o chlup nepostoupili. To bylo někdy v červnu. Potom přišlo léto plné práce s „fesťáky“ – Slavkov, Okoř, Trutnov, Love planet v Táboře – a s natáčením nového alba. Bude se jmenovat Stoned beef a vyjde někdy koncem ledna. Jsou na něm písničky, co hrajeme na koncertech. No a v říjnu jsme se dostali právě na turné se Support Lesbians, což pro nás byla asi největší hudební, ale i životní zkušenost vůbec.
Podle vaší desky mi přijde, že si hudebně nejste moc blízcí a spousta lidí je vnímá jako popovou komerční kapelu. Chcete takový způsob propagace?
Pro nás je důležité, že my budeme vidět a že na ty koncerty přijde hodně lidí, kteří nás uslyší. K tomu stylu – neposloucháme Supporty, ale vybírali jsme si, kterým směrem se budeme orientovat. Oni k nám mají blízko, protože zpívají anglicky, a je to prostě lepší, než hrát před MIG 21 nebo Chinaski. Taky se nám přiblížili tím, že jsou na koncertech jiní a že hrají i starší a tvrdší věci než jen v tom rádiu a prostě nám sednou i jako lidi. Podle mě je prostě blbý odsuzovat kapelu jenom podle toho, co hrají v rádiu.
Jací jsou podle vás Supporti jako lidi?
Super, jsou skvělý. Úplně v pohodě, normální, bavili se s námi bez problému, nejsou nafrněný a nechovají se jako „hvězdy“, určitě si rozumíme.
A co samotné turné? Jaké máte vzpomínky? Jak se vám hrálo?
Začali jsme v Pardubicích na zimáku. První koncert byl pro nás docela „vytrémovaný“. Dvanáct set lidí. Docela mazec, před tolika jsme ještě nehráli. Pak Teplice, Otava, Olomouc, Brno, Zlín a ukončilo se to v Praze v T-mobile aréně. Bylo tam asi čtyři tisíce lidí, a byl to největší koncert. Lidi na nás i reagovali, tleskali a brali nás, takže jsme z toho měli dobrý pocit a o to asi jde.
Jaké jsou vaše plány do budoucna kromě toho připravovaného alba?
Vydáme singl Summer rain, který půjde do rádií. Pomalu k tomu začínáme točit klip, budeme – jestli to vyjde – na Silvestra v Noci s andělem, taky bychom chtěli udělat takové malé turné jenom sami za sebe tam, kde jsme byli se Supportama.
A jaký ten klip bude? Bude jiný než ten předchozí, nebo bude pokračovat ve stejném stylu?
Tentokrát už bude anglicky a bude bližší tomu, co normálně hrajeme. Ten minulý byl totiž česky a byl „popový“. I přesto to pro nás bude spíš atypická písnička. Je to o vztahu kapela – média. Je totiž těžké dostat se do povědomí televize nebo rádia s něčím atypickým nebo tvrdým. My se tam chceme dostat a pak to změnit naším směrem, naší cestou. Nelíbí se mi moc to, co se v rádiích hraje a moc to ty lidi ovlivňuje. Lidi podle mne poslouchají to, co poslouchají právě proto, že je to v rádiu a ne proto, že si to úplně osobně zvolili.
Nechcete se spíš dostat do těch rádií, která nejsou tak komerční a spíš laděná do rocku – Rockzone nebo Beat?
Protože se chceme prosadit celorepublikově, a chceme z toho taky něco mít, protože jsme do toho něco investovali. Chceme být slavní kvůli naší muzice a ne kvůli tomu, že nás hraje třeba Evropa 2 a podobně. Chceme hrát alternativu k těm věcem, co se teďka hrají, chceme být něco jiného, než jsou ty momentální kapely. Chceme se tam dostat, abychom těm lidem nabídli možnost poslouchat taky něco jiného. Chceme tam vnést prostě něco nového, nějakým způsobem českou scénu obohatit, nějak ji ovlivnit.
Nahrávání ...
