Australská odysea aneb „no worries“
CestováníKdyž jsem odjížděl za studiem do tisíce kilometrů vzdálené světadílu, netušil jsem, jak si za půl roku poopravím představy o tomto nejsušším kontinentu. Austrálie je totiž mnohem víc než stáda klokanů, houfy králíků, slunce, Sydney a olympijské hry.
Když jsem odjížděl za studiem do tisíce kilometrů vzdálené světadílu, netušil jsem, jak si za půl roku poopravím představy o tomto nejsušším kontinentu. Austrálie je totiž mnohem víc než stáda klokanů, houfy králíků, slunce, Sydney a olympijské hry.
Vydat se do Austrálie není dnes v našich zeměpisných šířkách žádnou vzácností. Existuje mnoho způsobů, jak se ke „klokanům“ vydat. Já jsem se do Austrálie dostal v rámci reciproční výměny. Spolupráce mezi VŠE a University of Queensland (UQ) v Brisbane běží již třetím rokem.
Na univerzitě v Brisbane
UQ je jedna z největších a nejlepších univerzit v zemi. Hlavní „campus“ se nachází ve čtvrti nazvané Santa Lucia. Je umístěn na poloostrově a bezesporu patří k nejhezčím v Austrálii. Vybavení univerzity pro mne bylo ohromující. Například pouze hlavní knihovna je umístěna v budově o čtyřech patrech. Tolik zajímavých titulů jsem ještě nikdy pohromadě neviděl. Výběr byl opravdu široký a dokonce si zde můžete vybrat i něco z české literatury. Zní to skoro až neuvěřitelně, ale našel jsem zde i knihu o lidových krojích na Benešovsku!
Avšak nejen rozvojem ducha živ je student. Hodně prostoru je tu vyhrazeno i pro sport. Univerzitní sportovní klub disponuje velkou tělocvičnou, kurty, bazénem atd.
Brisbane je třetí největší australské město (zhruba 1,7 miliónu obyvatel) s ideálním klimatem po deset měsíců v roce. Zima je zde teplá, s teplotami kolem 20 stupňů. Na jaře se teploty zvedají ke 30 stupňům a v létě se zřídka přehoupnou přes 35.
Studium – méně předmětů, více do hloubky
Australské studijní programy nepředepisují absolvování takového množství předmětů jako české vysoké školy. Studenti si standardně zapisují pouze čtyři pět předmětů za semestr. Ty jsou velmi často jsou zařazovány v podobné struktuře a se zhruba stejným obsahem jako u nás, ale forma výuky je jiná. Člověk se sice musí naučit tu „suchou“ teorii – a to především samostudiem -, avšak důraz se klade na uplatnění znalostí v praxi. Součástí kurzu zpravidla bývá esej, kde se musíte například zabývat empirickými šetřeními. Jste tak trochu tlačeni od teorie k empirii a k úvahám o jejich propojenosti.
Patrně „nejbolestivější“ zkušeností – pro život však cennou – je právě psaní esejí. Je nutné dodržet mnoho formálních požadavků, na to jsou někteří přednášející velice citliví. Vyžaduje se použití určitého systému citací, předepsaná úprava, řádkování a samozřejmostí je i bezchybný anglický „spelling.“
Tvrdým oříškem pro mne byla práce s citacemi. Užívání přímých citací je možné pouze v minimálním rozsahu. Je lepší vlastními slovy reformulovat autorovu myšlenku, což není vůbec jednoduché, a běda překroutíte-li obsah! Všechny citace a prameny jsou naprosto běžně ověřovány. Můžete si být skoro jisti, že si vyučující dá tu práci a zkontroluje třeba i třicet odkazů ve dvaceti různých knihách. Když objeví, že jste si někde myšlenku „půjčili,“ ale opomněli autora citovat, pak budete hnáni k odpovědnosti.
Zkoušky a pak cestování
Když se čas nachýlí, začnete přemýšlet o závěrečných zkouškách, protože ty teprve rozhodnou, jak úspěšný byl semestr strávený v zahraničí. Vyučující se snaží studenty v průběhu semestru řádně připravit na testy. Je i v jejich zájmu, aby dotyčný předmět byl studenty vyhledávaný a vyučující byl dobře hodnocen. Poměrně pozoruhodnou formou přípravy je možnost seznámit se s variantami testů z posledních let v knihovně nebo na webových stránkách. Zabrání se tak spekulaci s testy a všichni k nim mají rovný přístup.
Univerzita si velmi pečlivě hlídá, aby zkoušky proběhly v duchu „fair play.“ Při vstupu do třídy musíte odložit všechny věci, s sebou si můžete vzít pouze psací potřeby. Samozřejmě se sedí po jednom v lavici. Aby se dalo ještě méně opisovat, může se stát, že v jedné třídě se píše test z různých předmětů. Studenti si tak navzájem mohou sdělovat maximálně své dojmy, nikoli znalosti.
Překvapil mne ale trochu nepružný systém organizace. Všechny zkoušky jsou centrálně pořádané zkouškovým oddělením (kvůli objektivnosti), a ne jednotlivými vyučujícími nebo katedrami. Zpravidla bývá vypsán pouze jeden termín, a tak se může stát, že budete mít všechny zkoušky těsně za sebou.
Stejně jako v České republice v Austrálii platí, že dobrá příprava se vyplácí. Náročnost zkoušek je přibližně na stejné úrovni, takže čeští studenti nemívají větší problémy prospět. Spíše by se dalo říci, že patří k těm lepším a nejlepším.
Zaslouženou odměnou po zvládnutí zkoušek je čas na cestování. Člověk se přece jen nepodívá k protinožcům každý rok. V tomto ohledu Austrálie nabízí skutečně hodně a cestovat by se tu dalo měsíce a měsíce. Můžete si zajet do hor, kde se v zimě lyžuje, nebo na jednu ze stovek pláží s nádherným modrým mořem, či do pouště ve vnitrozemí.
Jiný kraj, jiný mrav
Prvním překvapením pro mne byla mentalita Australanů. Nabyl jsem dojmu, že nálada Australanů je přímo úměrná době slunečního svitu. Existují sice výjimky z tohoto pravidla, ale úsměvy a dobrá nálada vás provázejí po většinu dne. Často uslyšíte například „no worries“.
Člověk si na toto prostředí velmi rychle zvykne a snaží se do něj také zapadnout. Zpočátku jsem si sice připadal trochu divně, když mne cestou do školy zdravili neznámí lidé, ale vše jsem si vynahradil na konci pobytu. Při návštěvě poněkud anonymnějšího Sydney jsem já přiváděl (s patřičnou dávkou sebevědomí) do rozpaků uspěchané Australany, když jsem je „šokoval“ nečekaným pozdravem.
Stejně překvapivá jako mentalita lidí pro mne byla i australská příroda. Izolovaný vývoj kontinentu je vidět doslova na každém kroku. Dlouho jsem marně hledal známou faunu nebo flóru. Vše bylo absolutně rozdílné, jediný vzdáleně známý strom bylo „něco“ podobající se evropskému akátu. Stejně pestrá je i australská fauna. Viděl jsem nejen známé evergreeny jako klokany nebo ptakopysky, ale například i velmi zajímavý ptačí svět. Australští ptáci mají prazvláštní tvary, až se někdy člověk diví, že jim dlouhé zobáky nebo obří nohy nepřekáží.
Hurá domů???
Po měsících zde strávených se ale začne nezadržitelně blížit okamžik, kdy nasednete do letadla a poletíte domů do Evropy. Přiznám se, že jsem se po půl roce docela domů těšil, byť jsem v Austrálii prožil patrně nejkrásnější půlrok ve svém životě. I mně po několika měsících začaly chybět některé výdobytky domoviny, jako třeba lahodný zlatavý mok. Ale časy se mění. Teď sedím v Praze, prohlížím si fotografie a vzpomínám. A opět mi něco chybí, třeba lahodné australské víno…
Nahrávání ...
