Každá vysoká škola představuje především studnici vzdělání, soubor specifických informací, údajů a znalostí, které nabízí svým posluchačům a frekventantům. Má-li však skutečná alma mater být opravdu hodna svého jména, měl by tento pojem v sobě zahrnovat i neformální setkávání studentů, navazování kontaktů, diskutování nad studijními záležitostmi, tříbení názorů a přátelská setkání v hospůdkách a restauracích.
Každá vysoká škola představuje především studnici vzdělání, soubor specifických informací, údajů a znalostí, které nabízí svým posluchačům a frekventantům. Má-li však skutečná alma mater být opravdu hodna svého jména, měl by tento pojem v sobě zahrnovat i neformální setkávání studentů, navazování kontaktů, diskutování nad studijními záležitostmi, tříbení názorů a přátelská setkání v hospůdkách a restauracích, kde se tak krásně probírají problémy, okolo nichž se točí svět. Bez bohatého, pulsujícího studentského života redukuje se taková vzdělávací instituce na pouhou chladnou, neosobní budovu, na kterou nám v životě zbyde pouze matná šedá vzpomínka, která prach byla a v prach se obrátila.
Na Vysoké škole ekonomické studuje přibližně 12 000 studentů. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že živná půda pro jejich vzájemné poznávání je výborně prokypřena a pohnojena a každý šikovný zahradník zde může sklidit bohatou úrodu kamarádů a známých. Chyba lávky! V davu vlnícím se na chodbách školy zahlédnete tu a tam povědomou tvář studenta, se kterým jste snad kdysi chodili na nějaký kurs, obvyklé rozhovory posluchačů navštěvující stejný předmět jsou degradovány na dotazy typu „Kdy se bude psát písemka?“, „Byl(a) jsi na poslední přednášce?“ či „Kolik stojí skripta?“, letmé pozdravení lidí, u nichž si nejste jisti ani příjmením a potom honem pryč odsud. Škola tak připomíná anonymní Mínotaurovo bludiště, kudy se jako Ariadnina nit táhne pouze kolotoč přednášek a seminářů, které se vám po souboji s počítačovým systémem podařilo zapsat. A jak by také ne, vždyť student vstupující do prvního semestru „vyfasuje“ vzorový studijní program, jsou mu sice registrovány některé celoškolsky povinné předměty, ale pouze jako název, konkrétní kurz v konkrétní hodinu si vybírá sám. Pravděpodobnost, že byste se na začátku studia (stejně i v jeho průběhu) setkávali s někým konkrétním na více seminářích nebo přednáškách, je tedy mizivá.
Za daných okolností by se mohlo zdát, že řešením dané situace by se mohlo stát obnovení studijních kruhů, které na škole kdysi existovaly. Vedení školy má ale poněkud odlišný názor. „Ke zrušení studijních kruhů se přistoupilo po roce 1989 na přání samotných studentů, kteří volali po větší flexibilitě a pružnosti studijního programu. Stávající kreditní systém umožňuje každému uzpůsobit si rozvrh podle vlastních přání a možností, to by při studijní kruhy do určité míry omezovaly. V současné době si nedokážu představit, že bychom někomu stanovili výuku povinně například v pátek odpoledne,“ řekla v rozhovoru pro Zpravodaj vedoucí pedagogického oddělení VŠE. Anna Fryčová. Navíc návrat k studijním kruhům již není podle jejích slov ani technicky možný. „Z těch několika tisíc studentů, které v poslední době každý rok přijímáme, jich nenastoupí okolo 20 až 25 procent. To by znamenalo, že by u některých kruhů zůstala kapacita nevyužitá a třídy by zely poloprázdnotou. To by v situaci, kdy se při umísťování předmětů do učeben, doslova „pereme“ o každý metr, bylo opravdu neúnosné,“ uvedla A. Fryčová. Sloučení nevyužitých kruhů by pak nebylo možné vzhledem ke křížení rozvrhů jednotlivých studijních skupin.
Další možností, jak nováčkům usnadnit vstup na školu, by bylo zavedení povinného letního kurzu ještě před prvním semestrem. Ona legendární „bramborová brigáda“, která svým pivně-pracovním charakterem přímo vybízela k navazování nových přátelství.
„Ze svých zkušeností mohu říci, že problémem je dostat začínající studenty na registrace, které jsou dokonce povinné ze zákona. Vzhledem k tomu, že v letních měsících chce každý cestovat nebo má práci, jistě by se našla velká část těch, kteří by se kurzu stejně nezúčastnili. Navíc, takový kurz by vyžadoval kapacity, jak lidské, tak ubytovací, které prostě nemáme,“ komentovala další možnost minimalizace anonymity na VŠE A. Fryčová.
Jednou z posledních šancí, jak poznat na VŠE někoho jiného, než nejbližšího souseda v lavici, jsou sportovní kurzy. Na nich sice mají studenti prvních ročníků při zapisování přednost, jejich kapacita ale bohužel není nafukovací a na mnoho prváků se prostě nedostane. A v případě povinného kurzu by nastaly podobné problémy jako s „bramborovou brigádou“.
Je to začarovaný kruh. Na jedné straně anonymita a jakási odlidštěnost na VŠE jakožto reálný problém existuje, na straně druhé by jakýkoliv pokus o systémové řešení ze strany školy omezil svobodu studentů při určování vlastního studijního rozvrhu a tím i možnost skloubení školy s ostatními zájmy. A to by jistě narazilo na protesty nemalé části studentstva. Kudy z šedivého odosobnění ven? Ponechme nyní stranou možnost vytvoření studentské organizace, v jejímž rámci by bylo možné potkat nové zajímavé lidi, o kterou ale ze strany studentů není faktický zájem. Osobně bych řešení viděl v omezení počtů přijímaných studentů a zavedení studijních kruhů pro první semestr školy. Tomu by ale měla samozřejmě předcházet diskuse mezi studenty a vedením školy, která však v současné době prakticky neexistuje. Pokusme se o ní.
