Bůh byl na Skoty příliš hodný, a tak jim dal za sousedy Angličany
Cestování
Většinou nerada používám básnická přirovnání, rozvinuté přívlastky a různé jiné poetismy, ale když se řekne Skotsko, jinak to snad ani nejde: smaragdově zelené stráně poseté stády ovcí, mlčenlivé a tajemné hladiny nespočtu jezer, rašelinné potoky, které zurčí jakoby odnikud po majestátných kopcích, vřes, déšť, mlha, ale i slunce… to všechno je Skotsko, jak jsem ho letos v létě na svém kole poznávala já.
Většinou nerada používám básnická přirovnání, rozvinuté přívlastky a různé jiné poetismy, ale když se řekne Skotsko, jinak to snad ani nejde: smaragdově zelené stráně poseté stády ovcí, mlčenlivé a tajemné hladiny nespočtu jezer, rašelinné potoky, které zurčí jakoby odnikud po majestátných kopcích, vřes, déšť, mlha, ale i slunce… to všechno je Skotsko, jak jsem ho letos v létě na svém kole poznávala já.
Jak Skotové dobývají svět
Víte, proč vynalezl bůh whisky? Aby zabránil Skotům dobýt celý svět, protože jinak by se jim to určitě podařilo–ať už na poli společenském nebo válečném. V každé vísce, vesnici i městečku je cedule, kdo významný se zde narodil nebo v čem je ona osada výjimečná. Přírodními krásami počínaje a geografickými zvláštnostmi konče. Takže můžete navštívit obec „nejkrásnější“, „nejdelší“, „nejseverněji položenou“, „s nejlepší palírnou whisky“, s „nejčistším“ , „největším“ a „nejhezčím“ jezerem, s „nejfotogeničtějším hradem“ nebo s „nejlepší vyhlídkou“. Pokud jde o nej v oblasti vojenské, stačí navštívit muzeum skotských bojových sil na královském hradě v Edinburghu. Můžete tu vidět obrovské pětitunové dělo, familiérně pojmenované Mons Meg, a přesvědčíte se o skotské houževnatosti. Skotové totiž patřili a patří k nejlépe vycvičeným jednotkám u britských ozbrojených sil. Samozřejmě jsou na to náležitě pyšní.
S bojem je toho ve Skotsku spojeno opravdu hodně: symbolem Skotska je pichlavý, nepoddajný bodlák. Skotské sukně (kilty) se šily z různě vzorované látky (tartanu), aby se jednotlivé klany na bitevním poli rozeznaly od sebe navzájem. Táhlé, smutné skotské balady většinou zpívají o odchodu do války, zatímco rychlejší a zvučnější pochody opěvují volnost a dobrodružství.
Spory provází i soužití Skotů a jejich jižních sousedů: začíná to ve středověku boji mezi skotskými klany a anglosaskými, později normanskými, kmeny; přes Williama „Statečné srdce“ Wallace a Roberta Bruce, až k dnešnímu nepatrnému „podtónu“ u slůvka english ze skotských úst (a nemám na mysli skotský přízvuk). Vzájemný vztah Skotů a Angličanů ilustruje i vtip, který mi vyprávěl John, Skot, kterého jsem potkala v jednom z hostelů: Přijde jednou svatý Andrew, patron Skotska, ke svatému Petru a chce mu poděkovat. Prý byl Bůh ke Skotům velice štědrý–věnoval jim nádherné hory a jezera, dal jim do vínku veselou povahu, naučil je pálit whisky, chovat ovce… tak mnoho dobrých věcí, až je to vůči ostatním národům nespravedlivé. A svatý Petr se jen pousměje: „Jen počkej, až poznáš, jaké jim nadělil sousedy!“ A snad proto si Skotové v referendu schválili vlastní parlament.
Podle většiny průvodců je pro Skoty typická otužilost (prý daná konzumací whisky), veselost i naopak určitá zasmušilost (viz předchozí závorku) a také lakomost, přičítaná drsným životním podmínkám. S posledním jmenovaným jsem se ale nikdy nesetkala, právě naopak. K turistům jsou Skotové velice vstřícní–snad poprvé v životě se mi někdo omlouval, že mi vběhl pod kolo. Jedinou komunikační bariérou by mohla být skotská angličtina, kdy člověk v nadsázce váhá, jestli druhá strana stále mluví tím jazykem, který mnoho let pracně studoval, nebo už přešla do gaelštiny, starého jazyka Keltů.
Dudy, hrady, whisky
Hned u hraničního kamene Carter Bar s nápisem SCOTLAND vás přivítá zvuk dud. Věrni pověstem o skotské otužilosti tam dva dudáci, ve skotských kiltech a za každého počasí, vítají návštěvníky rozmanitým repertoárem: jak skotskými baladami, tak jazzem. Mimochodem, víte, co dělat, když se ztratíte v lese a jediná možnost, jak najít cestu ven, je následovat 1. falešnou dudáckou melodii, 2. čistě znějící dudáckou melodii, 3. Santa Clause? Spoléhejte jedině na ty dudy, které zní falešně; v případech 2. a 3. máte halucinace. I přesto, nebo možná právě proto, je skotský folklór nezaměnitelný.
Ve Skotsku najdete hrady hodně staré, ale i mladší, asi tak z 19. století. První jsou podobné těm českým: kamenné tvrze, s masivními zdmi a kruhovými hláskami; jen místo vodního příkopu je často z poloviny obklopuje moře. Ty druhé jmenované slouží jako honosná sídla nebo naopak jako levnější ubytovny . Největším a nejznámějším hostelem je Carbisdale Castle, který, ač v minulosti hostil i tajná zákulisní jednání II. světové války, dnes ubytovává především mladé nocležníky s krosnou na zádech a „hlubokou“ kapsou. V hradních zdech mě snad ani nemělo překvapit tvrzení jednoho Ira, že na mém pokoji 228 v noci straší. Opravdu–někdo tam strašně chrápal.
Zabývat se podrobněji whisky se neodvážím, protože v různých malt a grain whisky se opravdu nevyznám. Pokud ale navštívíte skotskou palírnu, čeká vás nejen zajímavá přednáška o celém výrobním procesu (že se využívá výhradně neupravené pramenité vody a že destilát se musí nechat minimálně 8 let zrát), ale i ochutnávka. A jak je skotská šetřivost spojena s whisky? No přece ředěním se sodovkou se whisky šetří, a proto se nazývá „skotská“.
Mlha, slunce, vřes
Nic není ve Skotsku krásnější než tamější příroda, nic není nevyzpytatelnější než skotské počasí. Krajina nabízí vše, co si výletník může přát: majestátní hory, tichá jezera, bílé pláže a zelené útesy.
Fialkový vřes tu vzdoruje větru, slunce bojuje o prostor s mraky, mlhou a deštěm; ať už jste v Glen Coe (jednom z nejkrásnějších skotských údolí), u Loch Lomond (největšího jezera Skotska) nebo na Ben Nevis (nejvyšší hoře Velké Británie, 1344 m.n.m.). Ostrov Skye, známý deštivým počasím, nás přivítal sluncem, zatímco na vrcholu Ben Nevisu, po třiapůlhodinovém výstupu, nebylo pro mlhu vidět na krok. U městečka John O’Groats jsme se brouzdali ve vlnách Atlantiku a o 30 kilometrů dál, u Dunnet Head (nejsevernějšího výběžku Skotska), jsem se na vlastní kůži přesvědčila, že v krupobití se jede na kole velice obtížně.
Ve Skotsku najdete jak klid, tak i davy výletníků. Především během sezóny, kdy je dobré se vyhýbat hlavním turistickým atrakcím. Jednou z takových „pastí na turisty“ je jezero Loch Ness. O jezeru se říká, že fámu o zjevení Loch Ness monster, které tu láskyplně přezdívají Nessie, každý rok vypouští místní hoteliéři, aby do svých penzionů nalákali hosty. Daří se jim to. Jeden ze starousedlíků nám doporučil projet se po mírně zvlněné a klidné asfaltce na jižní straně jezera. Je odtud krásný výhled na hladinu.
Chystáte se do Skotska, aneb Tipy na závěr
Kromě nádherné krajiny jsou dalším přírodním úkazem Skotska midges–malé mušky, které se na vás slétnou, pokud se ve večerních hodinách pohybujete v okolí vody. Dokáží pěkně potrápit a někdy nepomáhal ani pořádný repelent. Místní proti nim mají dokonce speciální kukly a ochranné obleky, ale nejjistější je nevycházet ven. Hlavně ostrov Skye je jimi proslulý.
Kromě repelentu, je dobré si s sebou vzít pláštěnku (mně se osvědčila hned první den, kdy jsme jeli asi 80 km v dešti) a další nezbytností jsou dobré boty. Na vrcholu Ben Nevisu jsem sice potkala Čecha v „baťovkách“, ale především cesta dolů, po kamenné suti, byla v teniskách dost nepohodlná. O nebezpečí uklouznutí ani nemluvě.
Místo pro přenocování mimo kemp se tu hledá velice obtížně, protože většina pozemků je soukromá. Možné to prý sice je, ale člověk riskuje, že ho ráno vzbudí rozzlobený farmář s holí v ruce. Výhodnější jsou proto spíše kempy nebo hostely, ve kterých si alespoň usušíte věci, uvaříte teplé jídlo nebo pošlete email domů. A že je o čem psát…
Nahrávání ...
