Bydlení v králíkárně? To už o Jarově II. dávno neplatí

3. 2. 2015 | | Názory

Psal se rok 2011, za pár týdnů měl začít můj druhý rok
vysokoškolského života a já se konečně dozvěděla, pod jakou (kolejní)
střechou jej strávím. Zatímco předchozí rok jsem jako většina prváků
bydlela na Blanici na Jižáku, tentokrát jsem doufala v nějaké místečko
na Jarově.

Když se však v kolonce s typem přiděleného ubytování objevil Jarov
s římskou dvojkou, místo oslavných fanfár se mi v hlavě při představě
osmi lidí na buňce vybavily dědovy kotce na králíky a všechny ty až
hororově znějící příběhy, které o této koleji kolovaly.

A statistiky „úmrtnosti“, tedy počet lidí, kteří odsud prchli,
jakmile to bylo možné, žádné plusové body této koleji také rozhodně
nepřidaly. Nedalo se ale nic dělat, a v září jsem se tedy s kufry vydala
zkusit si, „jak se žije králíkům.“

Nyní je rok 2015, vzhledem ke studiu v pátém ročníku jsou již moje
studentská léta na VŠE pomalu sečtena a … ano, stále straším na
„Dvojce“. A to zcela dobrovolně, na základě vlastní žádosti, tedy ne
proto, že by se mi někdo v Centrální kolejní radě chtěl pomstít. Což
by se mu ostatně ani nepodařilo, neboť Jarov II. už není tím,
co býval.

Jednou z nejvýraznějších změn je přeměna některých pokojů na
jednolůžkové a tím i snížení počtu osob na buňce (a na koupelnu)
z osmi na čtyři. Ačkoliv se zdražování kolejného nevyhnulo ani nám,
stále se navíc jedná o nejlevnější jednolůžkáče na
kolejích VŠE.

K dalším přednostem patří pravidelný úklid buněk a vynášení
odpadkových košů (obden). Takže pokud se s koštětem, hadrem a kýblem
zrovna moc nekamarádíte či jste „fakt děsně busy“ a na nějaký úklid
nemáte ani pomyšlení, nehrozí, že byste kvůli nepořádku neměli za
chvíli kam šlápnout.

Jak se říká, nejen školou je člověk živ a po dni stráveném
v lavicích či nad skripty nějaké to odreagování a protažení svalů
určitě bodne. Profi fitness centrům se místní posilovna sice nevyrovná,
ale vybavení je poměrně slušné a troufám si říci, že nějaké ty
„buchty“ na něm upéct také lze. Nebo přinejmenším aspoň trochu
vykompenzovat gulášek se šesti či knedlo-zelo-vepřo k obědu…

Pokud vás však neláká představa uzavřené vydýchané místnosti,
v níž by občas dýchací maska měla téměř patřit k povinné výbavě,
není nic snazšího, než vyrazit ven. Kunraťákem jako na Jižáku se sice
chlubit nemůžeme, i tak se ale v okolí nachází dostatek míst, kde lze
protáhnout tělo a provětrat mozek – například v parku Židovské pece,
na Vítkově nebo ve sportovním areálu Pražačka.

Pokud toužíte po nějakém sparing partnerovi, na Facebooku dokonce
existuje skupina „Jarovští běžci“, kde se pravidelně zveřejňují
termíny hromadných výběhů. A kdo se bez svých kilometrů nedokáže
obejít i v zimě, kdy teplota klesá hluboko pod bod mrazu a ledový vzduch
již plicím příliš nesvědčí, může si je odběhat (odchodit) na
běžeckém pásu, rotopedu či stepperu v druhé posilovně na kolejích.
Kontakty lze navazovat či utužovat i například při ping-pongu či letní
grilovačce, k podpoře všestranného rozvoje osobnosti, zejména po té
duševní stránce, dobře poslouží i klavír ve společenské
místnosti.

Takže pokud se příště objeví někomu z vás v kolonce přidělených
kolejí Jarov II, tak se už hned nemusíte děsit a ptát se strýčka Googla
na jiné možnosti ubytování. „Dvojka“ už opravdu nejsou jen ty
pověstné kotce pro králíky. Nebo alespoň za sebe mohu říci, že já se tu
jako králík tedy rozhodně necítím.

Článek vznikl v rámci spolupráce iListu s Centrální
kolejní radou (CKR). O tom, co CKR vlastně dělá a jaké změny se jí na
kolejích daří prosazovat, se dočtete v připravovaném rozhovoru pro
tištěný iList, který vyjde 23. února.

ČTĚTE TAKÉ:

Mohlo by tě zajímat: