Každý týden se z tělocvičny ve Staré budově ozývá bubnování,
občas někdo vyjekne. Věnují se studenti Vysoké školy ekonomické
rituálnímu obětování svých spolužáků a (ne)milovaných profesorů? Ten,
kdo doufá v kladnou odpověď, bude zklamán. Na místě, kde se běžně
hraje florbal a basketbal, se v pondělí odpoledne tančí. Řeč je
o západoafrických tancích.
Přestože jde o devadesátiminutovku v rámci zájmového aerobiku,
nikdo správně neočekává klasický step-touch a véčka. „ Boty nechejte
v šatně,“ vzkazuje cvičitelka Lamya Kourdi, jejíž jméno zní velmi
exoticky, ba přímo africky. Lámanou češtinu ani čokoládovou pleť však
nečekejte, Lamya studuje magisterský program na Národohospodářské
fakultě. „Mé jméno je arabského původu,“ prozrazuje.
Západoafrické tance jsou tradiční tance, energické a živelné, které
najdeme v západní Africe – Guinei, Mali, Senegalu. Každý tanec, který
se tančí, má nejen svůj název, ale má i svou zvláštní funkci. První
tanec, se kterým jsme se my seznámili, jsme tančily v rytmech Makuru, jenž
se hraje na uvítanou. Vím tedy už, čím budu nově zdravit
své známé.
Africké tance mají svá specifika. Základem je být uvolněn. Při
některých tanečních krocích bychom měli mít dokonce „volnou hlavu“.
Co si pod tím představit? Uvolněnou hlavu následující pohyb těla.
„U začátečníků je to většinou problém, neboť nemají ještě
zažité kroky,“ dodává Lamya a já, protože se tanečních hodin sama
účastním, mohu její slova jen potvrdit.
A jak hodina probíhá? Na začátku se samozřejmě musíme protáhnout.
Kroužíme trupem, hlavou, nohama. A pak se za prvních rytmů bubnů začíná
tančit. Učí se nové kroky. Každý prvek se nejprve učí odděleně.
Postupně se přidávají ruce (a v tu chvíli zapomínám, že mám i nohy),
následují další kroky a po chvíli se celá skládačka spojuje v tanec
(jak u koho, ale všechny se o to pokoušíme). Každý ale tančí trochu
jinak. To Lamya potvrzuje: „Těžko najdeme dva lidi tančící stejně,
přestože mají kroky a pohyby shodné, každý do tance vloží něco trochu
ze sebe – přístup, energii.“
Tance jsou doprovázeny živou hudbou, kterou zajišťují dva bubeníci.
Bubny nejdříve určují rytmus pomalý, to proto, abychom se stihli naučit
kroky. V poklidném tempu se ale vlníme jen chvíli. „Zintenzivňuje se
rytmus, dochází k vyvrcholení tance. Představa, že by měla dostat
tanečníka do extáze, je dosti mylná. Samozřejmě, že díky zintenzivnění
našich pohybů a zrychlenému dechu se dostaneme do rauše, ale stejný
účinek má třeba i dobíhání tramvaje,“ usmívá se Lamya.
Příště budeme tančit tanec Kuku, tak jsem zvědavá. Co se týče
složení kurzu, zatím ho navštěvuje patnáct tanečnic. Ještě ale není
pozdě se přidat. Myslím, že nás nebude těžké dostihnout. A hlásit se
můžou i kluci.
