Nejen šéfové bank a firem, prezident Václav Klaus a bývalý premiér Miloš Zeman, ale i hudebník Ivan Mládek či spisovatel Michal Viewegh. Ti všichni absolvovali nebo alespoň studovali Vysokou školu ekonomickou v Praze – nejstarší českou hospodářskou univerzitu, která v září slaví padesát let.
Výjimečná byla VŠE už za komunistického režimu – byla jedinou, která vychovávala vysokoškolsky vzdělané ekonomy. Výlučnost si ale zachovala i po roce 1989.
Nejen šéfové bank a firem, prezident Václav Klaus a bývalý premiér Miloš Zeman, ale i hudebník Ivan Mládek či spisovatel Michal Viewegh. Ti všichni absolvovali nebo alespoň studovali Vysokou školu ekonomickou v Praze – nejstarší českou hospodářskou univerzitu, která v září slaví padesát let.
Výjimečná byla VŠE už za komunistického režimu – byla jedinou, která vychovávala vysokoškolsky vzdělané ekonomy – tehdy většinou specialisty na centrální plánování.
Výlučnost si ale zachovala i po roce 1989. Studenti od přednášejících často na přednáškách slýchali, že mají být hrdí, neboť hospodářskou politiku státu řídí jejich předchůdci. I proto je VŠE stále považována za nejprestižnější z českých ekonomických univerzit a fakult.
Těží především ze své velikosti – tvoří ji šest fakult a přednášky navštěvuje třináct tisíc studentů.
„Nabízí zhruba pět set kursů. To je její hlavní přednost. Žádná jiná škola v České republice ji v tomto ohledu nemůže konkurovat. Předměty začínají u čisté teorie a končí u praktických disciplín, jako je například obchodování s cennými papíry. Někdy ale kvůli kvantitě trpí kvalita,“ říká hlavní ekonom Newton Holding Vladimír Tomšík, který zároveň učí na katedře hospodářské politiky.
Porovnávat přitom může, protože vystudoval hned dvě fakulty VŠE a navíc i ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. „Výhodou je i zapojení VŠE do mezinárodních sítí škol,“ tvrdí Tomšík.
Škole se totiž v zahraniční konkurenci daří. Je jediným zástupcem Česka ve sdružení předních evropských manažerských škol CEMS. Vyměňovat si tak může studenty například s prestižní britskou London School of Economics.
„Významnou změnou po roce 1989 bylo také vybudování studijních programů v angličtině,“ přidává se prorektorka pro zahraniční styky Bronislava Hořejší.
Přes tyto možnosti (na zahraniční pobyty letos odjelo 270 studentů) trápí posluchače školy i všednější problémy – stěžují si na velkou anonymitu a občas váznoucí komunikaci s vyučujícími.
„Ze školy si zřejmě neodnesu příliš znalostí použitelných pro život. Ale naučí mě mít ostré lokty a starat se o sebe,“ míní student Milan Duda, který je zároveň šéfredaktorem měsíčníku Studentský list. „Výhodou je především všeobecné povědomí o VŠE. Jako absolventovi mi pouhý diplom pootevře vrátka do mnoha firem.“
Obdobně jako na ostatních vysokých školách mají studenti problémy i s ubytováním. Ti, kteří bydlí méně než 130 kilometrů od Prahy a nemají zdravotní problémy, dostanou pokoj na koleji jen stěží.
V minulosti univerzita nevychovávala jen vládní ekonomy typu Ivana Kočárníka či šéfa centrální banky Josefa Tošovského. Někteří absolventi „zběhli“ k umění. A na školu rychle zapomněli.
„Když jsem dostudoval a dokroutil vojenskou službu, utekl jsem na Západ. Po návratu jsem se s „polepeným“ politickým posudkem o místo ekonoma ani nepokoušel,“ svěřil se Lidovým novinám Ivan Mládek.
To spisovatel Michael Viewegh se rovnou přiznává, že na „ekonomku“ šel jen z toho důvodu, že nevěděl, kam jinam po gymnáziu.
Článek převzat z Hospodářských novin (http://hn.ihned.cz). Zveřejněno se svolením redakce HN.
