Málokterý zákon vzbudil takovou pozornost jako zákon o veřejných neziskových zdravotnických zařízeních. Spolu se zákoníkem práce nejvíce rozvířil předvolební politické vody a zajisté bude přinášet rozruch i v době povolební. Není žádným přeháněním tvrdit, že zákon o neziskových zdravotnických zařízeních, který prosadila sněmovna i přes veto Senátu a prezidenta republiky, patří mezi nejčernější skvrny minulého volebního období.
Málokterý zákon vzbudil takovou pozornost jako zákon o veřejných neziskových zdravotnických zařízeních. Spolu se zákoníkem práce nejvíce rozvířil předvolební politické vody a zajisté bude přinášet rozruch i v době povolební. Není žádným přeháněním tvrdit, že zákon o neziskových zdravotnických zařízeních, který prosadila sněmovna i přes veto Senátu a prezidenta republiky, patří mezi nejčernější skvrny minulého volebního období.
Zákon zavádí tzv. veřejné neziskové ústavní zdravotní zařízení (VNÚZZ), jehož cílem je provozování nemocnice na neziskovém principu. Vytváří státem garantovanou síť zdravotnických zařízení. Konkrétní podoba zákona je zcela chybná, protože zákon zakládá nerovné postavení nemocnic. V konečném důsledku vede k vytvoření jednoho velkého státního monopolu zdravotnických zařízení.
Existence ostatních zdravotnických zařízení poskytujících celkovou péči, která nepřejdou na formu VNÚZZ, je v zákoně teoreticky umožněna, avšak prakticky jsou ostatní formy diskriminovány. Je s podivem, že levicové strany prosadily zákon, který je ve svém důsledku značně nesolidární. Ten, kdo nemá v blízkém okolí vyvolené zdravotní zařízení, má smůlu. Ostatní zařízení mají totiž dvě možnosti: zaniknout či poskytovat pouze vybrané a placené služby.
Stát versus samospráva
Zásadním problémem zákona je vztah státu (resp. ministerstva zdravotnictví) ke zřizovatelům. Stát určí (přikáže), zatímco zřizovatel plní (odpovídá). Zákonem dochází k omezení kompetencí samosprávných celků jako zřizovatelů VNÚZZ. Vzniká jim řada povinností, ale nemají téměř žádná práva. Stát získává právo rozhodovat o existenci i hospodaření VNÚZZ bez jakékoliv odpovědnosti za ně. Ta zůstává na zřizovateli. Zákon výrazně zasahuje do práva na samosprávu, s níž jsou rozhodnutí pouze projednána bez možnosti jakékoliv obrany.
Stát určuje téměř vše: jakou formou má být péče poskytována, v jakém rozsahu, stanoví i personální požadavky, požadavky na materiální a technické vybavení zdravotnického zařízení, hygienické požadavky na jeho provoz atd. Zřizovatel odpovídá za majetek VNÚZZ, je povinen pravidelně kontrolovat kvalitu zdravotní péče v VNÚZZ. Avšak nepodílí se na nákladech, které jsou s tím spojené.
Zřizovatel nemá právo provádět ve svém majetku mzdovou politiku. Platové poměry zaměstnanců VNÚZZ se řídí zákonem o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a podobných organizacích. Pokud ministerstvo rozhodne o výrazném navýšení platových tarifů, projeví se to negativně v hospodaření VNÚZZ, za které zřizovatel již odpovědnost nenese.
Kraj musí zařídit, aby na jeho území bylo v každém okrese umístěno nejméně jedno veřejné zdravotnické zařízení. To, zda musí kraj na své náklady postavit nemocnici, pokud v daném okrese není, zákon neřeší. Pokud budou nezařazené nemocnice chtít do seznamu neziskových nemocnic zařadit, nepůjde tak již o jejich svobodné rozhodnutí, ale o krok z donucení. Podřídit se budou muset ministerstvu zdravotnictví, které jim vše bude určovat.
Nerovný přístup
Zákon přeměňuje jimi zřízené společnosti na novou formu bez možnosti obrany ze strany samosprávných celků. Zrušení nebo přeměna ještě stávajících zařízení je ze zákona neplatná. Vlastnické právo územně samosprávných celků je omezeno. Dokonce i samotná vláda konstatovala, že transformace zdravotnických zařízení, jejichž zřizovatelem jsou kraje a obce, na veřejnoprávní zdravotnická zařízení přímo ze zákona, je problematická.
Zákon lze považovat za zásah státu do samostatné působnosti krajů a obcí, který je v rozporu s Ústavou. Praktické zestátnění některých nemocnic, které jsou ve vlastnictví krajů, je o to vážnější, že kraje již začaly s jejich přeměnou na obchodní společnosti.
Zákon bezdůvodně posiluje postavení lékařských komor. Česká lékařská komora (ČLK), aniž by to odpovídalo její činnosti, získává významný podíl na rozhodování v otázkách dostupnosti zdravotní péče. V dozorčí radě VNÚZZ je povinná účast zástupce ČLK. Personální obsazení VNÚZZ stanoví ministerstvo zdravotnictví po dohodě (nikoli po pouhém projednání) s příslušnou komorou. Kvalitu zdravotní péče kontroluje ministerstvo taktéž s lékařskými komorami.
Nerovný přístup ke zdravotnickým zařízením se projevuje v mnohých ustanoveních. Zdravotní pojišťovna je např. povinna uzavřít smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče s VNÚZZ v rozsahu, v jakém je VNÚZZ povinno podle rozhodnutí ministerstva zdravotní péči poskytovat. To je klíčová chyba. Ostatní zařízení takové privilegované smlouvy zajištěny nemají. Část nemocnic se přemění na formu VNÚZZ a ostatní nemocnice budou ohroženy v přístupu k finančním prostředkům ze zdravotního pojištění. Připomeňme, že ze 195 nemocnic jich do sítě náleží 80.
Socialistický monopol
Zákon obsahuje daňové osvobození všech příjmů VNÚZZ. Na uspořádání majetkových poměrů VNÚZZ se nevztahují právní předpisy o konkursu a vyrovnání. Majetek veřejného zdravotnického zařízení určený k poskytování zdravotní péče nesmí být předmětem exekuce. Vzniká nebezpečný morální hazard, protože se opět vytváří rozdílné podmínky ve srovnání s jinými zařízeními než VNÚZZ.
Ve většině zemí sice existují neziskové nemocnice, ale neziskovost je jen jednou z forem podnikání v této oblasti. Nikde neexistuje systém založený pouze na neziskových nemocnicích. Zákon porušuje pravidlo zakotvené v odstavci 1 článku 11 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že „vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu“.
Celkově je však zákon, který prohlašovala ČSSD spolu s KSČM, krokem zpět. Lze dokonce tvrdit, že nás vrací před listopad 1989. Jde o obnovení „soustavy zdravotnických zařízení“ podle socialistického zákona z roku 1966. Vymazání konkurenčního prostředí bezesporu povede ke zhoršení péče o pacienty. Hrozí, že v každém okresním městě budeme mít pouze jednu nemocnici s otrávenými lékaři a sestrami a s nespokojenými pacienty.
Výsledkem zákona je násilně vytvořený monopol, který ubírá svobodný prostor pro další typy zdravotnických zařízení. Zákon diskriminuje kraje, obce, jiná zařízení než VNÚZZ a také některé pacienty. V konečném důsledku může vést k omezení dostupnosti zdravotní péče. Zákon (ač je tak významný, byl poslaneckou iniciativou a nikoli vládní!) není zdaleka dobrý, natož systémový. Na ten si ještě musíme počkat.
Pozn. redakce: Článek byl napsán před rozhodnutím Ústavního soudu ČR, který zrušil sporná ustanovení zákona o VNÚZZ.
