Za svůj život jsem byl nespočetněkrát v Chorvatsku a už jsem si řekl, že letos zkusím něco jiného. Chtěl jsem se podívat někam, kam normálně lidi nejezdí. A zažít větší dobrodružství, než se válet na pláži pod slunečníkem. Spousta lidí cestuje do Černé Hory k moři. Mnohem zajímavější je však vnitrozemí. Ocitnete se uprostřed neprobádaných hor, rozlehlých lesů a průzračných jezer. A aby té divočiny nebylo málo, ještě tu jsou u cesty výstražné nápisy – Pozor miny!
Vždycky jsme během cesty na Jadran projížděli přes vysoké hory porostlé lesy, kam až oko dohlédne a balkánské vnitrozemí nesmírně lákalo. Pátral jsem po nabídkách a z několika možností mi nejvíce vyhovovala Černá Hora. Týden v divočině ve vnitrozemí a tři dny u moře. Osvěžení u Jadranu jako třešinka na dortu. Neváhal jsem. Koncem srpna jsem se s CK Mundo vydal směrem na Balkán.
Již cesta byla zajímavá. Na hranici Maďarska se Srbskem nás srbský celník poslal na konec řady proto, že se na něj náš řidič asi špatně podíval. Když jsme jeli přes vesničky a městečka v Srbsku, připadal jsem si jako v jiném světě. Země to byla již na pohled chudá, lidé jezdili často ve starších autech a bydleli v oprýskaných domech. Nicméně když jsem viděl téměř v každém městečku památník partyzánů a na pravoslavných kostelích nejednou vlály srbské vlajky, bylo mi jasné, že Srbové jsou patřičně hrdý národ. A podobně Černohorci, kteří mají k nim velice blízko.
První výzva: nákup na tři dny a stavění stanu
Když jsme konečně po 24 hodinách jízdy dorazili do Černé Hory, měli jsme zastávku v malém městě, kde jsme si měli nakoupit jídlo na tři dny. Kemp se prý nachází v horách a na nákupy nebudeme mít čas. Kolem deváté hodiny večer jsme potom dorazili do toho kempu. Ihned se setmělo a já jsem začal stavět stan, který jsem nestavěl léta. Když jsem si to těsně před odjezdem zkoušel, nedopadlo to nejlépe, tady se mi to však povedlo celkem rychle – byl jsem víc pod tlakem…
Ten večer jsme si ještě sedli k ohni a navzájem jsme se představovali. Říkalo se tomu „karimatka party“. Spousta z nás tam jela jako individuální turisti a počítali jsme s tím, že se seznámíme až během zájezdu. Po dlouhé cestě jsme šli spát ještě před půlnocí. Druhý den nás čekal výšlap na dvoutisícovku.
Foto: autor
ČTĚTE TAKÉ:
