Cesta do hlubin Slovákovy duše

14. 1. 2002 | | Studentský život

Do Čech přišli z různých důvodů. Láká je nově uzavřená dohoda mezi ČR a SR, která nepovažuje Slováky při studiu za cizince, nemusí tedy platit žádné poplatky a skládat jazykové zkoušky. Navíc nástup slabších ročníků a zvýšení pravděpodobnosti složení přijímací zkoušky způsobily na Slovensku téměř mánii.

Do Čech přišli z různých důvodů. Láká je nově uzavřená dohoda mezi ČR a SR, která nepovažuje Slováky při studiu za cizince, nemusí tedy platit žádné poplatky a skládat jazykové zkoušky. Navíc nástup slabších ročníků a zvýšení pravděpodobnosti složení přijímací zkoušky způsobily na Slovensku téměř mánii. Zájem je hlavně o práva a medicínu, VŠE však také nezůstává pozadu. Praha zároveň skýtá spoustu možností kulturních i profesních, má své kouzlo, které sem vábí celý svět.

Jistě každý z nás již zaslechl v budově VŠE zpěvnou a měkkou bratrskou slovenštinu. Na to, jaké jsou jejich důvody, cíle a hlavně pocity při studiu u nás v Čechách, jsem se ptala tří studentů ze Slovenska: Jany, Lucíi a Gabriela. Všichni tři shodně studují na Fakultě mezinárodních vztahů druhým rokem. Chtějí v Čechách dokončit studium, pak se jejich cíle rozcházejí. Lucía by si přála tu zůstat, jelikož studuje české právo a to by na Slovensku tak dobře neuplatnila, Gabo a Jana půjdou dále na Západ, Čechy jsou pro ně jen přestupní stanicí.

Tradiční noční můra některých z nás – shánění koleje – pro Slováky odpadá. Žádný z nich neměl sebemenší problém. Zpočátku byli soustředěni na jedné koleji. Tak došlo k jejich naprosté izolaci od českých studentů. Nyní jsou již rovnoměrně rozmělněni na Jarově. První rok je však stmelil, a tak i dnes drží dost pospolu. Zajímavé je, že kolejné je u nás o trochu vyšší než např. v Bratislavě, ostatní životní náklady jsou porovnatelné. Cesty domů nejsou příliš časté, zhruba jednou za šest týdnů. Nyní, při zápočtovém a zkouškovém období, se interval prodlužuje úměrně pilnosti jednotlivého studenta.

Jak bojují naši bratři a sestry s češtinou? Pro Jana, Lucíu ani Gaba není problémem. Mluví i píší slovensky, přednáškám a skriptům rozumí dobře. Gabo dokonce vstřebává i českou beletrii. Spíše se smějí naší pokroucené slovenštině, častěji nerozumíme my a domáháme se jejich překladu.

Snad jediné, co zde Slovákům přijde zvláštní, je vyhlášená anonymita a individualismus na naší škole. Uvědomují si ale, že to zároveň skýtá výhody jako například velký výběr kursů či volná tvorba rozvrhu. Navíc jsou všichni tři moji slovenští přátelé mile překvapeni naší vstřícností a ochotou jim pomáhat. Cítí, že díky tomu k  nám zapadli lépe.

Mohlo by tě zajímat: