Čeští diplomaté v Zimbabwe podporují místní kulturu
Kariéra, RozhovoryJan Špiler je absolventem FMV VŠE. V současné době pracuje na české
ambasádě v Harare a zároveň dálkově studuje doktorské studium.
O krásách i strastech jihoafrického Zimbabwe si povídal se Studentským
listem.
Jak se ti naskytla možnost vycestovat na ambasádu do
Zimbabwe?
Na ambasádu jsem se dostal v rámci Diplomatické akademie Ministerstva
zahraničních věcí (DA MZV) ČR. Byl jsem sem vyslán na dvouměsíční
stáž, což je běžná praxe.
A proč zrovna Zimbabwe? Šlo o tvojí vlastní volbu?
V ročníku nás je patnáct a každý z frekventantů jel na některou
z ambasád v zahraničí, já jsem byl vybrán pro vyslání právě do
Harare. Nešlo o mou volbu, tak to nefunguje. Každého z frekventantů
vyšlou na některou z ambasád a záleží na domluvě a osobních pohovorech
s ředitelkou DA. V konečné instanci je ale snaha vysílat lidi někam, kde
ještě nebyli a kde to pro ně potenciálně bude mít největší
přínos.
Jak ses připravoval na odjezd? Měli jste dost času na studium
místní kultury, základů jazyka, nebo se naopak všechno seběhlo
rychle?
Příprava na odjezd spočívala v nastudování základních obecných
informací. Člověk se více zaměří na specifika dané oblasti, ale nakonec
je to až realita, která ho formuje v místě působení. Všechno se seběhlo
velice rychle, o výjezdních destinacích jsem se dozvěděl přibližně dva
měsíce před odjezdem.
Jak bys charakterizoval Zimbabwe a jeho obyvatele?
Zimbabwe je nádherná země. To samé lze říci o hlavním městě, které
mnohé určitě překvapí tím, jak je uspořádané. Ve srovnání s jinými
městy, která jsem měl možnost navštívit, je nadmíru zelené s velkým
množstvím stromů a parků. Řekl bych takové vzdušné. Lidé jsou velmi
přátelští a je až s podivem, jak se vyrovnávají s velmi složitou
politickou a ekonomickou situací.
Máš nějakou výrazně negativní nebo pozitivní
zkušenost?
Kriminalita je relativně vysoká, ale zatím jsem se s žádným
výraznějším problémem nesetkal. Mimochodem pokud by se člověk podíval na
statistiky, mohlo by to mnohé vyděsit. V zemi existuje extrémní
nezaměstnanost, některé statistiky hovoří o 80 až 90 procentech, ale to
jsou oficiální čísla, samozřejmě hodně lidí pracuje „načerno“.
Dalšími ukazateli jsou třeba nízká očekávaná doba života a vysoké
procento nakažených virem HIV. Naopak v oblasti ukazatele gramotnosti je na
tom Zimbabwe velmi dobře.
Lidé v Zimbabwe jsou z valné většiny křesťané, vidíš
nějaké podobnosti s evropskou kulturou?
Ano, křesťanství je určující prvek každodenního života, na druhou
stranu se zde křesťanství mísí s původním náboženstvím v podobě
uctívání různých nadpřirozených jevů. Co se týče srovnání
s Evropou, Zimbabwané jsou velmi otevření a ochotní vstřebávat a
přijímat názory jiných kultur. Velice silné jsou zde komunity čínských a
indických přistěhovalců, což se projevuje například i v dostupném
zboží v obchodech nebo restauracích. Na druhou stranu jsou to velmi hrdí
lidé, kteří si váží své země a ve srovnání s jinými zeměmi se
snaží hledat chyby primárně u sebe samých, což se projevuje například
i v jejich pokoře a ochotě přijímat mnohá místní příkoři.
Myslíš, že se dá mluvit o „čínském neokolonialismu“, jak
je to běžně skloňované v médiích?
To je velice složitá otázka. V praxi lze pozorovat velmi zřetelnou snahu
o získání maximálních okamžitých přínosů. V této oblasti je
významná role Číny. Problém ovšem nastává v primárně krátkodobém
charakteru těchto přínosů. Pokud bychom vzali měřítka udržitelného
rozvoje společnosti, pak by to nevypadalo nikterak růžově. Obdobně to
ovšem chodí v drtivé většině afrických států, kde přístup elit
ostře kontrastuje s dlouhodobým výhledem rozvoje kontinentu.
Jaká je úroveň vzdělání v Zimbabwe? Liší se například mezi
ženami a muži?
V Zimbabwe není dle mého názoru tak významný rozdíl mezi vzděláváním
dívek a chlapců jako tomu bývá zejména v severní Africe. Vnímám to jako
velice pozitivní. Na druhou stranu je daleko zřetelnější rozdělení
tradičních rolí mezi muži a ženami, než tomu je například v evropských
státech. Vzhledem ke stavu společnosti a fungování tradičních
(původních) společenství jde o očekávatelný fakt a nijak výrazně mě
to nepřekvapilo.
Dokázal by sis představit, že budeš jako diplomat sloužit
v Zimbabwe?
Ano, dokázal. Již totiž jako diplomat v zemi působím. Jsem držitelem
diplomatického pasu a moje vyslání sem ze strany MZV je oficiální, takže
v tomto ohledu žádného velkého rozdílu není. Rozdíl je pouze v době
vyslání ve srovnání s ostatním osazenstvem ambasády. Já jsem zde na
krátké období dvou měsíců.
Jak funguje česká ambasáda?
V Zimbabwe je ambasáda, kde ve zjednodušené struktuře působí vedoucí
mise, tedy velvyslanec (v našem případě Chargé d‘Affaires), jeho
zástupkyně, hospodář a jedna další česká pracovní síla.
Můžeš nám říct o nějaké zajímavé akci, kterou za tvého
působení česká ambasáda organizovala?
Krom jiného česká ambasáda zorganizovala a já jsem se přímo podílel na
otevření výstavy ve městě Gweru jižně od Harare na pomezí jižní
oblasti Zimbabwe zvané Matabeleland. Výstava se týkala ndebelské kulturní
tradice, zejména vyprávění povídek předávaných z generace na generaci.
Tu se česká ambasáda snaží zachránit tím, že podporuje jejich sběr a
sepisování tak, aby zůstaly zachovány pro příští generace. Veškeré
akce tohoto typu je nutné zvažovat s ohledem na jejich náklady tak, aby byly
co nejúčelnější.
Jaký vypadá všední život diplomata v Zimbabwe?
Dochází k častým i několikahodinovým výpadkům elektřiny, vody a
telefonu, takže z tohoto hlediska je zde práce náročnější. Zastoupení
ČR zde v Zimbabwe však vnímám jako velmi důležité mimo jiné také
proto, že se naše republika celosvětově velice angažuje v oblasti ochrany
lidských práv. Naše reputace je ve světě v této oblasti na velmi vysoké
úrovni a proto se domnívám, že zde české zastoupení má své místo.
Co je důležité pro práci velvyslance?
Velvyslanec musí splňovat předpoklady všestranného a kvalitního manažera.
Lze na to pohlížet tak, že každý velvyslanec řídí větší či menší
organizační jednotku, která musí fungovat spolehlivě a efektivně, protože
jinak nemůže plnit své úkoly v dané destinaci.
Úkoly jednotlivých velvyslanectví jsou velmi široké a obsahují v zásadě
politickou, konzulární, obchodní a kulturní agendu.
Jaká zajímavá místa jsi už navštívil?
O víkendu se snažím maximálně vstřebávat místní poměry, zvyky a
přístupy obyvatelstva. Navštívil jsem již široké okolí kolem Harare a
zatím nejdelší cesta, na které jsem byl, byla na hranice s Mozambikem na
jihovýchodě země, kde jsem měl možnost v rezervaci kolem řeky Save
zažít úžasné safari se vším, co k tomu patří – divoký život
žiraf, zeber, lvů a zejména divokých psů afrických. Pozorování smeček
divokých psů bylo neuvěřitelným zážitkem, v rezervaci kolem řeky Save
je údajně jejich největší koncentrace vůbec a zažít je
z bezprostřední blízkosti bylo fantastické.
Myslíš si, že si za dva měsíce může člověk udělat
objektivní názor na takovouto zemi?
Podle mě záleží hodně na životních zkušenostech. V mém případě jsem
již zvyklý na mimoevropské prostředí (strávil jsem velkou část života
postupně v Sýrii, Íránu a Egyptě) a domnívám se, že to je velké plus.
Na druhou stranu čím déle člověk v dané zemi působí, tím lépe je
schopen vnímat nejrůznější nuance a tím pádem i objektivněji posuzovat
celkovou situaci. Myslím si však, že pro získání solidního obecného
pohledu na tuto zemi jsou dva měsíce dostatečně dlouhou dobou.
Jaký je průměrný příjem domácnosti?
Příjmy se liší, oficiální statistiky jsou dost nespolehlivé. Zatímco na
venkově může být velmi dobrým příjmem padesát, ve městě to bude kolem
sta dolarů na pracovníka. Důležité je si ale uvědomit, že často má
takto „dobře“ placenou práci třeba jen jeden člen rodiny a ostatní jsou
na něm existenčně závislí. K tomu se přidává extrémně vysoká
nezaměstnanost.
Je v Zimbabwe rozšířený problém dětské práce, prostituce
nebo obchodování s drogami?
Problém dětské práce je situován spíš mimo velká města v souvislosti
se zemědělství a hospodařením v rámci malých, rodinných farem, ale
samozřejmě obecně existuje. Zato prostituce je obrovský problém, se kterým
souvisí vysoké procento nakažených HIV, dle některých statistik více než
třetina dospělé populace (oficiální čísla se pohybují kolem 15 až
20 procenty). Problematičtější než obchod s drogami se mi zdá
alkoholismus.
Jakým způsobem nakládá společnost s nakaženými
HIV?
Přístup společnosti k nakaženým HIV je dost problematický. Jednotlivci si
riziko nákazy nechtějí připouštět a doufají, že se jim vyhne. Tento
fatalismus má samozřejmě velmi negativní důsledky. Společnost má velmi
silnou tendenci nakažené odmítat a v současné době probíhá intenzivní
kampaň směřující k reintegraci nakažených do společenského života,
existují i nevládní organizace zabývající se touto problematikou.
Řeší se nějak v zemi prevence HIV/AIDS?
Ve městech je možné narazit na velké množství billboardů poukazujících
na to, že být HIV pozitivní nezbytně nutně automaticky neznamená konec
života a že i nakažení mají možnost se zapojit do společnosti a žít
dál. Existují vzdělávací programy pro prevenci HIV/AIDS, jejichž výstupem
jsou i billboardy a informační tabule upozorňující na to, ze například
prostituce a nevěra zvyšují riziko nákazy. Tyto programy směřují i do
škol a k mladé generaci, je to však skutečně „běh na
dlouhou trať“.
Hodně těchto programů je založeno právě na křesťanských hodnotách,
věrnosti a sexuální abstinenci. Co se týče kondomů – problémem je
jejich dostupnost pro běžné obyvatelstvo kvůli vysoké ceně.
Jak v praxi vypadá vláda Mugabeho jako prezidenta s opozičním
premiérem?
Společná vláda prezidenta Mugabeho a premiéra Tsvangiraie je velmi
komplikovaná. Proces změn je velmi pozvolný a v některých ohledech se
zdá, že k žádným reálným změnám nedochází.
Na druhou stranu již to, že byla zahájena opoziční spolupráce je do
značné míry pokrok. Ve velkých městech je o něco liberálnější
přístup ke kulturním akcím a programům, ale některá témata stale není
možné otevřeně diskutovat. Na venkově je situace nesrovnatelně horší
než ve městech. Je důležité si uvědomit, že prezident Mugabe si podržel
veškerá silová ministerstva a stále ovládá policejní složky a
armádu.
Jaká je nálada ve společnosti? Vnímají vůbec obyčejní lidé
nějaké změny?
Z mého pohledu je společnost velmi vyčerpaná a nemá zájem na žádných
excesech ani vysilujících kláních politiků. Obyčejní lidé chtějí
v klidu žít v prostředí, které bude stabilní a které zajistí to, aby
se mohli soustředit na svou práci a zlepšení své ekonomické situace.
Například v současné době je velmi aktuální diskuse o nové ústavě.
Drtivá většina lidí však nemá absolutně žádnou možnost se do procesu
zapojit. Ať už ze strachu z možné perzekuce nebo prostě proto, že celý
proces je extrémně komplikovaný.
Nahrávání ...
