Na slovenském i českém internetu se pravidelně objevují typické čtverečky s nejrůznějšími slovními hříčkami a postřehy psanými na stroji. Ve slovenštině. Profil Čistá duša, pod kterým je můžete najít, na Facebooku sleduje necelých padesát tisíc lidí, na Instagramu ještě o třicet tisíc víc. Loni se texty z virtuálního světa přesunuly i do tištěné podoby. Autor, který za nimi stojí, se nazývá „veřejně neznámou osobností“ a svou identitu skrývá. iListu poskytl rozhovor přes e-mail.
Jak dlouhá byla cesta od počátečního nápadu k prvnímu čtverečku s textem?
Docela dost. Nejdelší část byla jenom pasivní, alespoň co se týká publikování. Když už pak došlo na opravdové zveřejňování, nabralo to rychlý spád. Píšu už dlouho, možná už od doby, co umím číst, a nejen slovní hříčky.
Co tě vůbec vedlo k tomu publikovat tvoje myšlenky veřejně?
Začalo to jedním mým graffiti nápisem. Jednalo se o slovní hříčku na podporu učitelů, kteří v té době zrovna stávkovali. Nebylo to takové graffiti, jaké maluje například Vladimír 518, jen obyčejná věta napsaná modrým sprejem. A mělo to úspěch. Později už se mi nechtělo psát sprejem na stěnu, a tak přišel na řadu praktičtější photoshop, retro font a digitální čtverečky.
Má tvůj pseudonym nějaký hlubší význam?
Právě, že význam nemá žádný. S mojí duší nijak nesouvisí, což byl záměr. Inspiroval mě název knihy Jméno růže od Umberta Eca, který nic neznamená a čtenáři nemá nic prozradit. Nevyšlo mi to podle mých představ, protože spousta lidí si v tom pseudonymu hledá metafory, které neexistují. Nachází je, což je ve finále celkem fajn, protože pod čistou dušou si každý představí takového člověka, jakého chce.
Ví tvé okolí, že jsi to právě ty, kdo za profilem stojí?
Už ano. Ze začátku to nevěděl vůbec nikdo. Většina mých nejbližších na to ale přišla sama od sebe. Nesnažím se to tajit, zároveň o tom nikdy nemluvím. Když se mě na to zeptá někdo, kdo je mi blízký a důvěřuji mu, nelžu.
Dávají ti ostatní nápady na to, o čem bys mohla tvořit?
Občas mi někdo pošle zprávu s nápadem, ale čtu je už jen zřídka. Na jednu stranu je to od lidí pěkné, když mi posílají nápady. Víc by se mi ale líbilo, kdyby tyto zprávy nechodily. Pokud se totiž stane, že se námět něčím podobá některému z mých zatím nezveřejněných textů, už ho nikdy radši nepoužiji. To mě mrzí, protože mě nebaví zveřejňovat texty předčasně.
Ovlivňuje tě v tvorbě počet liků nebo sdílení? Vytváříš primárně to, co má u lidí úspěch?
Je to přesně naopak. Prý je to ode mě hloupé, ale tahle čísla vůbec nesleduji. Netuším, kolik mají příspěvky srdíček, protože úspěch a všechna pozornost se mě snaží ovlivňovat a ohýbat. Někdy se přistihnu při tom, že toužím po stále větším úspěchu, jenže ve výsledku mi to radost nepřináší. Zřejmě je to jen obyčejná lidská nenasytnost. V takových situacích se vždy na chvilku odmlčím, vrátím se do reality a psaní se věnuji, až když mám opravdu co říct. Je to pro mě důležité psát jen, tehdy, když mám reálnou potřebu.
Nemalou část tvých fanoušků tvoří i Češi. Uvažovala jsi o dvou jazykových verzích příspěvků?
Kdysi takový pokud byl, ale lidem to moc nesedělo. Prý rozumí i takto. Navíc slovenština zní trochu exotičtěji. Rozumím tomu. Některé příspěvky píšu jen česky, drtivá většina je jich jenom ve slovenštině. Rozumím jí výrazně líp, přemýšlím v ní, zdá se mi v ní. Někdy slovní hříčky se dokonce ani přeložit nedají, takže se to asi nikdy nezmění.
Některé z tvých příspěvků jsou politicky angažované. Nebojíš se, že kvůli tomu přijdeš o fanoušky?
Upřímně řečenom bojím. Hodně přemýšlím o tom, jestli se pouštět do kontroverzních témat. Nakonec ale vždy zvítězí přesvědčení, že lidé by měli být otevření a navíc jsou to slova, které ze sebe musím dostat. Nechci k sobě lákat lidi přetvářkou nebo pomocí lží. Kurt Cobain kdysi řekl: „Radši budu nenáviděn pro to, co jsem, než milován pro to, co nejsem.“ I to je jedna z výhod anonymity: nemusím se bát o svoje zdraví a nezastraší mě výhrůžky. Možná je to zbabělý, ale zatím to jinak neumím.
Při tvorbě knihy se projevila moje tvrdohlavost
Loni na podzim na Slovensku vydali tvou knihu, která se stala bestsellerem. Čekala jsi takový úspěch?
Ani ne. Nebo ano? Ano i ne. Já vlastně ani nevím. Snažím se od sebe nemít příliš vysoká očekávání, neklást na sebe velké nároky a všechno prožívat ve skromnosti, takže mě takový rychlý úspěch potěšil i překvapil. Zároveň mám docela velké ambice, takže na úspěch v koutku duše chtě nechtě myslím.
Jak vůbec vznikl nápad převést online příspěvky do tištěné podoby?
Dlouho se mi tomu dařilo bránit, protože kniha je pro mě něco posvátného a nechtěla jsem se podepsat pod něco, co nebude plnohodnotným kulturním přínosem. Lidé mi ale pravidelně psali, že by si moje texty rádi pořídili i v knižní podobě, takže nešlo odolat.
Jak moc velké slovo jsi měla v tom, jaká bude její finální podoba po obsahové i designové stránce?
Poměrně velké, téměř celá vizuální stránka byla v mojí režii. Vydavatelství mi pomáhalo a usměrňovalo mě, když jsem byla nejistá nebo nerozhodná. Slovart je zkušené vydavatelství, jsou to profesionálové. V mnohých věcech ale zvítězila moje tvrdohlavost. Například ještě v den tisku probíhal boj za to, aby se na titulce objevil malý znak „e_e“. Líbilo se mi to tam a hodně to pro mě znamenalo, bylo to ale na poslední chvíli a komplikovalo to tisk. Vyhrála moje tvrdohlavost: nakonec ustoupili a je to tam.
Schovávat výtisky knihy na různých místech po Slovensku byl taky tvůj nápad?
Ze smlouvy s vydavatelstvím vyplývalo, že dostanu asi dvacet knih pro vlastní potřebu. Nevědíc co s nimi se mi hned ten večer podařilo jednu schovat v Bratislavě a ráno už tam nebyla. Vyvolalo to velký ohlas a i mě to nadchlo. Skoro všechny potkal stejný osud, mám jich už jen pár.
Někteří si tvoje slova nechávají i vytetovat.
Ano, překvapilo mě to. Úplně první byla herečka Kristína Farkašová a potom začala chodit spousta dalších fotek. Už je skoro nezveřejňuji, protože si myslím, že je to intimní věc. Vždy mě to potěším a zároveň trochu rozruší, ctím u toho zodpovědnost. Je zvláštní vidět, že někoho cizího budou moje slova provázet celý život.
Kromě čisté duše vznikl nedávno ještě tvůj druhý profil mottivácia.
Mottivácia je deník, kde sdílím různé citáty. Často si čtu o životě nebo myšlenkách svých oblíbených osobností – hudebníků, herců nebo umělců. Občas narazím na citáty, které mi změní pohled na svět a mám nutkání tato slova předávat dál.
Dozví se tví fanoušci někdy, kdo je v reálu je čistá duša?
Myslím si, že ano. Jenže já o čisté duši čím dál tím raději přemýšlím jako o fiktivní postavě. Je to můj Kickass kostým, bez kterého jsem jen obyčejný člověk. Až se jednou zjistí, kdo píše texty čisté duše, bude to jenom ghostwriter a čistá duša zůstane dál čistou dušou. Nechystám se svůj status měnit, ale jeden nikdy neví, co budoucnost přinese.
Foto: Facebook čistá duša
