„Vysoká škola ekonomická, dobrý den.“
Zprávy ze školy
Ústředna je místo, kam se student VŠE běžně nedostane. Mnoho z nás ani netuší, kde se nachází. Přesto je důležitá – je to první kontakt volajícího s naší školou. Katedra marketingu? Centrum tělesné výchovy a sportu? Rektorát či studijní referentka? Potřebujete se s nimi ihned spojit, mail nepřichází v úvahu a přímou linku nevíte.
Ústředna je místo, kam se student VŠE běžně nedostane. Mnoho z nás ani netuší, kde se nachází.
Katedra marketingu? Centrum tělesné výchovy a sportu? Rektorát či studijní referentka? Potřebujete se s nimi ihned spojit, mail nepřichází v úvahu a přímou linku nevíte. Zavolejte si na 224 095 111 a ozve se: „Vysoká škola ekonomická, dobrý den.“ Dovolali jste se totiž právě do školní telefonní ústředny.
Tam se vás ujme jedna ze tří spojovatelek. Jsou to dámy, jejichž pracoviště je umístněno v přízemí Nové budovy, v místnosti číslo 36. Ještě do začátku tohoto akademického roku se jim říkalo „telefonní manipulantky“, dnes oficiální název jejich funkce zní „provozně technická pracovnice“. Bez ohledu na to, jaké zařazení mají napsané v pracovní smlouvě, jsou to dámy, které vám vyhledají pracovníka, oddělení či útvar, se kterým potřebujete mluvit, a rády vás přepojí.
„Vždy se snažíme volajícímu pomoci a maximálně mu vyjít vstříc,“ vysvětluje jedna ze spojovatelek, Bohumila Hejzlarová. Podle jejích slov je to v současné době kvůli změnám souvisejícím s přesunem pracovišť do Rajské budovy komplikovanější.
„Doteď byly telefonní seznamy kateder a seznam, který jsme měly k dispozici my, oddělené,“ zasvěcuje mě do problémů spojovatelského povolání další z „paní od sluchátka“, Zdenka Klinerová. Před jistým časem jim však vedení zajistilo propojení seznamů, což spojovatelkám a účastníkům sítě ulehčí aktualizaci údajů a rychlejší spojení.
Mezi hlavní nešvary tohoto povolání patří především neuctiví volající. „Před dvěma týdny se mi stalo, že někdo chtěl v pátek večer s někým mluvit, ale dotyčného jsme nemohly zastihnout. Zkoušely jsme ostatní lidi z katedry, ale tak pozdě je ve škole už jen málo učitelů,“ vysvětluje Zdenka Klinerová. I přes snahu volaný ukončil hovor naštvaně slovy „…a pracuje tam vůbec někdo?“ „My opravdu nemůžeme za to, že dotyčný není k zastižení,“ uvádí na obranu třetí z party školních spojovatelek Milena Tyšerová.
Jako nezávislý pozorovatel to můžu potvrdit. Sám jsem byl svědkem, že když se spojení napoprvé nepovede a volaný účastník to nebere, vrátí ústředna hovor zpět ke spojovatelkám. Ty se pak snaží zastihnout volaného opětovně na nějakém jiném čísle. „Komplikované je to také s lidmi, kteří, když se nedovolají, chtějí kancelář vedle,“ vysvětluje Hejzlarová. Koncové linky nejsou číslované postupně podle umístění kanceláří a lidi si to často nechtějí nechat vysvětlit.
„Maďarky“ už dávno dosloužily
Paní Klinerová pracuje na ústředně již 25 roků. Pamatuje si časy, kdy ústředna zabírala polovinu současného sídla národohospodářské fakulty. „Bylo to obrovské zařízení. Starým ústřednám jsme říkali Maďarky,“ vysvětluje Klinerová. Teď je ústředna umístěná ve dvou kancelářích. V jedné je samotné technické zařízení a v druhé sedí spojovatelky.
Než Zdenka Klinerová nastoupila do školy, pracovala jako brigádnice v telefonní ústředně jednoho pražského zdravotního ústavu. „Tam byla ještě kolíková ústředna. Hovory se přepojovaly zapojením kolíčku do příslušného otvoru,“ vzpomíná paní Klinerová.
Školní ústředny prošly před dvěma lety výraznou modernizací. Staré ústředny se vyměnily za nová, výkonná a nesrovnatelně menší zařízení od firmy Siemens. Ty zvládnou spojit okolo tisíc hovorů najednou. Z toho až 200 může být volání mimo školu.
„S novými ústřednami jsme velmi spokojeni po funkční i servisní stránce,“ říká pracovník Výpočetního centra Martin Charvát, který mi dělá odborného průvodce. V současné době má škola okolo 2500 koncových přípojek, z toho jich je 1200 umístěných na Žižkově. „Stávající počet přípojek odpovídá potřebám školy. V budoucnu jej klidně můžeme rozšířit,“ vysvětluje Charvát. Díky této rozsáhlé modernizaci se mohla práce spojovatelek úplně přesunout na Žižkov, odkud obsluhují ostatní školní ústředny na Jarově, Blanici, v budově na Jižním Městě a v Nové budově. Dříve zaměstnávala škola osm spojovatelek. Dnes to zvládnou tři ze Žižkova.
Ústředna obsluhuje asi padesát digitálních linek, několik málo ISDN linek, které se využívají hlavně na datové přenosy, a především analogové linky. Ze školy se dá volat přes Český Telecom nebo prostřednictvím GSM brán – ústředna požadavek vyhodnotí a zvolí nejvhodnější způsob. Další možností volání v rámci veřejných vysokých škol je síť CESNET, která svým členům umožňuje přepojení zadarmo. Je taky propojena s některými provozovateli voice over IP (VoIP) telefonů.
Telefonuje se ostošest
Každý měsíc vyhotovují spojovatelky fakturaci. Jednotlivé školní útvary mají na telefonování v rozpočtu vyčleněné prostředky, ze kterých se hradí to, co protelefonují. „Vedoucí útvarů si hlídají výši účtu. Z ústředny se dá získat přesná informace o tom, kdo, kdy a kolik protelefonoval,“ vysvětluje Charvát. Podle toho může vedení jednotlivých oddělení rozhodnout o omezení pro jednotlivé linky. „Z některých linek mohou jejich uživatelé volat do celého světa, někdo jen v rámci republiky, jiný se zase nedovolá na mobil. Jsou však i uživatelé, kteří mají zakázané volat mimo školu,“ vysvětluje Milena Tyšerová. „Nejvíc peněz vzhledem k velikosti a činnostem, které vykonává, protelefonuje oddělení zahraničních styků,“ dodává Charvát.
Spojovatelky jsou dobrá parta
Buhumila Hajzlerová a Zdenka Klimerová pracují na ústředně již dlouho. Milena Tyšerová tu začala pracovat v roce 2003. Všechny se shodují na tom, že mezi ně výborně zapadla. Ústředna je v provozu od sedmi ráno do devíti do večera. Mimo tuto dobu a o víkendech přebírají hovory z ústředny vrátní v jednotlivých lokalitách. Spojovatelky se postupně střídají. První přichází ráno na sedmou, další na devátou a třetí o půl jedné. Mezi půl jednou a půl čtvrtou jsou na pracovišti všechny. „Když jsme tady tři, vypijeme si kávu, čaj a popovídáme si. Vycházíme spolu dobře,“ hovoří Bohumila Hejzlarová.
Dokazuje to i uvolněná atmosféra, která v ústředně vládne. Nejdříve se mě dámy bály, ale když jsem se jich začal vyptávat na práci, školu a problémy, se kterými se potýkají, velice ochotně se rozhovořily a svorně se doplňovaly. Je vidno, že si rozumějí a jsou se svojí prací spokojené. „Navíc máme výborné vedení, se kterým si rozumíme. Nemůžeme si na šéfy vůbec stěžovat,“ chválí své nadřízené Zdenka Klinerová. „Ve všem nám vyjdou vstříc a i když my samy něco omylem pokazíme, anebo stiskneme tlačítko, které jsme neměly, jsou schopní nám pomoct,“ dodává Milena Tyšerová. Všechny tři se shodnou, že když se nepovede spojit hovor napoprvé, máme být trochu trpěliví.
Nahrávání ...
