Letos slavíme padesát let od okupace sovětskými vojsky. Napadá mě otázka, jak by se zachovala současná generace, kdyby nastala obdobná situace jako v roce 1968. Liší se smýšlení tehdejšího a dnešního studenta? Domnívám se, že ani ne, protože každý student by byl jistě schopen postavit se okupaci, a to v jakékoli době.
Oproti generaci, která v roce 1968 okupaci čelila, bychom dokonce měli výhodu. Věděli bychom, za co bojujeme. Za svobodu, za demokracii, za něco, na co jsme zvyklí od malička. Generace v roce 1968 bojovala za svobodný stát. Paradoxem je, že student v roce 1968 se narodil do totalitního režimu a vlastní opravdovou svobodu nikdy nezažil. Pokud bychom generaci studentů v roce 1968 měli srovnat s tou dnešní, musíme s uznáním konstatovat, že byli schopni demonstraci zorganizovat i bez sociálních sítí. Pokud by nastala okupace a my byli od sociálních sítí odříznuti, dokázali bychom demonstraci vůbec svolat?
Vychovala nás generace, která proti okupaci bojovala, vedli boj za svobodu prakticky celý svůj život. Dočkali se ji a umí si ji vážit. Byli a troufám si říct, že pořád jsou, mnohem větší vlastenci než my. U mladých lidí dnes zaryté vlastenectví vidíme snad jen ve sportu. Politické smýšlení mladých lidí by se dalo spíše nazvat jako proevropské než pročeské, vlastenectví zmizelo. Nechci říct, že by nás suverenita našeho státu nezajímala. Jen nesplňujeme prototyp typického vlastence. Paradoxem je to, že generaci bojující za svobodu vychovala, formovala generace, která zažila monarchii, válku, demokracii, další válku a opět totalitu. Jejich představa o demokracii určitě neodpovídala dnešní poučce.
Vlastenectví by se projevilo i na sociálních sítí
Na kolik se dnešní student cítí vlastencem je nejspíše individuální záležitostí. Myslím si, že pokud by do naší země vtrhli vojáci s tanky, vlastenectví by se rázem projevilo jako přední vlastnost každého Čecha. Chování lidí dnes i před padesáti lety by se tedy určitě zásadně nelišilo.
Pro naši generaci by bylo složitější svolat demonstrace bez možnosti využití sociálních sítí a vytvoření facebookové události. Přesto si myslím, že kdyby nás v rámci okupace někdo od sociálních sítí skutečně odřízl, tak bychom našli jiný způsob a poradili si. Studenti by svolali demonstrace, účastnili se stávek a snažili by se prosadit výraznější akce pro podporu obrany země. Zda by došlo k takovým krajním situacím, jako je upálení se, si nemyslím.
Proti nepříteli bychom nestáli sami
Proti tehdejší době bychom měli další výhodu v tom, že tu stále ještě máme politiky, kteří by se, doufám, proti okupaci snažili podniknout určité kroky a s obyvatelstvem státu spolupracovali. Jsem přesvědčena, že armáda by nepřenechala cizím vojákům své základny. Díky integraci Evropy a členství v Evropské unii a nadnárodních organizací, bychom v případě konfliktu nestáli proti nepříteli sami. Myslím si, že i díky tomu bychom necítili takovou bezmoc jako lidé tehdy, naopak bychom pravděpodobně pocítili větší naději.
Jsem přesvědčena, že jsou mezi mladými lidmi stále tací, kteří jsou pro svobodu ochotni jít proti proudu a hodně obětovat. Že nám není lhostejná Česká republika jako taková a že pro nás být svobodným občanem v České republice pořád něco znamená.
Foto: aktualne.cz
