Do Unie (zatím) ne
Názory
Euroskepse je pojem, se kterým se v posledních měsících setkáváme stále častěji nejen na odborných seminářích, ale také v masmediích. Je to názor stavějící se na odpor vstupu do evropských společenství jak z důvodu samotného vstupu, tak jeho načasování. Další problém, kterého se tento termín úzce týká, je měnová unie. Připojit se spíše dříve či později, nebo vůbec? Je zde mnoho pozitiv i mnoho negativ.
Euroskepse je pojem, se kterým se v posledních měsících setkáváme stále častěji nejen na odborných seminářích, ale také v masmediích. Je to názor stavějící se na odpor vstupu do evropských společenství jak z důvodu samotného vstupu, tak jeho načasování. Další problém, kterého se tento termín úzce týká, je měnová unie. Připojit se spíše dříve či později, nebo vůbec? Je zde mnoho pozitiv i mnoho negativ. Racionálně uvažovat o vstupu přichází v úvahu jen v době, kdy pozitiva dlouhodobě převáží negativa. Kvantifikace těchto faktorů je však složitá a jejich explicitní vyjádření prakticky nemožné. Dnešní euroskeptikové v tomto případě nemusí být nutně proti vstupu třeba za pět let. Jde pouze o podmínky, za kterých vstupujeme (maastrichtská kriteria, kodaňská kriteria…) a ve kterých vstupujeme (situace v ČR). Pokud jde o ty první , nelze předpokládat, že se během několika let výrazně změní, ale to, jaká politická a ekonomická situace je v naší zemi, se změnit může a je velmi pravděpodobné, že se změní. Vždyť od počátku transformace uběhlo sotva 13 let a česká, dovolím si říci, ještě tranzitivní ekonomika není zdaleka v takové situaci jako většina členských zemí. Tato heterogenita, jak se v krátké historii evropských společenství ukázalo, není zdaleka takový problém, ale také nikdy v jejich historii nevstupovalo najednou deset zemí, jež jsou svou vyspělostí daleko za stávajícími členy. Teď už nebude muset držet 350 milionů Evropanů nad vodou devítimilionové Portugalsko. Co hovoří pro a co proti, je většině ekonomů jasné, ale jak je vidět, na naší politické scéně je mnoho velmi „vlivných osobností“, které nemají žádné znalosti makroekonomických souvislostí, jež se našeho vstupu týkají.
Co hovoří pro euroskeptiky, je patrné. Vstup do EU znamená přijetí základních principů její hospodářské a sociální politiky, ale také mnoha jiných dílčích opatření, která budou krokem zpět v našem krátkém polistopadovém vývoji. V naší situaci je nevhodné hnát se do unie co nejrychleji a tak bezhlavě, jak to vidíme u naší dnešní „politické elity“. Přílišné zásahy do fungování trhu, stanovování mnoha kvót a norem budou překážkou růstu hospodářství a povedou k tržním deformacím. Parita kupní síly nebude odpovídat reálnému směnnému kurzu a při volném pohybu kapitálu budou zahraniční investice útočit na českou korunu. Ta bude posilovat do takové míry, že to může ohrozit celou řadu českých podniků. Zlevňování dovozu bude dále poškozovat české výrobce, což bude znamenat snížení celkové bonity českých podniků (to bude poškozovat další podniky v subdodavatelských vztazích) a proudící zahraniční investice vytlačí české výrobce z trhu. Zvýšení českých dovozů se projeví v nižším růstu HDP a zároveň bude tlačit na znehodnocení koruny. Měl by proběhnout tzv. kurzový proces vyrovnání platební bilance. Ovšem evropští investoři, kteří již obsadí strategické trhy v ČR, neodradí od jejich podnikatelské aktivity určité oslabování koruny a Česká republika bude brzy po našem uspěchaném vstupu čelit obrovské zahraniční poptávce po levných českých aktivech. Již zmiňovaná parita kupní síly neodpovídá reálnému směnnému kurzu ani vzhledem k euru, ani vzhledem k jiným měnám členských zemí, které nejsou v EMU. Například ceny bytů (zejména v Praze a jiných lukrativních oblastech), které jsou ještě dnes regulovány, vyletí prudce nahoru nejen v důsledku odstranění této regulace, ale právě jako reakce na vysokou poptávku ze zahraničí. Existuje mnoho dalších souvislostí, které názorně demonstrují škodlivost našeho časného přistoupení. Mnoho z nich se také týká členství v měnové unii.
Co vlastně znamená vstup do EMU? Přednostně je to ztráta jednoho z hlavních hospodářskopolitických nástrojů – měnové politiky. Dále dojde ke sdílení měny, jehož náklady (již zmiňovaný kurzový proces vyrovnání platební bilance – neproběhne ozdravné znehodnocení) jsou pro takto nehomogenní část unie, jakou je české hospodářství, citelnější než přínosy. Česká ekonomika by na našem členství v EMU vydělávala jen tehdy, když by sladila svůj hospodářský cyklus s takzvaně evropským. Tento předpoklad je ovšem nemožný již ze dvou důvodů. Ten takzvaně evropský cyklus je pouhá fikce, protože jednotlivé země unie se nachází ve zcela odlišných situacích (např. Německo, Irsko) a za druhé je zcela nereálné abychom přizpůsobovali průběh vývoje české ekonomiky evropské. Z toho plyne, že bude-li z Frankfurtu prováděna jakákoli měnová politika, bude pro měnovou unii jako celek nevhodná. Ten, kdo na tyto asymetrie doplatí, budou nově přistoupivší malé otevřené ekonomiky – tedy i Česká republika.
Ekonomická rubrika
Novou pravidelnou ekonomickou rubriku, v jejímž rámci článek Michala Jelínka vyšel, jsme vyhlásili v březnovém čísle Studentského. Téma na duben bylo velice obecné: „Evropská unie“. Na fotografii přebírá autor příspěvku v redakci Studentského listu slibovanou cenu, sváteční balení ležáků Bernard a několik dalších drobností. Zároveň se Michalu Jelínkovi touto cestou omlouváme, v papírovém vydání jsme ho totiž omylem překřtili na Davida Sojku.
Květnovým tématem ekonomické rubriky bude nezaměstnanost v ČR, která se dnes pohybuje okolo 10% hranice. Budeme se opět těšit na váš mladý pohled na věc.
Neostýchejte se tedy napsat na naši adresu studentsky.list@vse.cz, další zajímavé ceny se již chladí za redakčním oknem. Uzávěrka květnového vydání bude 22. dubna.
Nahrávání ...
